Logo

Cyril a Metoděj, Slovanský překlad Písma a Alexandrijský kodex

Kde a jak probíhala práce na biblickém překladu do jazyka Slovanů? Kdo to byl Lucas a jaký význačný dokument obhájil? Jak dopadla reforma „řecké církve“ a on sám?

Období 850-1650

Rusové neznali Písmo, protože v jejich kostelech se četlo ve starém slovanském jazyce, kterému již nerozuměli. Nekonalo se žádné kázání, pouze obřady, které se pravidelně opakovaly. Mezi kněžími zůstaly nádherné zpěvy, ale projevovala se ignorace Božího zjevení. Ortodoxní církev však nebrojila proti oběhu Písma, ale vyučovala lid, aby Bibli braly jako svatou knihu, Slovo Boží. Byl zde tedy horlivý zájem na straně těchto Rusů – přirozeně nábožných lidí – aby slyšeli neznámý obsah knihy, kterou ctili, a když se k nim dostal příběh evangelia, s radostí ho přijali do mnohých srdcí.

Starý slovanský překlad Bible

Jak to bylo s mnohými dalšími, tak i mezi slovanskými národy, Bible byla počátkem literatury. Byla to snaha, kterou Cyril projevil, aby jim předal Bibli v 9. století, takže vymyslel cyrilickou abecedu, když skombinoval některé řecké a starohlaholické písmena, aby tak vyjádřil zvuky slovanských jazyků a přeložil velkou část Nového zákona. Jeho společník Metoděj pracoval na tom, aby bylo možné tento jazyk užívat, když tato práce byla zastrašována obhájci latiny. Z Moravy, kde měl svůj původ, se tento staroslovanský biblický jazyk rozšířil a stal se spíše než řečtina jazykem většiny zemí řecké ortodoxní církve. Jak se různé větve slovanského jazyku rozvíjely, starému jazyku již lid nerozuměl, ale v 11.století ruský vládce Kyjeva – Jaroslav opět přeložil části Bible do jazyka lidu.
Bylo to studium Písem, které přivedlo pastýře a diákony ve 14. století, aby kázali v Pskově a později Novgorodu, kde se zástupy scházely na tržišti. Ukázali, že kněží ortodoxní církve nepřijali Ducha svatého při svém vysvěcení, a že svátosti, které vysluhovaly, jsou bezcenné. Církev je shromáždění opravdových křesťanů, kteří si mohou vybrat své vlastní starší. Členové mohou společně slavit večeři Páně a křtít a každý křesťan může kázat evangelium. Jako obvykle v Rusku, Písma se mohou číst, ale nemá se na jejich základě jednat, takže následovníci byli potlačeni a rozptýleni.

Roku 1499 arcibiskup Novgorodu shromáždil různé slovanské překlady a publikoval celou Bibli, která byla vytištěna v celkové podobě v
Ostrogu roku 1581.

Řecká ortodoxní církev se lišila od římskokatolické v tom, že nezažila žádnou takovou zkušenost, která by se dala srovnat s reformací, ale i tak byla projevena snaha zavézt do ní principy reformace a to na nejvyšších místech.

Cyril Lucas (Lucar) 1572 – 1638

Lucas rodák z Kréty byl znám jako největší učenec svého času. Postupně se stal patriarchou Alexandrie (1602) a Konstantinopole (1621). Byl to právě on, kdo objevil na hoře Athos rukopis z pátého století, který byl pak nejstarší řeckou Biblí, která byla známa. Poslal ho z Alexandrie Karlu I., králi Anglie, a je v britském muzeu, známý jako Alexandrijský kodex. Zatímco byl stále patriarchou Alexandrie, Cyril započal pečlivé srovnání učení řecké, římské a reformovaných církví s Písmem a rozhodl se opustit Otce a přijmout Písma jako svého průvodce.

Protože shledal, že učení reformovaných je více v souladu s Písmem než s těmi v řecké nebo římské církvi, vydal Vyznání, ve kterém se v mnohých ohledech přiznává za jedno s reformovanými. „Již nemohu déle vytrvat“, říká, „poslouchat člověka, jak říká, že komentáře lidské tradice jsou na stejné úrovni se Svatými Písmi.“ Rázně odsuzuje učení o transubstanciaci a uctívání obrazů. Vyučoval, že jedna katolická Církev musí zahrnovat všechny věrné v Kristu, ale říká, že jsou zde viditelné církve na různých místech v různých dobách. Ty jsou schopné chyb a Písma jsou dány jako neomylný průvodce a autorita, ke které se musíme vždy vracet. Takže chválí neustálé studium Písem, které Duch svatý umožní těm, kteří jsou znovuzrození, aby porozuměli, když srovnávají jednu část s druhou.
Toto učení, které pocházelo z takového zdroje, vyvolalo velkou diskusi, a Cyril Lucas se dostal do úporného konfliktu. Pětkrát byl zakázán a pětkrát to bylo odvoláno. Sultánův nejvyšší vezír mu důvěřoval a podporoval ho, ale i když mu to pomohlo udržet si své postavení, narušilo to jeho svědectví, protože bylo neslučitelné, aby křesťanského učitele podporoval muslimský politik. Při synodu řecké církve, který byl konán v Betlému, bylo obecné potvrzení starých způsobů zamítnuto, a tak byla reforma odmítnuta.

Nejúčinnější opozice této řecké reformě přišla však z latinské církve, která skrze intriky jezuitů opakovaně brzdila jeho práci a nakonec, když byl cíleně špatně zastoupen při své nepřítomnosti sultánovi Amurath, který později kráčel na Bagdád, obdržel rychlý rozsudek smrti. Byl uškrcen na tětivě luku v Konstantinopoli a jeho tělo bylo vrženo do moře. Po jeho smrti synod za synodem odsuzoval jeho učení.

E.H.Broadbent – Putující církev