Logo

Bůh srdce obnovuje

Jací jsou pyšní lidé? Jaká je jejich povaha, charakter a jak se projevují? A jací jsou lidé zlomení, zkroušení, lidé pokorní? „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“
Žalm 51:19

Pyšní lidé
Zaměřují se na chyby ostatních. Jsou kritičtí, hledající chyby; na každé chyby ostatních se dívají mikroskopem, ale na své vlastní teleskopem. Jsou samo spravedliví; na druhé se dívají svrchu. Jsou nezávislí, vystačí si sami se sebou. Musí dokazovat, že mají pravdu. Vyžadují svá práva; jsou nároční. Chrání si svůj čas, svá práva a svou pověst. Touží, aby jim bylo slouženo. Chtějí mít úspěch. Chtějí být před ostatními vždy napřed. Jdou za tím, aby se o nich vědělo a dostalo se jim ocenění. Zraní je, když jsou povýšeni jiní a oni přehlídnuti. Podvědomě si říkají : „Tento sbor má štěstí, že mě tu mají a moje obdarování.“ Přemýšlejí o tom, co by mohli pro Boha udělat. Cítí se sebevědomí tím, kolik toho vědí. Myslí jen na sebe. Druhé si drží od těla. Neváhají s obviňováním druhých. Když jsou kritizováni, brání se a nelze se k nim přiblížit. Dávají si záležet na tom, aby byli respektováni a hlídají si svou pověst, svou image a co si o nich druzí myslí. Je pro ně těžké se sdílet o svých duchovních potřebách. Musí si být jisti tím, že když zhřeší, nikdo na to nepřijde; jejich instinktem je zamaskovat to. Těžko se jim říká: „Mýlil jsem se, odpustíš mi prosím?“. Když vyznávají hřích, uchylují se většinou ke všeobecnostem. Zajímají se o následky svých hříchů. Na zhřešení litují toho, že to vyšlo najevo nebo byli přistiženi. Je-li ve vztahu neporozumění či konflikt, čekají na toho druhého, aby přišel a požádal o odpuštění. V porovnávání se s ostatními cítí, že jsou hodni úcty. Jsou slepí ke stavu vlastního srdce. Nemyslí si, že by z něčeho potřebovali činit pokání. Nemyslí si, že by potřebovali vnitřní obnovu, ale jsou si jisti, že všichni okolo ji potřebují.


Zlomení / zkroušení lidé
Plně si uvědomují svou duchovní potřebu.
Slitovávají se; dokáží hodně odpustit druhým, protože vědí, jak moc bylo odpuštěno jim. Ostatních si cení více než sami sebe. Rozpoznávají svou potřebu po ostatních, závisejí na nich. Jsou ochotni vzdát se svých práv; dokáží zapřít sami sebe. Jsou motivováni k službě ostatním. Jsou věrní a chtějí druhé vyvyšovat. Vnímají svou nehodnost; jsou ve vytržení z toho, že je Bůh chce vůbec použít. Touží, aby se zásluhy připsaly ostatním; radují se, když jsou ostatní povýšeni. Postoj jejich srdce je:„Nezasloužím si mít účast v žádné službě“. Vědí, že nemají Bohu co nabídnout – kromě svého zlomeného života, kterým proniká život Ježíše. Jsou pokořeni tím, jak moc se ještě musí učit. Vůbec se nezabývají sebou samými. Jsou ochotni podstoupit risk tím, že se přiblíží k ostatním a tím, že milují vroucně. Přijímají osobní zodpovědnost a dokáží vidět, v jakých situacích se mýlí. Kritiku přijímají otevřeně a pokorně. Chtějí být opravdoví; to, na čem jim záleží, není názor druhých, ale názor Boha. Jsou ochotní být otevření a průhlední s ostatními; tak, jak je Bůh vede. Jsou-li zkroušení, nezajímá je, kdo to ví nebo kdo se to dozví; nemají co ztratit. Neváhají přiznat chybu a hledat odpuštění, je-li to nezbytné. Jsou schopni vzít na vědomí konkrétní věci, když vyznávají svůj hřích. Činí opravdové pokání ze svého hříchu, což je důkazem, že ten hřích opustili. Když je ve vztahu neporozumění či konflikt, chápou se iniciativy k usmíření; běží závod ke kříži; vidí, jestli se tam mohou dostat první, nehledě na to, jak byli špatní. Porovnávají se se svatostí Boha a cítí zoufalou potřebu Jeho milosti. Chodí ve světle. Uvědomují si, že jejich srdce musí mít neustálý postoj pokání. Vnímají svou neustálou potřebu střetávání se s Bohem a čerstvého naplnění Jeho Duchem svatým.

Do češtiny přeložila Jitka E.