Logo

Epištola Efezským

List Efezským má výjimečné místo mezi ostatními epištolami. Zabývá se výlučně slávou Církve Pána Ježíše. Tento dopis bývá nazýván klenotem mezi novozákonními listy... "Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit." Ef 2,8-9

I. Úvod
List Efezským má výjimečné místo mezi ostatními epištolami. Zabývá se výlučně slávou Církve Pána Ježíše. Tento dopis bývá nazýván
klenotem mezi novozákonními listy či královnou epištol. Vyznačuje se také bohatostí výrazů a myšlenkovou skladbou. Tento dopis se nevěnuje konkrétním sporným otázkám či pastoračním potřebám, ale je nádherným
vyhlášením věčného Božího záměru s člověkem v Kristu Ježíši a též jeho praktických důsledcích. Boží spasitelný plán se uskutečnil dílem Pána Ježíše a je zpečetěn Duchem.
Epištola byla napsána za Pavlova uvěznění (Ef 3,1; 4,1; 6,20) zřejmě v Římě mezi roky 62-63 n.l. V té době Pavel napsal též listy Koloským, Filemonovi a Filipenským. Zvlášť list Koloským je dost myšlenkově podobný Efezským (z 95 veršů Kol mají 2/3 paralely v Ef; Kol se ale zaměřuje více na Hlavu - kristologie, Ef na Tělo - eklesiologie).

II. Obsah
A)Biblické učení, dogmatika - kap. 1-3
B)Praktický život - kap. 4-6

A) Boží věčný záměr s člověkem v Kristu

1. Kapitola: Vznik Církve Božím jednáním

verše 1-2 Pozdrav
3-14 Chvála Bohu za duchovní požehnání:
3-6 vyvolení hříšníka podle svrchované Boží rady
7-12 vykoupení z hříchu Kristovým dílem - obětí
13-14 Zpečetění Duchem Svatým
15-23 Díkuvzdání za víru čtenářů a modlitba za jejich poznání Boží moudrosti a moci

2. Kapitola: Vnitřní změna člověka díky Boží milosti

1-10 Vyvolení jsou vytrženi z hříchu (smrti, zatracení) díky nezasloužené Boží milosti k novému životu
11-22 Vyvolení tvoří jednotu, bez ohledu na svůj židovský či pohanský původ, věřící jsou jedna rodina, děti Nebeského Otce

3. Kapitola: Sláva Církve

1-13 Apoštol odhaluje Boží tajemství - věřící Židé i pohané tvoří Církev, jedno Tělo; to že pohané skrze víru mohou přijít k Bohu nebylo tajemství (Gn 12,3;Iz 49,6;Lk 2,32)
14-21 Druhá modlitba - za poznání lásky PJK, která přesahuje lidské chápání

(20-21 chvalozpěv - doxologie)

B) Praktické důsledky 1-3kap. Znovuzrozením Boží záměr s člověkem nekončí!

4.Kapitola: Povolání Církve
1-16 K jednotě a službě přijatými duchovními dary
17-32 K chození v novotě života a odložení dřívějšího způsobu života

5-6. Kapitola: Chození Církve
1-7 V lásce
8-14 Ve světle
15-21 V Duchu
5,22-6,9 V pokoře; manželství má být obrazem vztahu Krista a Církve

6. Kapitola: Boj Církve
10-20 Popis Boží zbroje, aby boj mohl být vítězný
21-24 Závěrečný osobní pozdrav (poselství)

III. Adresát
List sice nese označení Efezským, ale zřejmě nebyl určen konkrétnímu sboru, ale byl to oběžný dopis pro sbory v Malé Asii, z nichž Efez byl největší (jako město). V prvním verši je napsáno všem svatým a při četbě se tam mohlo uvést jméno místa, kde byl list čten. Pravděpodobně list zmíněný v Kol 4,16 (z Laodikeje), je "náš" list Efezským.

Důkazy:
1) Mnohé důležité rukopisy výrok kteří jsou v Efezu neobsahují - např. kodexy Sinajský a Vatikánský ze 4. stol. nebo papyrus 46 z roku 200 n.l. (nejstarší pavlovský)

2) Řada církevních otců tento výrok také nezná - např. Origenes, Tertulián a Basileos, i heretik Markión

3) Samotný obsah listu

- málo osobní narozdíl od ostatních dopisů, kde Pavel komunikuje s konkrétními sbory o konkrétních problémech.
- chybějí zde ryze osobní pozdravy
- verše jako 1,15; 3,2; 4,21 by asi Pavel nepsal sboru, kde tři roky (Sk 20,31) pobýval a který dobře osobně znal.

IV. Autorství
Za pisatele listu Efezským je považován apoštol Pavel, jak se i v textu praví (1,1; 3,1). Koncem 18.stol. se objevily názory zpochybňující tradiční (Pavlovo) autorství. Uváděné protiargumenty:

1. Není adresován do konkrétní situace, jako ostatní; chybí zde pavlovská logická argumentace. (Není zde sporné téma, není co logicky vyvracet)
2. Vyskytuje se zde 44 slov, která jinde Pavel neužívá. (Je to spíše dáno zvláštností tématu)
3. Pavel v jiných listech neklade taký důraz na církev. (Možná právě proto napsal tento okružní list)
4. Malá shoda s jinými Pavlovými listy, více společného s Lukášem, I. Pt a janovskou literaturou. Ovšem největší shoda je s listem Koloským, jak co do obsahu,výrazů a dokonce i pořadí témat. Podle některých je to důkaz práce imitátora, podle jiných potvrzení Pavlova autorství.
Někteří se domnívají, že jde o pokus shrnout apoštolovo učení a předat je dalším generacím.

Zmiňované námitky nejsou tak silné, aby nás to vedlo k odmítnutí Pavlova autorství. E. F. Scott:
epištola je poznamenaná takovou velkolepostí a originalitou myšlení, jaká zcela vylučuje jakéhokoli imitátora. Je spíše pravděpodobné, že tento list napsal skutečně apoštol Pavel v době uvěznění v Římě, nejprve napsal list Koloským, kde reagoval na určité problémy, o kterých se dozvěděl, a protože byl v té době plný úvah do Božím záměru s hříšníkem, napsal ještě jeden list (proto ta podobnost), kde se už nemusel zabývat nějakými problémy a mohl věřícím (širšímu okruhu) poodhalovat Boží tajemství. Možná chtěl předat základy učení, před případnou smrtí v Římě.

V. Poselství listu
Jak již bylo výše uvedeno, list Efezským má zvláštní místo mezi epištolami, díky svému obsahu. Jím je
sláva Církve Pána Ježíše, která je Jeho plností. Je vytvořena Božím spasitelným jednáním. Do Církve náleží znovuzrození (spasení) lidé. Spasení je z milosti skrze víru v PJK. Je to nezasloužený Boží dar hříšníkovi.

Pán chce, aby Církev byla Jeho svatým chrámem
a také užitečným nástrojem pro službu Jemu. Aby to mohla činit musí být s Ním spojena jako s Hlavou a být
naplněna Duchem. Má být též oděná celou Boží zbroji, aby obstála v boji s nepřítelem. Věřící jako jednotlivé údy tvoří jedno Tělo, kde mají různé úlohy. Pro Církev je charakteristická
rozmanitost v jednotě (příklad Boží Trojce i lidského těla). Církev je živí organismus, ne organizace! Tento Organismus se vyznačuje jednotou, čistotou a vzájemnými vazbami. Boží Slovo nás vede k svatému
životu ve společenství, ne k individualismu! List jasně ukazuje, že znovuzrozením nekončí Boží záměr s člověkem. Tehdy začíná nový život, který máme vést, ne si myslet, že už máme vystaráno!

VI. Téma: Církev
1. Hlava - Tou je sám PJK, který Církev jako jedno Tělo spojuje a vládne jí.

2. Jednotlivé údy - každý, kdo uvěří v PJK je vtělen do Církve, která je jedním Tělem, avšak s mnoha údy, které mají své místo a službu. Církev charakterizuje rozmanitost v jednotě. Tak je tomu i v Boží Trojici, kterou list také představuje (slovo Trojice se v Bibli nevyskytuje, ale učeni o ní ano). Částmi Těla jsou ti, kteří kdysi byli mrtvi ve vinách a hříších (chodili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí..) ale nyní jsou v Kristu nová stvoření (obživeni, učiněni blízkými..). Tím lomítkem je oběť Pána Ježíše na kříži a víra v Něj.

3. Věřící vedou nový život; pokyny jak má vypadat:
nežijte, tak jako pohané 4,17-22
obnovte se duchovním smýšlením 4,23
nehřešte .. 4,25-31
následujte Božího příkladu, tak jako Kristus 4,32-5,2
neúčastnit se skutků tmy 5,3-7;11-14
být světlem 5,8-10
chodit jako moudří 5,15-17
být naplněni a chodit Duchem 5,18-21 ne ho zarmucovat 4,30 (mít Ducha a být jím naplněn není totéž!)


4. Církev je též vojsko PJK, vede boj proti zlým mocnostem tohoto světa. Aby obstála musí být patřičně vyzbrojena - celou Boží zbrojí:

- opásáni kolem beder pravdou 5,14
- oblečeni pancířem spravedlnosti 5,14
- obutí připraveností kázat evangelium pokoje 5,15
- štít víry k uhašení šípů toho nešlechetníka 5,16 (chce nás svést ke hříchu, podlomit naši víru, zbavit nás radosti ze spasení..)
- přilba spasení 5,17
- meč Ducha, jimž je Boží slovo 5,17
+ být neustále v modlitebním spojení s naším Pánem. 5,18


Brno 5.9.2002 AD

VII. Použitá literatura:
Písmo Svaté
Wasserzugová, G.: Biblická škola pro každého, Teba, Český Těšín 1999
Kolektiv: Nový biblický slovník, Návrat domů, Praha 1996
Novotný, A.: Biblický slovník, Kalich, 1992 Praha

Příbuzné, související nebo podobné články

Epištola Efezským: základní osnova
O Bibli