Logo

Bdění

Bdění - trocha lyriky pro bdělé Dana Popovská

Brno 2003



Bdění



Od počátku bdění kráčím

po poušti bezcestné

hledám milník,

co ukáže směr.



Od konce noci stojím

v síni tisíce dveří a zrcadel.

A neznám heslo nemám klíč

a neznám směr



Mým průvodcem je Mámení

a přítelem je Zoufání

chci dojít tam, kde řeka pramení.



Prošel jsem údolím

prasklých cisteren

prošel jsem stovky obílených cel

hleděl do roztříštěných skel.



Teď zastavím se v stínu skal

já zastavím tu nechci dál

Padám padám padám v prach

mé světlo hasne v temných tmách.



Zvedá se vítr

a písečný prach

Ty přetavils mě

v mořských hlubinách



Nacházím živou rybu na poušti

Nacházím dům bez dveří

a kámen co hovoří

Nacházím pramen živých vod

zmizel můj doprovod.


Teď





Nechat sám sebe sobě zemřít



probudit se

a

vidět Tvýma očima

slyšet Tvýma ušima

cítit Tvýma rukama

chodit Tvýma nohama

a

pochopit







Usínám…



Neusni

neusni

spánkem smrti

dokud ti ještě v žilách proooudíííí krev,

dokud ještě dýýýcháššš, dokud ještěěě...



































































Uč mě tichosti



uč mě pokoře

pujč mi

křídla

racků od moře

uč mě

moudrosti

uč mě

odvaze

probuď

víru

ležím na podlaze

dýchám

na své zkřehlé ruce

a z očí mi padá led

šeptám přes promodralé rty…

toužím nic nevědět

zkouším nic necítit,

dýchám a led se mění

vzpomínám na Tebe

myslím na poplivaný

kámen



Tys tehdy zvítězil

já kvůli Tobě nyní vstávám

Tys brána naděje

já v Tobě dýchám v Tobě spávám

a volám



Proměň má pouta

vyveď ven z vězení

Ukaž mi cestu,

kde řeka pramenní

Tys živá brána,

naplň mě nadějí.



Propusťte vězně

je léto milosti!

Odhoďte pouta

smrti do věčnosti!















































Stvoř mi srdce



srdce čisté

ať mé kroky JSOU zas jisté

ať mé nitro Tebe zná víc

ať má slova NEJSOU na nic



A ducha přímého můj Pane

obnov znovu ať zas vstane

ať smím chválit

Tebe vzývat

Vítr slyšet

Začít zpívat

Dej ať nesu svoje břímě

jak na křídlech holubích

Ať mé oči hledí přímě

já mlčím k Tobě blíž!











































Slovo



Tvé Slovo je tak živé,

proč mu nasazujeme

svěrací kazajku?



Bílé zdi ještě hltají tupé světlo pouliční lampy

a Tys mě sekl svým Slovem a přivinul mě k sobě blíž.







































































S hejnem vrabců



Probouzí se den

Na římsu bubnuje

Jarní déšť.















































































Nádoba



Nikdy nebudu

úplně připravena

vždy mě znovu zaskočí

Tvůj pohled

a Tvá otázka

Budu moci někdy říct

Tady

Jsem…?



proměňuješ



pro mě

měň

pro sebe

rozbít nádobu

a rozlít olej

a vůní tou naplnit

být























Odlesk Ticha



Ležím

Je dopoledne

Ulici ozařuje měkký jemný světlo

jaké si vychutnáš jen v nedělním ránu.

Jsem

Klid

Vzpomínám na včerejšek

zklamání a radost

jak sepnuté ruce

slova zůstala prázdná

a myšlenky

nedokončené

Jak vzácný je odlesk

čistého Ticha.



































Probodeni



Ty jsi mým světlem

Ty jsi mou nadějí

Já v Tobě dýchám

Tebe vyvyšuji



Jsme

navlečení

probodení

perly

v perlovém závěsu

nekonečných nití



Na listech javoru

se krví rosa třpytí.



Na květech lotosu

má čirou příchuť slz

čirou a průzračnou.



















Hořkost ořechů

jak hořkost v srdci,

jak stažené hrdlo

a pohár přetéká

slaným proudem

z očí.

Nevyhnutelnost utrpení

nutná smrt s vykřičníkem

a nad vším visící otazník.











































Ať jsou

Ti příjemná má slova

i myšlenky mého srdce

Už zmizely stíny na

kamenné zdi.

Večer se přikrývá šerem.

Slyšte vyšel rozsévač,

aby rozsíval.

A vysmívá se mi kůň.

Vytáhls mi střepinu z krku.

Tiše vidím škvírou ve stodole.

Proč se tak bojíte?

Jak to, že nemáte víry?

































růžový piják



Jak růžový piják pije svět

hořký drink slámkou

Tys vypil jej na ex v jedinou chvíli

za toho pijáka

s láskou.

Kdo chce může spatřit jeho dno,

Kdo chce může s Tebou zařvat

dokonáno!





Jako pes



Hroudu hnoje každý valí

kalí kalí kalí

Vítr noci přináší štěkot psa

pali pali pali

Vidíš jak jsi malý

malý malý

Jako pes jako pes jako pes

čmucháš k tomu cos zvrátil

Jako pes jako pes jako pes

ses v kruhu klátil

Jako pes jako pes jako pes

nevíš kdes zahrabal kost

Jako pes jako pes jako pes

Stačí a dost!

Vrať se domů domů domů

Jsi pozvaný host





Rozfoukaný prach



Tam někde hořel oheň,

který jsi zapálil světlem pravdy...

Ne sám, byli jsme čtyři,

mrazivý vítr zvedající oblaka sněhu,

závěje, že ses propadal až po kolena,

vojáci, co kráčí za sebou husím pochodem.



Děsivá krása noci.

Jen tak se zastavit, vybočit z cesty.

Můžeš, máš chuť bojovat.

Všude i v ledu může hořet oheň.

Plameny pravdy, síly, lásky a krásy

pod bdělým dohledem Oka.



Máme odvahu znovu rozfoukat ten oheň?

Udusil jej sněhový vír nebo proudy deště?









Dávno



Ledový hořký květ

absurdních rán

kdy víš a nevíš

a v krbu už vyhaslo

a kyvadlo zůstalo

stát.