Ještě dnes je den milosti. Bůh ještě dnes nabízí dar své lásky v podobě Pána Ježíše Krista. Bůh však nikoho neznásilňuje a nevynucuje si poslušnost člověka. Kdo uvěří, má život a je přenesen ze smrti. Každý si musí odpovědět na otázku, co pro něj znamená Ježíš Kristus. Jsou vlastně jenom dvě „cesty“.

„Cesta“ víry a poslušnosti Božímu Slovu, která znamená věčný život, radost, pokoj, lásku a naplněný život již zde na zemi. Důležitá je pouze víra v Syna Božího, který miluje každého člověka a přeje si, aby byl zachráněn. On dává život zdarma a dobrovolně. Své ovečky provede životem ke zdárnému cíli. Víra a důvěra v Ježíše Krista není nějaká zásluha, ale přijetí skutečnosti. Uvědomění si své viny před Bohem a prosba o odpuštění. Mnozí mohou s čistým svědomím vydat svědectví o tom, jak Ježíš změnil jejich životy a dal jejich životu smysl a cíl. Víra a důvěra v Ježíše Krista není zásluha, ale přijetí skutečnosti, uvědomění si své viny před Bohem a prosba o odpuštění.
Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť jest neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.(J 3:16 -18)

Věčný život začíná již v časnosti zde na zemi. Člověk se vydává na pouť směrem ke svému Mistru. Zde na zemi však nikdy nemůže dosáhnout úplné dokonalosti, protože dědictví hříchu na něm stále vězí. Když však budou věřící vzkříšeni, jejich těla budou proměněna v těla neporušitelná a budou na věky se svým Zachráncem v nebesích.

Druhá „cesta“ je cesta nevěry a neposlušnosti. Znamená netečnost člověka k dílu Boží záchrany. Hřích a smrt nikdy nebyla Boží vůle, ale sám člověk sveden satanem zhřešil. Bůh si nepřeje, aby někdo šel do zahynutí. Nikoho však nebude k ničemu nutit. Sám se tak ponížil, že poslal svého Syna na svět, aby mohl pro člověka vydobýt vítězství ve své smrti. Spočívalo v tom, že odsoudil na Nevinném hříchy všech, kteří tomu z milosti uvěří. Ti, kteří neuvěří, nemají smazané hříchy, proto je Bůh nikdy nemůže přijat, ale musí je spravedlivě soudit a odsoudit. Poslední Soud proběhne na věčnosti, až bude Země zničena ohněm. Před Spravedlivým Soudcem nikdo nebude moci obstát, protože bude muset vydávat počet z každého prázdného slova i činu, které na zemi učinil. Když si člověk uvědomí svůj stav již zde na zemi, pochopí, že potřebuje pomoc. Jedinci, kteří kráčejí touto „cestou“ budou na věky uvrženi do ohnivého jezera, kde bude pláč a skřípění zubů...

Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před Boží tváří, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, to jest kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Peklo vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt i Peklo byly uvrženy do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. (Zj 20:11-15) NBK.

Nikdy nevíme kdy budeme z tohoto světa odvoláni. Měli bychom pamatovat na to, že být smíření s Bohem, je jediná jistota, která nám zůstane i po naši smrti. Uvěř v Pána Ježíše ještě dnes, ještě dnes je den milosti! A budeš spasen! (Sk16:31)