Křesťanská mládež (web 2)   Poutnici.com Zprávy od jinud Nová smlouva On-line Free MP3
 
Čtvrtek 23. 10. 2014. Dnes má svátek Teodor, zítra Nina.
Služby Slovem (nahrávky ze shromáždění)
Rubrika: Recenze knih

Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend: Hranice v chození

Kniha Hranice v chození se mi dostala do rukou nedávno, a to v době, kdy se tato kniha stala pro mě aktuální vzhledem k mé současné životní situaci. Sama jsem totiž nedávno vkročila do vztahu chození. Když jsem otevřela tuto knihu, tak moje očekávání nebylo příliš velké, jelikož jsem na toto téma přečetla pár knih a ne vždy mě moc zaujali. Jednalo se o knihy od amerických autorů a americká kultura se v jejich knihách velmi promítala. Po předchozích zkušenostech jsem tedy neočekávala nic velkého od této knihy a to zejména, že autoři jsou také Američané. Po pár přečtených stránkách se můj postoj ke knize začal měnit a já se zájmem četla jednu stránku za druhou.

Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend: Hranice v chozeníKniha byla napsána dvojicí autorů, doktorem Cloudem a doktorem Townsendem, kteří pracují jako vedoucí pracovníci v psychologickém centru na klinice v Kalifornii v USA. Oba jsou často zvání jako přednášející na různých konferencích a společně napsali již několik knih, které se také týkají “hranic“ ale nejen jich. Jejich knihy popisují jak vytvářet zdravé meze ve vztazích a v osobním životě, jak aplikovat hranice do mezilidských vztahů, ať se již jedná o partnerské, manželské vztahy či vztahy mezi dětmi a rodiči. Řada jejich knih vyšla i v češtině.

Knihu Hranice v chození (v originále Boundaries in Dating), s podtitulem Jak správně hledat životního partnera, autoři rozdělili do čtyř hlavních částí. Každá z nich se skládá z několika kapitol. Před první částí knihy autoři vysvětlují, proč vlastně píší o chození a proč je chození dobré či špatné. Mluví zde i o knize Joshua Harrise S nikým nechodím a nejsem cvok, ve které Joshua vychází z předpokladu, že na chození není nic dobrého a uvádí zde sedm negativních tendencí při chození, kterými se Joshua ve své knize zabýval. Cloud s Townsendem na to reagují popisem sedmi výhod chození a rozebírají je. Důvodem proč Joshua chození odmítá je, že při něm dochází ke zraňování lidí a proto bychom se měli chození vyhnout a být jen přáteli. S tím však autoři této knihy nesouhlasí a přirovnávají to k tomu, že bychom kvůli existenci rozvodů neměli vstupovat do manželství a nebo nesedat za volant kvůli možnosti nehody. Naopak poukazují na to, jak chození může být prospěšné a také bývá. K tomu je však důležité, aby si obě strany uměly stanovit zdravé hranice v jejich vztahu chození, aby nedošlo ke zranění jednoho či druhého, popř. obou dvou. Sama jsem před určitou dobou také četla již zmiňovanou knihu od Joshua Harrise a již při jejím čtení jsem s některými věcmi týkající se chození nesouhlasila. Byla jsem překvapena, když jsem začala číst knihu Hranice v chození a zjistila, že její autoři s pohledem J. Harrise na chození také úplně nesouhlasí. Tím si mě tato kniha získala. Plně totiž souhlasím s dr. Cloudem a Townsendem, že chození je prospěšné, pokud je správně prováděné a má jasně stanovené hranice. Chození nemusí člověku ublížit, ani když neskončí manželstvím, ale rozchodem. Naopak i v případě rozchodu může mít chození příznivý dopad na rozvoj daného člověka a jeho růst.

První část knihy je nazvána „Vy a vaše hranice“ a má pět kapitol, které popisují proč vlastně mít nějaké hranice v chození. Uvedeným důvodem je, že stanovené hranice nám pomáhají proplout a vyřešit různá úskalí, které se ve vztahu vyskytnou. Jimi si chráníme sami sebe, naše emoce, hodnoty a postoje. Jejich stanovení pomáhá i při výběru vhodného partnera. Je důležité, abychom obeznámili našeho partnera s našimi hranicemi a neskrývali je. Máme v nich být otevření a jasní, aby ten druhý věděl na čem je a co si k nám může “dovolit“. Tato část knihy obsahuje i kapitolu, ve které je popsána důležitost stanovení si hranic v duchovní oblasti, v oblasti víry. Následuje kapitola, jenž se zabývá problematikou osamění. Čtenář je vyzýván k tomu, aby nešel do vztahu chození jen kvůli tomu, že se cítí osměle. V knize o několik stránek dále najdeme ještě jednou téma osamělosti versus chození a to v souvislosti s tím, abychom neničili přátelský vztah jen kvůli tomu, že máme pocity osamělosti. Následkem toho se snažíme dát přátelskému vztahu za každou cenu hlubší úroveň, tedy posunout ho do romantického vztahu.

Název S kým mám chodit? nese druhá část knihy. Podněcuje čtenáře k přemýšlení nad otázkami jako „S čím dokážu žít a s čím ne?“. To znamená přemýšlet nad tím jaké vlastnosti partnera mi nevadí a snesu je a jaké už jsou na mě moc a které partnerovy zlozvyky či nedostatky nesnesu. Právě během chození si tyto věci můžeme uvědomovat a zjišťovat, zda s daným člověkem dokáži žít. Autoři se věnují i tématu „protiklady se přitahují“ a vybízí čtenáře k obezřetnosti. Popisují zde výhody i úskalí, kdy jsou partneři v různých věcech a charakteru vzájemně protikladní. Zajímavou kapitolou je Nezamilujte se do někoho, s kým byste nemohli být přáteli. Hlavní myšlenkou této kapitoly je, aby člověk, se kterým chodíme byl náš přítel. Přátelství by mělo být základem každého romantického vztahu, jelikož romantické pocity jsou prchavé, ale přátelství vytrvá. Pro trvalý vztah je důležité obojí. Nemít založen vztah jen na romantických pocitech, ale má být založen i na přátelství a vzájemné úctě. Člověk se kterým chodíme, by měl být člověk, se kterým bychom rádi trávili náš čas, i kdybychom neprožívali žádné romantické pocity. Tato kapitola byla pro mne zajímavá právě kvůli této předchozí větě. Něco podobného jsem totiž prožila, když jsem začala chodit se svým přítelem. Znali jsme se jen měsíc a začali jsme vztah chození. Náš vztah jsem však za krátko ukončila. Zjistila jsem totiž, že ho potřebuji poznat jako přítele a zda vůbec dokážeme mít přátelský vztah. Po několika měsících sem zjistila, že se daný člověk stal mým nejlepším přítelem. Moc ráda jsem s ním trávila čas, povídala si s ním a i moje city k němu se prohloubily. Po čase jsme se k sobě vrátili. Náš vztah teď není založen jen na zmíněných romantických pocitech, ale také na přátelském vztahu a vzájemné úctě. Plně tedy souhlasím s autory knihy. Přátelský vztah je v chození velmi důležitý a pokud v něm chybí, tak něco není v pořádku.

Druhá polovina knihy, tedy třetí a čtvrtá část knihy, se zabývá řešením problémů při chození. Nejdříve jsou problémy při chození rozebírány z pohledu, kdy má sám čtenář na nich svůj podíl a poté kdy je vina na straně toho druhého. Například zde můžeme číst o problémech, které mohou nastat, pokud svému partnerovi neukazujeme jací opravdu jsme a nestanovujeme si hranice, tam kde je chceme mít, jen proto abychom toho druhého neztratili. Tím však klameme toho druhého. On si vytváří nesprávnou představu a může dojít k tomu, že se pak chová tak, jak nechceme, ale přitom ten druhý neví, že nám ubližuje. Dále jsou zde rady poskytované čtenářům, pokud mají problém s tím, že jejich vztah postupuje příliš rychle nebo co dělat, aby neztratili kvůli chození své přátelé, neobětovali pro vztah své koníčky a záliby, co dělat když se ve vztahu objeví obviňování. Autoři se věnují problému, kdy partner nevyjadřuje úctu tomu druhému a jak na to správně reagovat. Popisují i jak všeobecně reagovat na problém ve vztahu. Důležité je problém co nejdříve řešit a mluvit o něm a snažit se jej utnout hned v zárodku a nenechat ho rozrůst. Při stanovování hranic neopomínají Cloud a Townsend ani tělesnou oblast a věnují celou kapitolu jak si správně stanovit meze i v této oblasti. V závěrečné kapitole se můžeme dočíst, že stanovení hranic nestačí. Nezbytnou součástí toho je i stanovení důsledků a držet se jich.

Čtení této knihy bylo pro mě velmi podmětné. Některé kapitoly jsem četla spolu se svým přítelem a díky tomu jsme měli k daným kapitolám zajímavé diskuze. Musím řící, že náš vztah to obohatilo. Kniha se nám oboum moc líbí a vídíme, že Cloud a Townsend ví o čem píší. Jejich rady jsou víc než jen zajímavé. Jsou použitelné i do našeho vztahu. Jsou praktické a velmi konkrétní. S přítelem máme v plánu dál společně číst tuto knihu a mluvit o tom co čteme. Pomáhá nám to otevírat různá témata a otevřeně mluvit o naších pohledech, názorech i pocitech. Osobně doporučují tuto knihu každému kdo s někým chodí a i tomu, kdo plánuje s někým chodit. Obě skupiny v ní najdou, podle mého, cenné rady a také zkušenosti jiných lidí.

Na závěr několik slov od autorů Dr. Clouda a Dr. Townsenda „... učit se mít při chození dobré hranice dá práci a vyžaduje to určitý čas. Věříme, že se tento proces vyplatí a přinese užitek v mnoha oblastech vašeho života. Snad vám pomůže pochopit, jak u vás i u vašeho partnera při chození lépe rozvíjet lásku, svobodu a zodpovědnost. …hranice v chození spočívají v tom, že se staneme pravdomluvnými, láskyplnými, zodpovědnými a svobodnými lidmi, kteří zároveň povzbuzují růst těch, s kým jsou v kontaktu.“



Save this page to del.icio.us Digg This! Share on Google Share on Facebook Share on Reddit Linkuj si! Jaggni to Přidej na vybrali.sme.sk
Share on Slashdot Share on Stumble Upon Share on Technorati Share on Yahoo Bookmarks Share on Windows Live Share on Mixx Share on Furl Share on Mag.nolia
Přidal Hanka F. dne 23.06.2008 ( Čteno 4804 x | Tisk | Poslat )

Příbuzné, související nebo podobné články

K článku nebyly nalezeny žádné související články.
Login:
Heslo:
Televizní pořad pro mladé - Exit 316

  Anketa
BlueBoard.cz "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." Jan 3,36







Poutnici.com public


Rádio 7 - Rádio, které nemyslí za vás