Logo

Chana

Jak krásné a pokojné jsou chvíle, ve kterých se vědomě nacházíme v Boží vůli pro náš život. Nad rozbouřeným mořem zavládne naprosté utišení, protože útoky a dunění vln odráží mocný hlas našeho Spasitele. „Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid.“L 8,24
Milí čtenáři, chtěl bych Vás požádat, abyste si na úvod přečetli v modlitebném duchu ve svých biblích úsek z 1. Knihy Samuelovy 1,1 – 2,12. Mojí modlitbou je, abychom se připojili na signál Ducha svatého a měli ničím nerušený užitek z probíraného úseku, ať už se jednomu každému z nás bude snažit sdělit cokoliv.

Jak bylo naznačeno posledně, někdy sami sebe připravujeme o užitek z Božího slova tím, že nerespektujeme pravidla na základě kterých je k Písmu třeba přistupovat. Podobného cíle Boží nepřítel dosáhne tím, když naši mysl zakalí předsudky, kdy některé jedince idealizujeme, zatímco druhé odsoudíme, nebo ve své pýše dopředu v mysli odpovídáme, čímž umlčujeme Boží hlas. Zkusme přistupovat k uvažovanému textu ve ztišení a v pokoře při vědomí vlastních nedostatků a očekávejme na to, že teď bude mluvit Pán a my budeme mlčet.

Chana byla v nezáviděníhodné situaci, protože měla za manžela muže, který jí příliš nerozuměl. Je tomu tak často, když jsme vystaveni těžkému a soustavnému tlaku, že nám druzí lidé nerozumí a jejich „geniální“ řešení naší situace pouze umocňují bolest.

Temnota a zdánlivě nevyslyšené modlitby jsou průvodcem každého dne, i když může venku svítit slunce. Proč zrovna já? Co jsem komu udělal? Zapomněl snad na mne Hospodin? To jsou přirozené reakce našeho nitra. A co teprve když naše situace netrvá den, týden, ale měsíce, nebo dlouhé roky [1]. Někdy své situaci jednoduše nerozumíme, ale přesto nás Boží slovo ujišťuje, že Bůh má plán s každým z nás, navzdory tomu jací jsme. Měl plán s Chanou a měl plán i s jejím dosud nenarozeným synem. Tam kde selhávají naše plány, naděje a touhy, kde selhává prostor pro naše přirozené nadání, je prostor pro Boží moc [2] a přichází naprostá závislost na Hospodinu - také tomu se můžeme od Chany učit.

Aby toho nebylo málo, do její situace zasahovala ještě cizí žena, druhá manželka jejího muže, která se jí snažila systematickými útoky zničit. Sice nežijeme v kontextu mnohoženství, zato však žijeme v kontextu nevěry a promiskuity. Ze sdělovacích prostředků jsme neustále masírováni, že není až tak špatné zkusit něco nového a „občas si dát odbočku“. Vědci nám předkládají studie na téma počtu partnerů a všechno jakoby ukazuje, že je vlastně úplně v pořádku, když člověk není věrný slibu, který před Bohem i lidmi složil. To vše nám podtrhnou vrcholné výkony herců, kteří v atmosféře sentimentální hudby ukazují, že když zavládne „chemie“ tak už to jinak nejde. To, že jsou tito lidé ve vlastním životě často zoufalí a nešťastní je druhá věc. Buďme si vědomi toho, že ani v této oblasti Boží nepřítel nespí. Nejprve lidem našeptává, že je celkem v pohodě, když zhřeší, ve chvíli kdy je dostane, změní taktiku a řekne jim, že pro ně už není šance [3]. Nenechme se okrást o drahocennou pravdu Božího slova ohledně posvátnosti manželství a rodiny. Buďme si vědomi toho, že tento svět se nezastaví před ničím a využije každé možnosti jak rozbít rodinu, která je mocným svědectvím praktického významu evangelia. Dávejme pozor, když jsme v kontaktu s lidmi, kteří opustili své životní partnery, protože se může velmi lehce stát, že se pokusí zaútočit i na nás. Někteří v tom opravdu umí chodit. Jistě, křesťanská pomoc je důležitá a není dobré lidem v nouzi ukázat dveře, buďme však obezřetní, jinak spláčeme nad výdělkem.

Již zmíněný problém Chany bylo to, že nemohla mít děti. Všimněme si drobného dodatku, proč nemohla mít děti – „Hospodin uzavřel její lůno.“ Je přirozenou touhou každé vdané ženy mít děti. Touhu po mateřství vložil Hospodin ženám do srdce. Nenaplnění této touhy je realitou u řady žen, které z řady příčin děti mít nemohou. Jistě, je to závažný problém, kterému se nevyhnou ani „moderní lidé“. V dnešním světě jsme svědky novodobého trendu, kdy lidé nejen, že děti mít nemohou, ale dokonce je ani mít nechtějí. Jedná se o další oblast, ve které se člověk snaží suplovat roli Boha. Jak vzdálené charakteru Božího srdce je životní styl zaměřený na pouhé užívání si. Mladí lidé spolu žijí „na hromádce“ a nic neřeší. Jejich přístup je takový, že jelikož nikomu neubližují, mohou si se svým tělem dělat, co chtějí. Nakonec tělo si žádá uspokojení, tak proč nejít touto cestou. Společenský standard jim k tomu ještě dodává – kdo by chtěl mít v dnešní době děti? Jak zrůdný a satanský postoj, když domyslíme, že se tito novodobí hedonisti nezastaví ani před vraždou doposud nenarozených jedinců pomocí jedů, kterými jsou připraveni je otrávit! My, kteří žijeme v blahobytu a máme díky moderním vynálezům nejvyšší životní úroveň, jaká zde kdy byla, si budeme stěžovat na to, že nejsme schopni zaopatřit rodinu? Tam kde přicházejí lidské „ale“ dostává v normální situaci prostor Boží moc. Navzdory chudobě byli věrní Boží ctitelé vždy svědky toho, že se Hospodin nějakým způsobem o ně postaral, jenže lid, který vytěsnil ze svého života Boha, vytěsnil také zdroj síly, který předcházejícím generacím dodával chuť do normálního rodinného života.

Touhou Chany bylo mít děti[4] a tak naplnit význam manželství, přivést na svět někoho komu bude moci předat svou lásku, zájem a starostlivost. Svůj těžký úděl však neřešila vlastní silou, bolest srdce ustavičně předkládala Hospodinu. Nedělala ze sebe hrdinku, která by v sebezapření všechno vytrpěla, ale upřímně předstoupila před svého Boha a mluvila k němu ve svém srdci. Hospodin zná správný čas každé situace. My lidé chceme všechno hned. Vidíme všechno zemským pohledem, který je zaměřen kvantitativně nikoli kvalitativně. Hospodin věděl přesně, kdy nastane správný čas pro to, aby její syn přišel na svět. Místo toho, aby Chana zanevřela na svého Pána, v bolesti duše se připojila na Boží linku uvažování a nabídla řešení, které mohlo přispět k celospolečenské změně.

Je zřejmé, že izraelský národ nedosáhl účelu, pro který ho Hospodin vyvedl z Egypta. Jako národ měl být světlem okolním národům, aby zatoužili po něčem kvalitativně lepším, než je uctívání model. Místo toho se izraelité připojili k okolnímu modlářství a tak neustále pošlapávali svědectví o jediném živém Bohu. Tento sestup začal již na cestě z Egypta, kdy se původně poměrně krátká výprava změnila v pochod smrti, který znamenal, že poušť byla „pokryta jejich těly“[5]. Následovalo období soudců, které znamenalo také odklon, i když bylo doprovázeno světlejšími chvilkami, když Hospodin ze své milosti posílal soudce, kteří tíživou situaci řešili.

Náš příběh se odehrává právě v této době. V lidu vládla anarchie. „Každý si dělal to, co považoval za správné.“[6] Co hůř, i lidé, kteří se měli věnovat službě Bohu, byli převrácené mysli. Místo pokorného vztahu vůči Bohu a jeho zjevení jsme svědky pitek, obžerství a neřestí. Nijak by nás nemělo překvapit, že lidé, kteří jsou x-tou generací zbožných rodičů vyprázdní obsah, který v opravdové zbožnosti spočívá, a zachovají pouze formu. Jedná se o podvod, který dokáže vyprodukovat neobřezané lidské srdce. Vezme pravdivé poznání, ze kterého však vytěsní přítomnost živého Boha. Pokorný postoj lidí, kteří potřebují milosrdenství a Boží milost, nahradí postoj troufalosti, ve kterém není ani stopy po bázni, a poznané informace vedou pouze k domýšlivosti [7]. Takže výsledkem je, že oběti se vesele přinášejí dál, ale Hospodin už celé divadlo pozoruje zvenčí, protože láska není přítomná [8]. Množství informací z člověka nedělá Božího ctitele, Bůh hledá ctitele, kteří jej budou uctívat v duchu a v pravdě, uctívat Hospodina znamená o mnoho víc než mít v hlavě poznání.

Máme tedy před sebou obraz upadající společnosti, kde je však jedna žena, která je zdrcena svou životní situací, ale očekává na Hospodina. Ženy Hospodin obdařil na rozdíl od mužů větší empatií. Samozřejmě, že nalezneme výjimky na obou stranách. Chana si však byla vědoma, že to, co se děje v Božím domě, není v pořádku. Uvědomovala si, že to co kněží dělají je opovržením v očích Hospodina, proto přichází se svou nabídkou pomoci. V bolesti srdce a zoufalosti, která vznikla, když byla vystavena ohni zkoušky, předstupuje v tichosti před Hospodina, aby položila na oltář svého syna, kterého sice ještě neměla, ale ve víře jej očekávala. Nabídla, že jej zasvětí do služby Hospodinu. Samozřejmě se nejednalo o to, co známe z temnoty pohanských náboženství, kdy jsou lidé připraveni obětovat vlastní děti, aby dosáhli svých sobeckých zájmů. Samuel byl zasvěcen do služby, aby se stal jedním ze tří nazírů na celý život (Samson, Samuel, Jan Křtitel), a Hospodin se k tomuto kroku víry přiznal, když z něj učinil znamenitého muže, který je nesmazatelně zapsán do dějin spasení.

Zde přicházíme k další zajímavé souvislosti, se kterou se tu a tam při čtení Božího slova setkáme. Věci nejsou tak, jak se jeví na první pohled. Jak víme, člověk byl stvořen k Božímu obrazu [9], ale toto postavení bylo do určité míry pošpiněno, když lidé zhřešili. Lidé poznání, které jim Bůh otiskl do jejich nitra, a které mohli pozorovat díky rozumu, soustavně pošlapávali, až se začali na místo Stvořiteli klanět stvořeným věcem – lidem, ptákům, zvířatům a plazům [viz 1. kapitola knihy Římanům]. Tento úpadek je spojen se stále trvající výměnou pravdy za lež. Boží i lidský nepřítel vždy zamíchá do plného poháru vody pouze kapku jedu. Jsme tedy svědky, jak se soustavně mění význam slov. Kromě toho, že takto působí Boží nepřítel a démoni [10], i naše přirozené srdce je „naladěno“ falešně. Každý má nějaké myšlenkové vzorce o tom, jak by měli věci být, ale Boží slovo působí jako ladička na naše rozladěné nitro. Jedná se o dlouhodobý proces, který je úspěšný ve chvíli, kdy vidíme věci z Boží perspektivy. Možná Vás napadne, že je pozitivní, když Bůh posílá svého proroka, ale příchod Božího muže zpravidla doprovází závažné soudy.

V Písmu opakovaně vidíme, že když Bůh posílá své proroky, je to vždy za účelem, aby vyhlásili jeho Slovo. Jeho Slovo však zpravidla představuje zdrcující soudy, které budou následovat. Chceme, aby k nám Hospodin „poslal své proroky“? Raději buďme těmi, kteří plní Hospodinovy příkazy a nemusí zatěžovat Boží agendu svou neposlušností. Tolik k myšlenkovému vzorci, že příchod proroka je vždy něco pozitivního. [11]

Mohli bychom říct, že vyžadovalo opravdový charakter složit tento slib před Hospodinem, avšak důležitější bylo slib splnit. Jak je smutné, že někdy voláme k Hospodinu, aby nás vyslyšel a požehnal nám tím nebo oním způsobem. Pán vyslyší náš nářek a pak najednou z naší strany je odplatou nevděk [12]. Ta tam je jakákoliv vděčnost, o splnění slibů ani nemluvě. Tím nás nechci vybízet ke kdoví jakým slibům, raději buďme opatrní, než Bohu něco slíbíme, víme, že náš Pán nás varoval před přísahou[13], a dávejme pozor, co Bohu říkáme, protože může nastat situace, že odpoví na naše prosby, ale bude očekávat, že i my splníme svůj díl zodpovědnosti. Chana obstála, a proto její soužení vyústilo v radost, která je vyjádřena v nádherném žalmu, který vzešel z jejího srdce. Vidíme, že k celé situaci nepřistupovala v nevěře, ale naopak ve víře.

Mateřská láska je silné pouto, ale nesmí zastínit vztah vůči Bohu. Bůh musí být vždy na prvním místě. Pokud je toto pouto nevyvážené, hrozí nebezpečí, že se v případě nutnosti volby přikloníme na stranu dětí, místo na stranu Boží, jak bylo v případě náboženského profesionála kněze Élího. Jeho tělesné smýšlení je patrné i z podezření, které vznesl vůči Chaně. Místo toho, aby si zjednal pořádek ve vlastní rodině, nařkl tuto zbožnou ženu z opilosti. Chana však měla živý vztah s Bohem a proto si uvědomovala, že i když svého syna, po kterém tak toužila, svěří do služby Hospodinu, bude o něj dobře postaráno.

Příklad zbožné matky je jedním z nejdůležitějších prvků výchovy dětí. V normálně fungující rodině otec často nemá tolik času věnovat se dětem, protože musí vydělávat na jejich obživu. Naopak je přirozené, že matka soustředí svou lásku a péči ve prospěch svých potomků. Jedná se o skutečnou oběť lásky, která přinese své ovoce. Jestliže dnešní rodiče přehnaně využívají metody k ulehčení si této vzácné úlohy, takže např. děti šoupnou před televizi nebo počítač, nemůžou se divit, že jednoho dne sklidí ovoce své volby! Místo příkladu od rodičů se děti naučí důvěřovat seriálům a filmům, které jsou ve směs zaměřeny proti Bohu. Rodičovství je především o zodpovědné a cílevědomé práci, kdy děti musí pochopit, co to znamená praktická zbožnost. Mělo by vzniknout pevné poutu, takže děti vědí na koho se obrátit v těžkostech. Tyto výsady samozřejmě nemá každý, o to větší je zodpovědnost, pokud jste v roli věřících rodičů - předat svým dětem vzácné pravdy evangelia. Hospodin pečuje také o sirotky a vdovy, o utlačované a opuštěné, o ty které jejich blízcí zradili, ale vždy je lepší jít přirozenou cestou. Chana měla tento zvláštní úkol, proto svěřila svého syna do služby Hospodinu, což z lidského hlediska rozhodně nebylo nic jednoduchého.

Jak krásné a pokojné jsou chvíle, ve kterých se vědomě nacházíme v Boží vůli pro náš život. Nad rozbouřeným mořem zavládne naprosté utišení, protože útoky a dunění vln odráží mocný hlas našeho Spasitele[14].

Chanina modlitba je zaznamenán ve druhé kapitole verše 1 – 10.
Vidíme, že v jejím případě zkouška, kterou musela projít, dosáhla vítězného konce. Její srdce se raduje v Hospodinu. Vyznává, že nikdo není jako Hospodin, nikdo není skalou, jako je náš Bůh. Zde vidíme nádhernou součást Chanina charakteru, kterou je vděčnost. Jedná se o ctnost, která by měla být patrná i při nás. Jak často ve svých modlitbách zapomínáme poděkovat Hospodinu za to, čím nás provedl [15], za to, že odpověděl na naše volání. Učme se od Chany a prohlubme svůj vztah s Bohem, který slyší a odpovídá naprosto prakticky. Mimo jiné si uvědomila, že lidé, kteří se povyšují, a snaží se vítězit z vlastní síly, budou zdrceni, když se setkají s Božím soudem. Vidíme, že se v Chanině soužení prohloubil její vztah vůči Bohu, uvědomila si nové souvislosti, vzdává mu chválu a ze srdce mu vynáší chválu. Navíc opět vidíme, že byla nasměřována na vykonání Boží vůle – doslova říká: „Hospodin bude soudit končiny země, dá sílu svému králi a vyvýší roh svého pomazaného.“ Jak víme, v této době ještě nebyl ustanoven v Izraeli král, ale Chana ve své modlitbě jakoby předestřela, že bude král přímo od Hospodina, těžko mohla tušit, že to bude právě její syn, který pomaže nejprve krále, který odpovídá lidské volbě, aby později pomazal krále podle Hospodinova srdce. Zde se také poprvé v Bibli setkáváme s titulem Mesiáš.

Je podobný přístup realitou našeho života? Dopřáváme Bohu prostor v našem každodenním životě? Když se modlíme k Bohu, nebo zpíváme žalmy, nasazujeme škrabošku pokrytecké strojenosti nebo je náš život živou obětí Bohu takže modlitba je samozřejmou součástí pracovního i soukromého života? Buďme lidmi autentickými, Bůh nepotřebuje a nenávidí pokrytce, přeje si však s každým člověkem mít autentický vztah, který bude založen na praktických zkušenostech, ve kterých se nám dá poznat. Bůh nás velmi miluje a záleží mu na nás. Není to tak, že by byl indiferentní vůči situacím, kterými procházíme, naopak pro každého z nás má připravený určitý plán a je naší zodpovědností tento plán nalézat. Prožívejme životy s Hospodinem a radujme se v něm, buďme vděčni za to, že odpovídá na naše prosby, buďme vděčni za každých okolností, i když jsme uprostřed soužení, Pán Ježíš přišel, aby ten největší zápas vybojoval za nás.



_________________________________________________________________

[1] „Po dvou dlouhých letech měl farao sen: Stál u Nilu“ (Gn 41,1 B21)

[2] „ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ (2K 12,9)

[3] Volně převzato z kázání J. Vopaleckého

[4] Bude však zachráněna skrze rození; ženy jsou zachráněny, setrvají-li ve víře, lásce a v posvěcení spolu se střízlivostí. (1Tm 2,15)

[5] „Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří
zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině?“ (Žd 3,17)

[6]„V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.“ (Sd 21,25)

[7]„Poznání činí člověka domýšlivým, ale láska buduje.“1K 8,1b

[8]„ A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl
všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem.“ 1K 13,2

[9]„Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.“ Gn 1,27

[10]„Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů“ 1Tm 4,1

[11]Lépe a podrobněji vysvětleno v kázání LPK – viz http://kresina.org/audio.php?idNode=20

[12] „Chizkijáš se však neodvděčil za to, co bylo pro něj vykonáno, nýbrž jeho srdce se povýšilo, a tak dopadlo rozhořčení na něj i na Judu a Jeruzalém.“ 2Pa 32,25

[13] „Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože je to trůn Boží;“Mt 5,34

[14] „Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid.“L 8,24

[15]„V modlitbě buďte vytrvalí; buďte v ní bdělí a vděční.“Ko 4,2
Přihlásit se
Anketa