Logo

Církve napříč Asií

Jaká byla situace v Asii? Co skrývají nápisy na nestoriánských hrobech? Jak probíhala velká muslimská invaze? Kdo byl Jan z Monte Corvína? Co vedlo k úpadku syrských církví? Jak se projevil v církvích vliv modlářství?

Mnozí se obrátili k Pánu, proto byla založena četná biskupství v Mervě, Heratu, Samarkandu, Číně a jinde. Blízko Madrasu a Kattayamu v Travankore byly nalezeny tabulky na nichž jsou nápisy ze sedmého nebo osmého století a jeden z nich zní: „Utrpení tohoto Jednoho pozůstávalo z trestu kříže. On, který je pravý Kristus a stále čistý vůdce.“ V různých částech Indie byly četné církve. V osmém století byl jistý David ustanoven metropolitou čínských biskupství. V jednom seznamu metropolitů devátého století jsou jmenovány Indie, Persie, Merv, Syrie, Arabie, Herat, Samarkand a další, které se omlouvají, že kvůli velké vzdálenost od středu, se nemohou účastnit každý čtvrtý rok sněmu. Je jim připomenuto, aby každý šestý rok poslali zprávy a aby se nezapomínalo na sbírky pro Patriarchu.

Horliví misionáři přišli do všech částí asijské pevniny. Jejich biskupství byla zakládána v Kammnaluku (Peking), Kashgaru a na Cejlonu. Pronikli také mezi Tatary a do Arábie. Jejich církve zahrnovaly větší část obyvatelstva Sýrie, Iráku, Khorasanu, některé kraje kolem Kaspického moře a některé mongolské kmeny. Překládali Písmo do několika jazyků. Zachovala se zpráva z devátého nebo desátého století, že přeložili Nový Zákon do Sogdianského nářečí indoíránského jazyku. Blízko Singan-fu byla nalezena tabulka, která obsahuje dlouhou zprávu v syrštině a v čínštině z doby vlády Tsunga (780-783).
V záhlaví je kříž s nadpisem: „Pomník připomínající zavedení a rozšíření zákona Ta Ts'inova ve středním království.“ Mezi jinými se tam vypráví o příchodu misionáře Olopuna z říše Ta Ts'tsinovi roku 635, který přinesl svaté knihy a obrazy. Knihy byly přeloženy, učení uznáno císařskou vládou a také bylo získáno svolení k jeho veřejnému vyučování. Dále se popisuje, jak se toto učení rozšířilo a později bylo nahrazeno učením buddhismu. Za Hiuana Tsunga ( 713-755), ale přišel nový misionář Kiho a církev byla obživena.


Zmínka o obrazech ukazuje, že zde byl hned od počátku odklon od původní čistoty evangelia a tento odklon připravoval cestu pro triumfy Islámu, které měly přijít. Přestože početně rostly řady věřících, upadala mravní povaha a svědectví nestoriánů nebo chaldejských. Kolem roku 845 rozpustil čínský císař Wu Tsung mnohé náboženské usedlosti, jak křesťanské, tak buddhistické a přinutil jejich četné osazenstvo, aby se vrátilo k zdejšímu prostému způsobu života a zvláště jim zdůraznil, aby se přidali k těm, kteří platili daň z půdy a opět zaujali svá místa v rodinách k nímž náleželi. Cizinci měli být posláni zpět do svých rodných zemí.


Velká muslimská invaze



Když velká invaze muslimů zaplavila Persii, byli chaldejští neboli nestoriánští křesťané buď rozptýlení, nebo pohlceni islámem, zvláště v Arábii a jižní Persii. Jakmile byl obnoven pořádek a v Bagdadu vládli Abbasidští kalifové, vynikli syrští křesťané u dvoru jako lékaři a jako učitelé filosofie, vědy a literatury. Roku 762 přesídlil Catholikos ze zničené Seleucie, do nového hlavního města vítězů, Bagdadu.


Čingischán


Mocný rozmach Čingischána a jeho nesmírná vítězství, jimiž dobyli Mongolové roku 1258 Bagdad, se syrské církve zvlášť nedotkly. Pohanští mongolští vládcové byli snášenliví a používali nestoriány k důležitým politickým úkolům k vyjednávání se západními mocnostmi. Bylo to za tím účelem, aby se s nimi spojili a společně potřeli islám.


Yabh-Alaha (1281-1317)


V tomto vyjednávání byl velmi činným jistý čínský Nestorián Yabh-alaha III., který se dostal z nízkého postavení na místo patriarchy syrské církve (1281-1317).


Od sedmého do třináctého století byla syrská církev na východě tak důležitá, jako Řecká a Římská církev na západě. Rozprostírala se nad nesmírným územím a zahrnovala mnoho národů. Rozšířila se ze Sýrie a Persie a měla četné a trvalé misie v Indii a Číně. Většina Turkestánských kmenů přijala se svými vládci křesťanství a v hlavních střediscích Asie se nacházeli vedle sebe křesťanské a pohanské chrámy i muslimské mešity.


Nestoriánské hroby


V sousedství horkého solného jezera Issyk-kul, vysoko v horách ruského Turkestánu byly nalezeny dva hřbitovy. 1 Stovky náhrobních kamenů obsahují kříže a nápisy, které ukazují, že to jsou hroby Nestoriánů. Pocházejí z doby od poloviny třináctého do poloviny čtrnáctého století. Jména pochovaných křesťanů ukazují, že příslušeli k Tatarům, kteří byli tehdy jako i nyní převážnou národností v onom kraji. Nápisy jsou v syrštině a turečtině z jiných zemí - Čínská žena, Mongol, Ind, Uiugur, což nám ukazuje, že věřící různých zemí střední Asie mezi sebou obecenství. O některých z nich jsou zmínky o učenosti a darech a oddané službě v církvích. Často je ke jménu připojeno slovo „věřící“ a jsou tam výrazy oddanosti a naděje. Mezi nápisy najdeme takové: „To je hrob Pasakův. Cíl života je Ježíš, náš Spasitel.“ „Toto je hrob půvabné dívky Julie.“ „Toto je hrob kněze a generála Zumy. Byl to požehnaný starý muž, vynikající emír, syn generála Giwargisa. Kéž náš Pán připojí jeho ducha k duchu otců a svatých u věčnosti.“ „Toto je hrob návštěvníka Pag-Mangku, pokorného věřícího.“ „Toto je hrob Shilhy, slavného vykladače a učitele, který naplnil všechny kláštery světlem. Je synem Petra, věhlasného vykladače moudrosti. Jeho hlas zazníval líbezně jako trubka. Kéž náš Pán spojí jeho čistou duši se spravedlivými a otci. Nechť se zúčastní na všech nebeských radostech.“ „Toto je hrob kněze Taka, který velmi horlil pro církev.“


Tamerlan (1336?-1405)



Nestoriánští a muslimští misionáři zápolili o přízeň mongolských chánů. V tomto zápase zůstal islám vítězem a syrská církev začala upadat. Na počátku patnáctého století upevnil své panství Timur neboli Tamerlan a ze Samarkandu učinil své středisko. Ačkoli byl muslim, vyplenil Bagdad a způsobil všeobecně takové nebývalé zpustošení, že se z něho veliké části Asie nikdy nezotavily. Křesťanství v západní Asii rychle mizelo.


Jan z Monte Corvina



Když v třináctém a následujících stoletích objevili františkánští a jezuitští misionáři 2 na svých obtížných cestách, že je ztracená země Kathay tatáž co nově objevená Čína, nalezli tam četné syrské křesťany. Františkán Jan z Monte Corvina, misionář, který zemřel v Číně kolem roku 1328 napsal:


„Vyjel jsem z Tauris, perského města, léta Páně 1291 a postupoval jsem směrem k Indii... po třináct měsíců jsem pokřtil v tom kraji na různých místech asi sto lidí... postupoval jsem na své cestě do Kathay, říše tatarského císaře, který je nazýván Veliký chán. Předal jsem mu dopis našeho Pána Papeže a vyzval jsem jej, aby přijal katolickou víru našeho Pána Ježíše Krista, ale on již zestárl v modlářství. Přesto však prokazuje mnoho laskavosti křesťanům a tyto minulé dva roky jsem stále s ním. Nestoriáni, skupina lidí, kteří vyznávají, že jsou křesťané, kteří se však velmi bolestně liší od křesťanského náboženství, stali se v těchto krajích tak mocnými, že nedovolí křesťanu jiného ritu ani malou kapličkou ani uveřejnění nějakého učení, rozdílného od učení jejich.“


Arcibiskup soltanský píše kolem roku 1330 o Janu Monte Corvino:


„Byl to muž spořádaného života a v přízni jak u Boha, tak u lidí... On by obrátil celou tu krajinu na křesťanskou katolickou víru, kdyby Nestoriáni, tito falešní křesťané a praví ničemové mu v tom nebránili... Měl s těmi Nestoriány velikou nesnáz, aby je přivedl k poslušnosti naši matky, svaté Církve Římské. Říkal jim, že bez této poslušnosti nemohou být spaseni. Proto jej tito Nestorianští schysmatikové měli ve veliké nenávisti.“


O Nestoriánech bylo řečeno, že jich bylo v Kathay na třicet tisíc, že byli velmi bohatí a že měli úhledné a zbožně upravené chrámy s kříži a obrazy k poctě Boží a svatých. „Má se za to, že kdyby souhlasili a byli zajedno s minoritkými mnichy a s ostatními dobrými křesťany, že by obrátili celý kraj i císaře na pravou víru.“


Jan z Monte Corvino popisuje svůj způsob činnosti a naříká si, že mu jeho bratří nepíší, a je zneklidněn zprávami, které přicházely z Evropy. Mluví o nějakém cestujícím lékaři, který v těchto částech, „šíří nejrouhavější tvrzení o římském dvoře a našem řádu a stavu věci na západě a z toho důvodu prosí velmi naléhavě o správné poučení v těchto otázkách...“ Prosí o vhodné pomocníky a oznamuje, že již přeložil Nový Zákon a Žalmy do jazyka té krajiny a připojuje: „Mám je k tomu, aby to bylo napsáno nejkrásnějším krasopisem, který mají, a jak vydávám psaním, čtením a kázáním, veřejné svědectví o zákoně Kristově.“



Písmo v čínštině



Když Robert Morison studoval v Londýně čínský jazyk, dříve než se dal do svého velikého díla, překladu Bible do čínštiny, pro londýnskou misijní společnost, byl mu ukázán čínský rukopis, který byl nalezen v britském muzeu a který obsahoval Harmonii čtyř evangelií, Skutky a Pavlovi listy s latinsko-čínským slovníkem, o kterém se mělo zato, že byl dílem neznámého římskokatolického misionáře šestnáctého století. V čínských zápisech se praví po vylíčení úpadku mongolské dynastie a vzniku dynastie Ming (1368) toto:


„... do hlavního města přišel domorodec velkého západního moře, který tvrdil, že Pán nebes, Ye-su se narodil v Ju-te-a, která je totožná se starou zemí Ta Tsina (Řím). Že je známo z historických knih, že tato země existuje od počátku stvoření světa po šest tisíc let, že je to bez odporu svatá půda dějin a východiskem všech světových událostí, a že má být tato země pokládána za místo, kde Pán nebes stvořil lidské pokolení. Tato zpráva se zdá být trochu přehnaná a nelze ji přikládat víry...“


Úpadek syrských církví



S výjimkou četné a zajímavé skupiny syrských křesťanů se na malabském pobřeží jižní Indie a několika zbytků kolem Urumiah, jejich původního domova, zmizely tyto perské a syrské církve z Asie, kde byly kdysi tak velmi rozšířeny.


Až do konce třetího století se zachovala do veliké míry prostota Písma ve správě církví. V jistém smyslu byly ony církve odděleny od bohosloveckých hádek západu a apoštolští poslové, kteří z nich vycházeli, vynakládali svou energii na vyčerpávající cesty a byli úspěšní v šíření evangelia a zakládání církví až do nejzazších částí Asie.


Ve čtvrtém století, když měly církve v oblasti římského světa oddech od pronásledování, jímž prošly, přišly církve perské a východní do palčivých zkoušek, jaké dosud nepoznaly. Vytrvaly a jejich víra a trpělivost zvítězily. V té době byly více oslabeny organizačními snahami Papy ben Aggaie než ztrátami, jež věřící utrpěli pronásledováním. To připravilo cestu pro zavedení římského církevního systému na sněmu v Seleucii na počátku pátého století. Dotyčný systém zde byl obměněn tou skutečností, že v Perské říši a další Asii zůstali vládcové pohany a ti, kteří viděli ve spojení církve se státem v době Konstantina hlavní příčinu porušení církví západu, mohli očekávat na východě, kde pro takové spojení nebylo podmínek, věci lepší.


Příčiny úpadku



Římská organizace farností, kněžstva, biskupů a metropolitů zvítězila a tím, že syrské církve opustily prostý biblický způsob shromáždění a starších, obrátily svou energii v intriky a různice, které mezi nimi ustavičně trvaly. Byly vyvolávány a živeny úsilím různých mužů získat vlivné místo biskupa nebo patriarchy. Ani důležitá probuzení, k nimž občas docházelo, nemohla zastavit tento běh. Většinou v nich rozhodovali lidé, kteří usilovali o upevnění biskupské autority a nikoli o to, aby působení Ducha mezi lidem jej přivedlo zpět skrze Slovo k poslušnosti přikázání Páně.


Nestoriánské rozdělení, které oddělilo východní církve od západních, mohlo vést k mocnému probuzení, kdyby šlo zpět až ke vzoru Písma. Ačkoliv podnítilo na čas misijní horlivost, neotřáslo vládou kněží ani vírou v účinnost svátostí, které vysluhovali. Z výhody, že byly odděleny od státu, pozbyly církve mnoho. Když měly patriarchu, kterému se mohlo dostat světské pomoci, aby dodal svým výnosům důrazu, a skrze kterého mohl na ně stát působit. Věřící byli učeni dívat se jako na svůj střed do Seleucie nebo do Bagdadu místo na Krista, aby tam zasílali své zprávy místo aby své záležitosti předkládali přímo Tomu, „kterýž se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů“ , aby přijímaly biskupy, kteří by je spravovali, místo aby očekávali na vedení Ducha Svatého, jak On mezi nimi rozdělí potřebné dary pro vzdělání a pro další kázání evangelia.


Tímto způsobem bylo také zavedeno a rozšířeno uctívání obrazů a tím zeslabeno svědectví evangelia mezi pohany modláři a zničena jeho moc odporovat vznikající vlně islámu, který opanoval a dosud ovládá různá území kde kdysi byly nejzářivější naděje, že známost Kristova zvítězí.



Putující církev - E.H.Broadbent
Přeložil: Dr. Jan Zeman

Redakčně upraveno




1. Nestorian Missionary Enterprise ,by the Rev. John Stewart, M.A., Ph.D. (T. & T. Clark, Edinburgh, 1928). A valuable work in itself, and also for the references to authorities given, including Chwolson, the translator of the inscriptions quoted.
2. Cathay and the Way Thither , Col. Sir Henry Yule, Hakluyt Society 3. The quatations are from a trnaslation earlier than that of Jerome’s Vulgate.