Logo

Genesis 41:33-57

Na dnešním úseku vidíme naplnění Josefova výkladu faraonových snů. Dochází k potvrzení Josefových slov. Minulou středu br. Petr zmínil, že známkou Božích slov je jejich naplnění. A egypťané mohli vidět, jak se postupně naplňuje, o čem mluvil Josef. Dále jsou tyto verše důležité také proto, že nám popisují zásadní zlom v Josefově životě. Po všech křivdách, které se Josefovi v životě stali, po všech letech strávených v otroctví a vězení, Josefovi se konečně dostává uznání. A jakého. Josefovo náhlé povýšení je šokující. Důraz přečteného úseku je na Josefa a jeho nový majestátní úřad, jak si čteme, faraon několikrát zdůrazňuje Josefovu nabytou moc. Skutečně? Mohli bychom mylně vyložit, že 41. kapitola Genesis je o Josefovi. Hlavním akterém zde není Josef, ale Bůh. Nebyly to Josefovi zkušenosti, jeho schopnost nebo dokonce čistá náhoda, která jej dostala do paláce. Bůh zde naplňuje plán záchrany Božího lidu, který se rozhodl uskutečnit skrze Josefa. A pro tento plán jej potřeboval na tomto vlivném postavení.

Projděme si postupně části našeho dnešního příběhu. Poté co Josef, vyloží faraonovy sny o národní pohromě, Josef také připojuje dobrou zprávu. Navrhuje řešení. Někdo se domnívá, že Josef si zde lišácky vytváří příležitost, aby se vetřel do faraonovy přízně. Z kontextu Josefova života si myslím, že Josefa ani nenapadlo, že by tím správcem mohl být on. Josef byl totiž vyjímečný v tom, že nebyl sebestředný. Číšníka i faraona poté, co mu přiřkli moc vykládat sny, rychle opravuje, že tato záležitost je v Božích rukou a předává slávu Bohu. Mohl vyjednávat s faraonem, aby jej propustil, než mu sen vyloží, ale neudělal tak. Nezmiňuje se o svém neštěstí, nestěžuje si, nestrhává pozornost na sebe, ale jde mu v této situaci především o Boží slávu, o Boží čest. Stejně tak uvidíme i jeho nesobeckost v pravém důvodu toho, proč jednal s bratry jak jednal. Josefova povaha vyplývala z jeho vztahu s Bohem, který jej proměňoval.

A právě tato dobrá zpráva, se kterou Josef přináší, přesvědčuje faraona o tom, že Josef je ten nejlepší člověk pro tuto práci. Vidí na Josefovi něco zvláštního a charakterizuje to slovy, že s ním je Duch Boží. Určitě neměl ponětí o Boží trojjedinosti a osobě Ducha Svatého, ani tento výrok nebyl vyjádřením toho, že by začal tohoto Boha vyznávat, ale musel uznat, že Josefův Bůh není pohádka.

Josefovo povýšení do úřadu provázelo několik vyznamenání. Pečetní prsten dávající mu úřední autoritu zastupující faraona, plášť, zlatý řetěz. Dále dostává nové jméno. Nevím přesně, co toto jméno znamená, nepanuje v tom jednota, ale možná důležitější je, proč mu jej dává. Faraon nevnímá Josefova už jen tak jako nějakého otroka nebo žida, vnímá jej jako jednoho z nich. Egypťana. V indiánském jazyce, pokrevního bratra. Dále před ním pokleká egyptská země a dostává manželku.

Zde může mít řada lidí problém, že si vzal za ženu nejspíše pohanku. Josef se tím neprovinil vůči Božímu zákaz. Ten si čteme až v Deuteronomiu a týkal se Kennanských žen. Ale pokud pomineme tuto formální stránku věci, faraon si jistě vážil Josefa nyní natolik, že by mu nedal manželku, která by se protivila Josefovu vyznání nebo ho tím urážel, ale především Josef, který dokázal říci „ne“ výzvě Potifarovy manželky, když šlo o jeho duchovní čistotu, by dokázal říci „ne“ i této ženě, kdyby měl pocit, že by jej duchovně jen srážela. Z jeho života ještě uvidíme, že Josef nebyl člověkem, který by upřednostnil lidské vztahy nad tím Božím. (Kam měl jít pro správnou manželku?)

Zde vidíme neskutečnou změnu v sociálním postavení Josefa. Co ale jeho duchovní postoj? Jak se Josef změnil po tomto povýšení? Inu, o tom si čteme při jeho synech Manasesovi a Efrajimovi. Zapomění a úrodný.

Když Josef říká, že mu Bůh dal zapomenout na trápení a celý dům otce, nemyslí to negativně. Nemyslí to tak, že za svou minulostí, bratry a otcem udělal tlustou čáru. Naopak jak uvidíme později, Josef své bratry a rodinu velmi miloval. Jeho vyjádření má charakter odpuštění těm, co mu ukřivdili. I odpuštění je vlivem Božího Ducha. Nečteme si, že by si Josef po svém nástupu do úřadu začal vyřizovat účty s Potifarem a číšníkem, které měl po ruce. Josef odpustil. Jistě se chtěl vrátit domů, ale Bůh ho chtěl tady.

Ze jména jeho mladšího syna pak vidíme, že vděčnost za Boží požehnání a vysvobození. Vyjadřuje, že Bůh mu dal naplnění i v zemi, kam se sám dostat nechtěl, ale kam jej přivedl Bůh. Josefovi bratři…

Toto charakterizuje Josefův duchovní stav, který se nezměnil ani po tom všem utrpení a ukřivdění, ani po mnohaletém životě mezi pohany. Navenek se před Josefem nyní skláněli jiní, ale v srdci se Josef stále sklání před Bohem.

Myslím, že toto byla Josefova největší zkouška, právě jeho povýšení. Jeho dosavadní život v utrpení, formoval jeho vztah k Bohu. A teď přišla otázka, jestli se Josef nezkazí a neopije mocí. Není tomu tak i u nás. Když potřebujeme zachránit, voláme po Bohu a snažíme se o zbožnost, ale jakmile přijde úspěch, velmi rychle se zkazíme a zapomeneme, že jsme kdy Boha potřebovali. Josef v této zkoušce obstál na výbornou.

Jeho vnitřní stálost vidíme i na jeho přístupu k práci. Stejně tak, jako byl věrný pastevec, služebník, pomocník žalářníka, stejně tak vykonává svůj nový úřad. A zatímco ostatní bohatnou a sklízí pro sebe úrodu, Josef pracuje, aby si ho Bůh mohl použít jako záchrance druhých, až budou volat.

Nepřivykáš okolnostem světa? Jaký je Tvůj duchovní stav?

Byť Josefova oddanost a věrnost Bohu ve všech časech hrála jistě důležitou roli v jeho použitelnosti pro Boha, je to Bůh, který zde jedná. Naše čtené místo je jako vyhlídka na Boží vedení Josefa a zároveň dále uvidíme, jak Bůh skrze něj zahraňoval.

Je podstatné uvědomit si, že to, jak jednal Bůh v životě Josefa, není precendent. Tedy budu-li věrný v těžkostech, Bůh mi požehná, zahrne mě bohatstvím a povýší před ostatními. Podívejme se třeba věrného služebníka Mojžíše, který stojí oproti Josefovi v kontrastu. Zatímco Josefova cesta oddanosti Bohu vedla skrze poušť, otroctví, žalář až po panovníka Egypta, Mojžíšova cesta oddanosti vedla naopak z královského paláce na poušť, z královského prince se stal pastevec.

Dnešní příběh je příběhem krize. Krize hladu světa, jejíž odpovědí se stal Josef, kterého Bůh poslal. Je tu však ještě jiná, větší krize a tou je hřích. Odpovědí na tuto krizi se stal Kristus a On je lepší zachránce než byl Josef. Protože zatímco Josef dal pro záchranu ze svého, Kristus dal pro záchranu sebe.