Logo

Baal, nebo Hospodin?

„Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“ 1Kr 18,24b Na příběhu izraelského království a konkrétně krále Achaba vidíme příklad ohromné Boží trpělivosti s lidským rodem. Když se dívám na tento příběh z pohledu nás obyčejných lidí, říkám si, jak je možné, že se vyvolený národ ubíral tak zlým kursem? Vždyť Hospodin vyvedl Izraele z Egyptského jha, aby byl jeho vyvoleným národem, aby byl svědectvím o živém Bohu mezi okolními národy, které Boha neznaly. Také proto Hospodin způsobil podivuhodné věci, které když slyšeli okolní národy, roztřásly se strachem. Eliáš je poslán se slovem, které můžeme chápat jako evangelium lidu, který odpadl od Hospodina.

Vždy je dobré mít nějaký dobrý příklad. Z hlediska králů se jedná o krále Davida. Byl to muž podle Božího srdce. Při četbě historických knih se nemůžu zbavit pocitu, že Hospodin skrze pisatele opakovaně toužil potkat člověka, jako byl David. Muže podle svého srdce, který byl na prvním místě Božím ctitelem. Když čteme jeho poezii, není zaměřena na sebe, ale na Boha. Jsou to slova plná pokory a odevzdání se do Boží dlaně. Možná ani tak nejde o to, kolik vinic vysázíme, kolik honosných staveb vystavíme, jak si vezdejší život na zemi „užijeme“, ale o to o co opravdu jde, je být Božím ctitelem. Co to znamená? Odpověď není jednoduchá, a v zásadě se nedá zcela slovně předat. Je to, asi jako když se setkají dobří přátelé a těší je vzájemné společenství, bez ohledu na to co se děje, prostě proto, že jsou dobří přátelé. Ten stav, který zažíváme, když máme fungující rodinu. Jedná se o posilující zpětnou vazbu, která se den ze dne obnovuje, posiluje a obohacuje, jednoduše proto, že máme být za co vděční. Nepotřebujeme si neustále něco dokazovat, nebo nárokovat si, myslím, že něco podobného měl David na mysli, když z jeho srdce vzešla slova: „Těš se v Hospodinu.“ Není zde prostor poukazovat na konkrétní nuance tohoto výroku v praktickém životě, i když by to byl jistě velmi hezký čas, ale tak třeba někdy jindy. David byl zkrátka mužem podle Božího srdce.

„David totiž dělal, co je v Hospodinových očích správné, a po celý svůj život se neodchýlil od žádného přikázání – kromě onoho případu s Uriášem Chetejským.“ 1Kr 15,5

U Šalomouna, který svého otce vystřídal na trůnu sjednoceného království dvanácti kmenů Izraele, vidíme užitek druhé generace z požehnání, kterého první generace dosáhla. Jedná se o jedinečný projev požehnání, ale jak už to v životě chodí, žádný oběd není zdarma, a luxus této doby byl vykoupen náročnou sociální politikou, která celé obyvatelstvo značně zatěžovala a vysilovala. Jednalo se o období budování, kde však vedle Božího chrámu vyrostla také celá řada modlářských staveb. Jistě, architektonicky se jednalo o skvosty, umocňovaly kulturní cítění lidu, ale jednalo se o počátky zhoubné rakoviny, která znamenala, že král odvrátil své srdce od Hospodina, a jak už to tak často bývá, královi poddaní šli ve šlépějích svého krále.

„Král Šalomoun ale kromě faraonovy dcery miloval mnoho dalších cizích žen – Moábky, Amonky, Edkonky, Sidňanky, Chejteky – z národů, o nichž Hospodin synům Izraele řekl: ‚Nespojujte se s nimi a oni ať se nespojují s vámi, aby se vaše srdce neobrátilo k jejich bohům.‘ Šalomoun k nim ale přilnul a velmi je miloval.“ 1Kr 11,1-2

Třetí generace, tzn. jsme teprve u Davidova vnuka, si zvykla na vysoký životní standard. Ten tam je přístup pokorného pastýře z Betléma, nyní se jedná o život v přepychu, který čerstvý třicátník Roboám není připraven opustit. Situace dochází své kulminace v rozpadu království na Izrael a Judeu. Sestry, které dříve žily v harmonickém společenství, budou nyní vydány do koloběhu rostoucího modlářství, občanských válek, dílčích záblesků praktické zbožnosti a příležitostného poukazu, že panovník je mužem podle Davidova srdce. Poslední zmíněné vysvědčení se však týká pouze několika judských králů.

Izraelský král Jeroboám, který nastupuje jako perspektivní, nadějný a schopný vladař, znamenal pro celé království naprostou katastrofu. Místo toho, aby své schopnosti, inteligenci a okolnosti předal do Božích rukou a využil je k Boží slávě, povstal jako „náboženský reformátor“, který z upadajícího království vytvořil modlářský systém a tím promarnil veškeré obdarování, které od Hospodina obdržel. Jeho dynastie byla zničena a podobně tak i následující dynastie. Nyní se nacházíme na samotném dnu izraelského království, v době čtvrté dynastie, kdy v judském království vládne zbožný král Aza, na trůn severního království však usedl Achab. Skutečnost, že situace v národě byla opravdu zlá je umocněna tím, že bylo znovu postaveno dříve prokleté město Jericho:

„Chiel Betelský v jeho době vystavěl Jericho. Založil ho za cenu svého prvorozeného Abirama a za cenu svého nejmladšího Seguba tam osadil bránu – přesně jak řekl Hospodin skrze Jozua, syna Nunova.“ (1Kr 16,34)

Co bylo příčinou pokračujícího úpadku severního království? Nedůslednost v jedné věci vedla k pokračování vymezeného kurzu, a tak se král Izraele zřejmě i z politických důvodů obrátil k dceři sidonského krále Jezábel, která se stala jeho ženou. Podobný princip se mnohokrát v dějinách opakoval, místo důvěry v Hospodina lidé důvěřují ve svá řešení, a pak to také podle toho dopadá. Když vzpomeneme na krále podle Božího srdce, zjistíme, že nalezl manželku na hoře Karmel (1Sm 25,40). Hora Karmel bude pro nás ještě zajímavá, ale Achab nalézá ženu v Sidónu. Může nám to posloužit jako obraz do života křesťanů. Kde hledáte svého životního partnera? Na diskotékách, koncertech a kulturních akcích dnešního „moderního náboženství“ nebo v tichém spolehnutí se na Hospodina?

„Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí?“ (2Kor 6,14)

Abigail, Davidova žena, byla zřejmě z manželství s Nábalem velmi frustrovaná, Hospodin ji vysvobodil a tak Boží ctitel nalézá ženu na Karmelu a Boží ctitelka získává na Karmelu vysvobození[1]- nikoliv v Sidonu, kde čekají strasti a slzy. Těžko Jezábel upřít kulturnost, můžeme vzpomenout, že ještě krátce před svou smrtí se nalíčila[2]. Možná její fyzická krása byla zbraní, kterou si naklonila i Achaba. Možná se skvěla orientovala ve všech nejlepších představeních své doby a znala řadu rytmických písní. Tomu by jistě staromódní izraelitky nerozuměly! Tragédie celého tohoto manželství spočívá v tom, že mělo dopad na celý národ, který přirozeně následuje své vůdce ať už z donucení nebo díky jejich příkladu. Součástí pakultury Jezábel bylo také uctívání Baala, boha bouře a úrodnosti. Lehce si dokážeme představit, jak byli Hospodinovi služebníci vytlačováni těmi, které přivedla Jezábel, až to vedlo k jejich vyvražďování[3]! O Achabovi si hned na začátku jeho vlády čteme následující svědectví:

„Odešel sloužit Baalovi a klanět se mu. V Samaří postavil Baalův chrám a v něm Baalův oltář. Kromě toho také vztyčil Ašeřin posvátný kůl. Takto Achab svými skutky popouzel Hospodina, Boha Izraele, více než všichni izraelští králové před ním.“ 1Kr 16,33 B21

Bůh, který je milující, láskyplný, dlouhoshovívající – Hospodin, který nemá zalíbení ve smrti bezbožného, ale přeje se, aby činil pokání a navrátil se zpět, právě v takto beznadějné situaci posílá kázeňský trest na celé království. Opakovaně jsme toho svědky, jak se lidé povyšují a zveličují sami sebe. Stačí se podívat na politiky, kteří upozorňují na svůj vlastní mandát, jak jsou silní a co všechno dokázaly. Podobně jednal také Ježíšův soudce Pilát, který mu během výslechu položil následující otázku:

„ ‚Nemluvíš se mnou?‘ naléhal Pilát. ‚Nevíš, že mám moc tě ukřižovat anebo proustit?‘ Tehdy Ježíš odpověděl: ‚Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Ten, kdo mě tobě vydal, má proto větší hřích.‘ “ J 19,10-11

Bůh se směje pýše takto nadutých lidí, veškeré dění na nebi i na zemi je v jeho rukou, a jednoho dne potrestá veškeré bezpráví, bude to den jeho soudů, den, veliký a hrozný, který je předmětem mnoha prorockých spisů. Přestože je situace taková, touží po tom, aby se lidé k němu vrátili, aby mohli mít plný vztah s tím, který jediný dokáže odpovědět na hlad jejich srdcí, dokáže zabezpečit touhy jejich srdcí, které samotní lidé nedokáží pojmenovat, jeden doušek živé vody dokáže víc než, kdyby člověk získal celý svět se vším bohatstvím, slávou a mocí, které nabízí. Uveďme pro ilustraci svědectví ze života jednoho úspěšného člověka.

„Myslím, že mohu sebe, alespoň sebe v minulosti, považovat za poměrně úspěšného muže. Lidé na mě občas zírali na ulici – to je sláva. Mohu docela snadno vydělávat tolik, abych byl zařazen mezi vrstvy s nejvyššími příjmy – to je úspěch. Čas od času se stává, že něčemu, co jsem vyslovil nebo napsal, je věnována dostatečná pozornost na to, abych přesvědčil sám sebe, že to svědčí o mém značném vlivu na naši dobu – to je naplnění. A přesto vám chci říci toto – a prosím, prosím, abyste mi uvěřili – násobte tyto chatrné triumfy milionkrát, sečtěte je všechny dohromady a výsledek bude nic. Méně než nic, spíše jen prázdná a zbytečná zátěž – v porovnání s jedním douškem živé vody, kterou nabízí Kristus všem duchovně žíznícím, všem, bez ohledu na to, kdo nebo čím jsou. Malcolm Muggeridge (1903 – 1990) “ [4]

Jak troufalá zpupnost dosazovat na trůn, kde má probíhat vláda Panovníka Hospodina v podobě jím ustanoveného krále, ctitele cizích bohů. A právě do takovéto situace Bůh zasahuje. První kázeňské opatření je sucho. Jak víme, sucho nastalo v důsledku Eliášovi modlitby, o kterého se Bůh zázračně postaral. Vedle zaopatření proroka předivným způsobem, když mu posluhovali krkavci u potoku Kerít docházíme k dalšímu zvláštnímu momentu. Bůh Elijáše posílá do Sidonu, kde má přebývat u jedné vdovy. Tato událost nám možná připomene časté dotazy ateistů, jak je to s lidmi, kteří nežili v Izraeli a Hospodina neznali. Samozřejmě je většinou tento dotaz pokládán bez skutečného zájmu o odpověď. Kdyby však člověk se zdravým skeptickým přístupem hledal odpověď v Božím slově, uvidí, že Bůh jedná určitým způsobem se všemi lidmi. V tomto případě se nacházela v Sidonu jedna konkrétní vdova, řekli bychom v modlářské baště, které s Bohem nemůže mít nic společného, ale tato žena povědomí o Hospodinu měla. Právě tento příběh si vybral Pán Ježíš při svém prvním veřejně zaznamenaném kázání, které proběhlo v Nazaretu, a ve kterém vyhlásil Hospodinovo milostivé léto.

„Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, kyž se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov, ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty.“ Lk 4,25-26

Není to s podivem, Izrael, který měl znát Hospodina, který měl očekávat na hlas jeho proroků, a Elijáš odchází do pohanského Sidonu? Hospodin jedná častokrát jinak než bychom jednali my lidé, jeho milost, milosrdenství a láska se projevuje k lidstvu, ale především k jednotlivcům. Na každém jednom z nás mu záleží, a podobně mu záleželo i na té vdově a jejím synu, kteří byli na pokraji úplného existenčního zhroucení. Boží prorok přichází doslova za minutu dvanáct, ale přináší potřebnou pomoc a vysvobození z tíživé situace.
Stejně, jako se Hospodin zajímá o každého jednoho z nás, záleží mu také na celém lidském společenství. Úkol je jasný, je třeba, aby se izraelský lid odvrátil od Baala zpět k Hospodinu. Zkusme se na chvíli přenést do současného světa, kdy řada lidí zastává nebo žije jakoby Bůh vůbec nebyl. Počkejte chvíli, jakou naději Vám přináší ateismus? Jakou naději vedle toho nabízí Kristus?

Žena, 36 let, 2 děti – přijde k doktorovi. „Je mi to velice líto, ale máte rakovinu, máte nanejvýš šest měsíců života.“ Jakou odpověď máme pro tuto ženu.
křesťan: Moc mě mrzí, že jste nemocná. Existuje však naděje. Všichni lide, a tak i vy, jsou hříšní, ale Bůh poslal na svět Spasitele – Ježíše Krista – aby zaplatil za naše hříchy. Když v něj složíte svou důvěru, jednoho dne Vás vzkřísí. Dá Vám nové tělo a budete s ním vládnout.

ateista: Nemáte žádnou naději v tomto životě ani potom. Když zemřete, Vaše tělo se rozloží, nečeká Vás žádná budoucnost. Je mi líto, ale Vaše situace je naprosto bezvýchodná, na Vašem místě bych šel a zastřelil se.[5]

Který je ten pravý Bůh? To byla a je zásadní otázka pro každého člověka. Prorok Elijáš je povolán, aby vystoupil na Karmel a utkal se s Baalovy proroky. Chystá se vyhlásit dobrou zprávu, že Bůh vyzívá svůj lid, aby se k němu vrátili. Kdo je však Bůh? Když pokládá tuto otázku shromážděným lidem, odpovědí se mu dostává pouhé mlčení. Dobrá, uděláme test - oba tábory – totiž Hospodinův (Elijáš a Hospodin) i Baalův (Baal a 450 jeho proroků) – ať připraví oběť na oltář, tento oltář však ať nezapalují.

„Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“ (1Kr 18,24b)

K čemu lidé upínají naději. Baal byl bůh bouře a úrody. Lidé věřili, že když jej budou ctít, bude se jim dařit zemědělská činnost a nakloní si přírodní síly. Možná si řeknete, tak hloupí dnešní lidé nejsou. Počkejte chvíli. K čemu dnes lidé upínají svou naději? Velké téma dnešní doby jsou informace a věda. Lidstvo už dokáže popsat průběh bouře, dokonce je schopno s určitou přesností předpovědět, jak budou podobné úkazy probíhat. Moderní teorie atomu, kvantové mechaniky, elektromagnetismu, gravitace a mnoha dalších však jsou sami o sobě zcela indeferentní k lidskému utrpení. Už jste zkoušeli volat k elektřině a magnetismu? „Slabá jaderná sílo, vyslyš nás!“ „Evoluční teorie, všímej si našeho trápení!“ „Rádiové vlny, mocný internete a optické kabely zachraňte nás!“ „Finanční ústavy, dopřejte nám pokoj a mír!“ „Vznešená statistiko, splň naše prosby!“ Něco podobného se odehrávalo na hoře Karmel, když byli na řadě Baalovi proroci:

„Vzali tedy býka, jak jim navrhl, připravili ho a vzývali jméno Baalovo od rána až do poledne: ‚Baali, vyslyš nás!‘ Neozval se ani hlásek, žádná odpověď. Jen poskakovali kolem oltáře, který udělali. Kolem poledne se jim Eliáš začal posmívat: ‚Křičte hlasitěji, vždyť je to bůh‘ Třeba se zapovídal nebo si šel ulevit. Možná není doma anebo spí – tak ať se probudí!‘ Křičeli, co mohli, a podle svého zvyku se bodali noži a oštěpy, až z nich crčela krev. Minulo poledne a oni stále pokračovali ve svém křepčení až do doby večerní moučné oběti. Neozval se ani hlásek, žádná odpověď, žádná odezva.“ (1Kr 18,26-29)

Tak i dnes to lidé zkouší hlasitěji: „Ó, velký komunisme a nacionalisme vyslyšte nás!“ „Budho, Krišno, papeži, prezidente, slyšte naše volání!“ Hlas se stupňuje, až lidé upadají do transu: „Rokoví zpěváci, hvězdy filmového průmyslu, média, slyšte náš pláč a nářek!“ „Ach, veliký sexe, sporte slyšte zoufalství naší duše!“ „Adrenaline!“ „Testosterone!“ „Estrogene!“ „Kofeine!“ „Alkohole!“ „THC!“ „Nikotine!“ „Kráso, bohatství, slávo a uznání!“ Stále žádná odpověď. „Full HD rozlišení, tablety, notebooky, smartphony a navigace dopřejte svůj sluch našim těžkostem!“ Ani hlásek, ani náznak odpovědi, zůstává jen rozčarování a zlá pachuť.

„Tehdy Eliáš vyzval lid: ‚Pojďte ke mně.‘ Když k němu všichni přistoupili, Eliáš opravil zbořený Hospodinův oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů, jež vzešly z Jákoba, který dostal slovo Hospodinovo: ‚Budeš se jmenovat Izrael.‘ Eliáš z těch kamnů postavil v Hospodinově jménu oltář a kolem něj udělal strouhu, do níž by se vešly dvě míry zrní. Narovnal dřevo, rozporcoval býka, položil na dřevo a řekl: ‚ Naplňte čtyři džbery vodou a politje oběť i dřevo.‘ Pak řekl: ‚Znovu.‘ Když to udělali znovu, řekl: ‚Ještě potřetí.‘ Když to udělali potřetí, voda se roztékala kolem oltáře a zaplnila i strouhu. Potom, v čas večerní oběti, přistoupil prorok Eliáš a pravil: ‚Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, dnes se pozná, že ty jsi Bůh Izraele a já jsem tvůj služebník a že jsem toto vše udělal na tvůj příkaz. Odpověz mi Hospodine, odpověz mi. Ať tento lid pozná, že ty, Hospodine, jsi Bůh, a že jejich srdce obrátíš zpět.‘ Vtom spadl Hospodinův oheň a pohltil oběť i dřevo, ba i ty kameny a hlínu, dokonce i vodu ve strouze vypil. Jakmile to lid spatřil, všichni padli na tvář a volali: ‚Hospodin je Bůh! Hospodin je Bůh!‘ “ (1Kr 18,30-39)

Bůh, který odpovídá je Bohem. Jaká je konečná odpověď na problém bolesti, utrpení, hříchu a smrti? Jedná se o kříž drahého Pána Ježíše Krista. Jeho krev byla prolita ke shlazení mnohých hříchů, oheň Božího soudu na něj plně dopadl, abychom my mohli získat život. Obrať se k Bohu dnes, dokud je čas, spolehni se v dětské důvěře na oběť Božího Syna, který jako zahradník vstoupí do džungle Tvého života a učiní z něj krásnou zahradu, uvěř dnes, že zemřel za Tvé hříchy, čiň pokání a požádej ho, aby vstoupil do bouře Tvého života, odstraň ze svého života modly a uctívej pravého a živého Boha!




[1] Viz 1. Korintským 7. kapitola.
[2] 2Kr 9,30
[3] 1Kr 18,4
[4] Muggeridge, M. Jesus Rediscovered, Garden City, N.Y.: Doubleday, 1969, str.77-78, citoval Ravi Zacharias, Volání lidského srdce, přel. Taťána Morow, Návrat Domů, Praha 2004
[5] Volně převzato z kázání prof. Davida Goodinga


Otázky k diskusi:

1. Proč Hospodin srovnává ostatní krále s Davidem, jak být člověkem podle Božího srdce?

2. Proč má věřící člověk řešit své manželství na hoře Karmel (1Sm 25,40) a ne v Sidonu (1Kr 16,31)? Uveďte citáty a oddíly z NZ, které se touto otázkou zabývají.

3. Jaké myslíte, že jsou důvody toho, že křesťané hledají partnery ve světě (2Kor 6,14), a jak je možné tento problém řešit (1Kor 7)?

4. Jaký dopad mělo manželství Achaba s Jezábel na celé severní království Izraele?

5. Jaké jsou dnešní obdoby modlářského uctívání Baala?

6. Eliášova výzva (1Kr 18,21) v podobě oběti, kterou Hospodin přijal je prototypem návratu lidstva k Hospodinu – jak tomu rozumět v kontextu kříže Pána Ježíše Krista?
Přihlásit se
Anketa