Logo

A aj, hvězda je předcházela

Zamyšlení nad textem z Mat. 2,9. Předcházela a vedla hledající mudrce od východu. Konečně se zastavila a stála nad místem, kde bylo děťátko. V Něm spatřili: „narozeného krále židovského“. To bylo zjevení Boží! Bez Božího zjevení by nebyli v tomto děťátku uviděli nic zvláštního.

Simeon, o několik dní později, uviděl v tomto děťátku Boží spasení, světlo k zjevení národům a slávu izraelského lidu. Simeon toto vše viděl, poněvadž Bůh mu to zjevil. Ostatní lidé, vyjma několika málo duší, neviděli v tomto děťátku nic pozoruhodného.

Celý izraelský národ také neviděl ani v pozdější době v Pánu Ježíši něco proč „by ho měl býti žádostiv“. Petr a ostatní učedníci však v něm uviděli „Krista, Syna Božího“. Proč? Bůh jim to zjevil, jak Pán řekl Petrovi: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj kterýž jest v nebesích“ (Mat. 16,17). Také apoštol Pavel nám potvrzuje tuto pravdu, když říká: „Ale když se zalíbilo Bohu... zjeviti Syna svého mně, abych jej kázal mezi pohany... (Gal.1,15.16).

Veliká většina lidí také nevidí v Pánu Ježíši nic zvláštního. Nemá pro ně „podoby ani krásy“. Neznají ho, i když si Ho při mnohých příležitostech připomínají. Věřící lidé, Jeho učedníci, Jej však znají. Je to opět jen proto, že jim Ho Bůh zjevil. I oni v Něm vidí své spasení, své ospravedlnění, mají v Něm svůj život (Kol. 3,4). Vírou v Něho přijali odpuštění hříchů, vírou v Něho se stali dětmi Božími a nebeskými měšťany.

Co vše v Pánu Ježíši věřící mají, čím jím je, čím oni jsou Jemu, čím jsou v Něm učiněni před Bohem a čím budou s Ním na věčnosti, o tom je dostatečně poučuje Písmo svaté.
Pán Ježíše je slunce spravedlnosti; je také hvězda jasná a jitřní (Mal. 4,2; Zjev. 22,16). Lid izraelský Ho uvidí jako slunce spravedlnosti, které jim přinese uzdravení. Církev Ho přivítá jako hvězdu jasnou a jitřní.

Tato hvězda nám svítí. Také nás předchází. Uviděli jsme její jasnost a krásu. Proto se z ní též radujeme. Ona nám otevřela nový duchovní svět, o němž jsme nevěděli. Spolu s Pavlem pokládáme slávu tohoto světa za smetí, protože nám tato hvězda osvěcuje věci nebeské, nepomíjející. Krásné, které nás uchvátily.

Díky Bohu za tuto hvězdu. Ona šla před námi a nyní nám ukazuje "své šlépěje", svou dráhu, kudy se ubírala. Když na ni hledíme a dáme se jí vést, nezalkne nás nikdy tma zkaženého světa, který hyne ve vinách a hříších.

Bratři a sestry, hleďme ustavičně na tuto hvězdu. Ona jde před námi a půjde s námi, dokud ji neuzříme v plnosti – tváří v tvář! Pak jí také budeme dokonale podobni. To je naše blahoslavená naděje. „A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i On čistý jest“ ( 1.Jan. 3,2.3).

Ó hvězdo žití, tvá zář mi svítí,
na cestu domů, tam k cíli tomu,
kde věčné blaho poutníků kyne.
Ty v noci záříš, tmy úklady maříš;
ó hvězdo moje, ty paprsky Tvoje
kdo následuje, ten nezahyne.
Amen!


Převzato z časopisu: „Ze slov pravdy a lásky“ - 1939 číslo 1-2 ( Zodp. red. F.J.Křesina), redakčně upraveno

Příbuzné, související nebo podobné články

Jaký je asi původ slova vánoce?
Vánoce