Logo

Evangelium Boží milosti - Mojžíš - Zákon a oběti

Uplynuly čtyři staletí a v Egyptě vládl farao, který nic o Josefovi nevěděl. Izraelci se v Egyptě početně zmnožili a bylo jich tolik, že se jich Egypťané začali obávat. Egypťané si je podrobili za otroky. Uplynuly čtyři staletí a v Egyptě vládl farao, který nic o Josefovi nevěděl. Izraelci se v Egyptě početně zmnožili a bylo jich tolik, že se jich Egypťané začali obávat. Egypťané si je podrobili za otroky. Z narůstajícího strachu před množícím se národem vyšlo vládní nařízení, že všichni narození izraelští chlapci musí být utopeni v řece (Ex.2). V této době se narodil Mojžíš . Jeho matka jej odmítla usmrtit a po tři měsíce jej skrývala. Když už nemohla chlapce déle schovávat, poslala jej v rákosovém koši po řece. Dítě objevila faraonova dcera a tak se jí zalíbilo, že je přijala za své a nechala si je u Mojžíšovy pravé matky odkojit. Mojžíš (znamená z vody vytažený) vyrůstal na faraonově dvoře. Působil zde čtyřicet let.
Jednoho dne se Mojžíš šel podívat na své soukmenovce, kteří vykonávali namáhavou práci. Všiml si, jak jeden egyptský dozorce týrá Izraelitu, a zabil jej. Byl přesvědčen o tom, že ho nikdo neviděl. Další den přišel mezi své bratry. Ti však vůbec nepochopili, že je na jejich straně a chce jim pomáhat. Naopak oznámili faraonovi, čeho se Mojžíš dopustil. Farao chtěl dát Mojžíše zavraždit, ale Mojžíš před ním uprchl a usadil se v midjánské zemi.

Usadil se ve vzdálené zemi u muže jménem Jetro, který mu dal za manželku svou dceru Siporu.
Po mnoha letech egyptský král zemřel, ale Izraelci vzdychali a úpěli v otročině dál. Jejich volání o pomoc vystupovalo z té otročiny k Bohu. Bůh vyslyšel jejich sténání, Bůh se rozpomněl na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem (Ex.2:23-24)EK.
Mojžíš pásl u svého tchána dobytek. Celkem zde pobyl čtyřicet let. Jednoho dne uviděl keř, který hořel, ale neshořel.
„Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh z prostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!" Odpověděl: "Tu jsem."Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá."A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. Hospodin dále řekl: "Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců (Ex.3:4-8)EK.
Mojžíšovi bylo oznámeno, že Bůh se chystá vyvést svůj lid z otroctví. Mojžíš měl strach a cítil se pro takový úkol nezpůsobilý. Pochyboval o tom, že mu lidé uvěří, proto dostal od Boha pro lid dvě znamení. Měl před lidem pohodit na zem svou hůl, která se promění v hada, a když hada zvedne bude z něj opět hůl. Dále měl vztáhnout svou ruku pod oděv, aby byla učiněna malomocnou, a poté opět zdravou. Mojžíš však nevěděl, jak má Boha před lidem izraelským představit. Chtěl znát jeho jméno.
„Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM. " A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám." Bůh dále Mojžíšovi poručil: "Řekni Izraelcům toto: »Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení“ (Ex.3:14-15)EK.
Mojžíš spolu se svým bratrem Áronem předstoupil před egyptského vládce a sdělil mu, že si Bůh přeje, aby byl jeho lid osvobozen. Faraon se jim však vysmál a nehodlal se vzdát své levné pracovní síly, kterou izraelští otroci představovali. Bůh proto činil skrze svého služebníka Mojžíše zázraky. Do biblických dějin se zapsaly jako „egyptské rány“. Celkem jich bylo deset. Např. změna vody v krev nebo roje pustošících kobylek. Egyptský vládce vždy, když byl v nouzi, sliboval, že lid izraelský propustí, ale když pak pohromy odešly, svá rozhodnutí měnil. Naopak na své otroky kvůli vzpouře kladl stále větší požadavky, což vedlo i k tomu, že Izraelci začali proti Mojžíšovi reptat. Egyptské rány se však týkaly pouze Egypťanů a Izraelité byli pohromami nedotčeni, aby farao viděl moc Hospodina. Bůh se rozhodl s faraonovou nepoddajností skoncovat, když uvedl svou poslední ránu.

„Mojžíš řekl faraónovi: "Toto praví Hospodin: O půlnoci projdu Egyptem. Všichni prvorození v egyptské zemi zemřou, od prvorozeného syna faraónova, který sedí na jeho trůnu, po prvorozeného syna otrokyně, která mele na mlýnku, i všechno prvorozené z dobytka. Po celé egyptské zemi se bude rozléhat veliký křik, jakého nebylo a už nebude. Ale na žádného Izraelce ani pes nezavrčí, ani na člověka ani na dobytče, abyste poznali, že Hospodin podivuhodně rozlišuje mezi Egyptem a Izraelem“ (Ex 11:4-7)EK.
„Hospodin řekl Mojžíšovi: "Farao vás neposlechne, a tak mých zázraků v egyptské zemi ještě přibude."Mojžíš a Áron všechny ty zázraky před faraónem učinili, ale Hospodin zatvrdil faraónovo srdce, takže Izraelce ze své země nepropustil“(Ex 11:9-10)EK.
Bůh ustanovil měsíc, který nastával, jako počátek izraelského roku. Každá izraelská rodina musela vzít ročního samce bez vady z koz nebo ovcí. Čtrnáct dní prvního měsíce jej opatrovali a pak večer zabili. Hospodin nařídil, aby pomazali veřeje dveří krví zabitého zvířete. „Anděl smrti“, který té noci vyvraždil vše prvorozené v Egyptě, dům označený krví pominul.
„Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka “ (Ex 13:15a) EK.
Po této nejkrutější ráně farao nechal Izraelce odejít. Záhy se však opět pokusil otroky dohonit, ale Bůh svůj vyvolený národ ochránil. Izraelité byli odděleni od egyptských vojáků „oblakovým sloupem“ ve dne a „ohnivým sloupem“ v noci. Izraelité stále postupovali až došli k hranicím Rudého moře.
„Hospodin řekl Mojžíšovi: "Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu. Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě“
(Ex 14:15-17)EK.
Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva. Když se vydali za nimi jejich pronásledovatelé, vodní hradba se prolomila. Všichni Egypťané včetně faraona zmizeli pod mořskou hladinou.
„Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi“ (Ex 14:31) EK.
Izraelity čekala dlouhá cesta směrem k zaslíbené zemi. Když došli k hoře Sinai, Mojžíš přikázal, aby lidé čekali pod horou a sám se vydal směrem k vrcholu hory, kde obdržel od Boha „desatero“ - deset Božích přikázání, kterými se měl izraelský lid řídit.
Izraelci poslali do zaslíbené země zvědy, aby zjistili, zda je v zemi bezpečno. Zvědové se zalekli kananejských národů, které se jim jevily jako silní a zdatní válečníci. Jen Kálef a Jozue prohlašovali, že zemi s Boží pomocí mohou obsadit. Přesto, že byl celý národ svědkem mnohých divů Hospodina, ve strachu a své nevěře se od Boha odvrátil a pochyboval o tom, že má moc jim tuto zemi dát. Následkem této nevěry putovali dalších čtyřicet let po poušti. Ze všech mužů, kteří byli při vyjití z Egypta starší dvaceti let, přišli do země, oplývající mlékem a medem, pouze Kálef a Jozue. Generace, která byla nevěrná, nikoliv.


„Desatero“ (Ex.20)EK. zní následovně:
1) Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
2) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod
zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.
3) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
4) Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
5) Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
6) Nezabiješ.
7) Nesesmilníš.
8) Nepokradeš
9) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
10) Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."


Kromě deseti Božích příkazů byly Hospodinem zjeveny přesné stanovy, kterými se vyvolený lid měl řídit. Tyto příkazy se týkaly jak běžného lidského života – např. jídla, oděvu, tak i vztahu mezi lidmi a Bohem. Prostřednictvím obětí lidé vyjadřovali svůj vztah k Bohu. V zásadě rozlišujeme dva druhy obětí.

I)Ty, které měly za účel vyjádřit poctu Bohu: „Vůně spokojující Hospodina“
Druh oběti:
1) Oběť zápalná (Lv 1:3-17; 6: 8-13)
2) Oběť suchá (Lv 2:1-16; 6:14-23)
3) Oběť pokojná (Lv 3:1-17; 7:11-36)


II)Ty, které člověka pro jeho hříchy s Bohem smiřovaly– smírčí.
Druh oběti:
1)Za hřích (Lv 4:1-5,13; 6:24-30)
2)Za vinu (Lv 5:14- 6:7; 7:1-7)


Ad 1. Zaměříme se pouze na oběť za hřích.
Složení oběti bylo stanoveno vzhledem k postavení obětujícího, který hřích spáchal.
a) Býček pro kněze nebo celý národ.
b) Samec z koz pro předáka
c) Samice z koz nebo ovcí pro prostého Izraelitu
d) Dvě hrdličky nebo dvě holoubátka pro chudého
e) Jedna desetina efi mouky bez oleje a bez kadidla pro velmi chudého občana (Lv 5:11.12.)

Obřad, který následoval, naznačoval ztotožnění hříšníka s obětí. Vložením svých rukou na hlavu zvířete obětující symbolicky přenášel svůj hříšný stav na nevinnou oběť, která za něj nesla následky. Bůh stanovil jasný řád, že bez prolití krve není odpuštění. (Lv 17:11) Obětovat mohli pouze Bohem vybraní jedinci – potomci pokolení Leví – lévitové – kněží.
Bůh zaslíbil požehnání plnitelům zákona a prokletí těm, kteří budou jeho svatý řád přestupovat. Izraelité se vším souhlasili a slíbili věrnost (Dt 28). Úkolem Izraelců bylo neustále předávat svým potomkům „Boží pravidla“, aby pamatovali na slavné události, kterými jejich národ Bůh provedl a spoléhali se na svého Pána a Boha.

Příbuzné, související nebo podobné články

Deset Božích přikázání
Rozhovor: 4 otázky pro věřícího, znovuzrozeného křesťana
Rozhovor: 4 otázky pro příslušníka nějaké církevnické organizace
Rozhovor: 4 otázky pro průměrného Čecha
Aktuálnost zvěsti evangelia v souvislosti s přicházejícím soudem
Křesťanství jako státní náboženství a mocenský nástroj
Odklon od Písem NZ - vznik církevnických organizací
Odpadnutí „křesťanstva“ - odklon od Písem NZ
Vznik Církve
Seslání Ducha svatého
Zmrtvýchvstání a nanebevstoupení
Ukřižování Ježíše Krista
Veřejné působení Krista
Hlas volajícího na poušti - Jan Křtitel a jeho poselství a svědectví
Proroctví o narození, utrpení a království Mesiáše
Evangelium Boží milosti - Některá SZ zaslíbení a proroctví
Význam obětí ve Starém Zákoně a dnes
Význam obětí ve Starém Zákoně a dnes - část 2.
Evangelium Boží milosti - Veliký Babylon + Vyvolený národ
Evangelium Boží milosti - Od Adama k Noemu
Evangelium Boží milosti - Člověk - vrchol Božího stvoření
Evangelium Boží milosti - část první
Nový seriál článků - Evangelium Boží milosti