Logo

Henri J.M. Nouwen: Návrat ztraceného syna

Křesťanská literatura bývá v poslední době dost stereotypní. Většinou knížka objeví nějakou převratnou novinku, která tu ještě nebyla, s ní samozřejmě recept jak změnit svůj život, aby jste se dostali k vysněnému cíli. A vy pak podle jejích rad zavrhujete, odvrháváte, předěláváte, proměňujete, přijímáte, měníte postoje a pácháte další druhy všelijakého násilí v představě, že vyřešíte ten největší problém svého života, o kterém... ...jste předtím neměli ani tušení a ve kterém jak se zdá vězíte až po uši, ale hlavně konečně vyřešíte svou životní zápletku a umožníte příchod summum bonum (vrch dobrého).

Tato knížka se však tak trochu vymyká zmíněnému stereotypu. Nedává
recept, jen popisuje známý příběh. O lidech a Bohu nebo spíše o Bohu Otci a jeho synech. Na konci čtení zjistíte, že se vůbec nemusíte proměňovat a přesto máte úžasné obecenství s Bohem. Odložíte toho starého člověka velmi klidně, protože dostanete něco nového. Něco, pro co jste byli stvořeni. Něco co promluví k vašemu srdci. Co uvedete do praxe velmi přirozeně.

Příběh začíná setkáním autora s Rembrandtovým obrazem Návrat ztraceného syna. Duchovní poselství tohoto obrazu je tak naléhavé, že přinutí autora k hlubšímu studiu obrazu a hlavně nádherného biblického textu Lukášova evangelia 15.kapitoly.

Vžijete se do příběhu tří osob. Marnotratného syna, který opustil domov, „poslušného“ syna, který je doma a láskyplného otce jako hlavní postavy. Knížka není zaměřená na jednotlivé dobré a špatné skutky, ale na postoje. To je klíčové. : „Zbavit se rivality. Radost z dramatického návratu mladšího syna však vůbec neznamená, že by byl starší syn méně milován, méně oceňován a dostávalo se mu méně výhod. Otec oba syny nesrovnává. Miluje oba dokonalou, úplnou láskou a vyjadřuje ji úměrně k jejich rozdílným cestám. Oba zná důvěrně. Chápe jejich zcela jedinečné talenty a nedostatky. S láskou vidí vášeň mladšího syna, i když není vedena a regulována poslušností. Se stejnou láskou vidí poslušnost staršího syna, i když není oživena vášní. U mladšího syna nepřemýšlí nad jeho lepším nebo horším já, o tom, čeho se mu nedostává více či méně, a stejně tak nepoužívá žádných měřítek na staršího syna. Otec odpovídá oběma podle jejich jedinečnosti. Návrat mladšího syna ho přiměje k uspořádání veselé oslavy. Návrat staršího syna ho přinutí k rozšíření pozvání k plné účasti na této radosti.“

Možná, že se budete v průběhu čtení chtít ztotožnit s marnotratným synem, kterému je tak úžasně odpuštěno nebo s „poslušným“ synem, který je tak srdečně zván do radosti svého otce, ale to hlavní přichází nakonec. Dospělé otcovství.
Proměna synů láskou nebeského Otce v dospělé otce to je to hlavní poselství. V dnešní době nám tak trochu chybí dospělí otcové, kteří by dokázali být pevnou oporou svým partnerkám. Zrovna tak nám chybí zralé ženy, které by dokázali být opravdovou pomocí svým partnerům. Každý má před očima jen to své…. Tato kniha

je dobrým příspěvkem k tomu, aby se váhy, zatím alespoň na mužské straně, kde je to velmi potřeba, nachýlily tím správným směrem. Lze jen dodat, a je to naším přáním, že bychom také přivítali podobný rozbor knihy Ester, která by určitě velmi mnoho v dobrém prospěla našim sestrám.

Kniha vyšla v katolickém nakladatelství Paulínky. Měl jsem při její koupi trochu obavy, zda se opět nejedná o knížku, kde přes katolické vidění víry a přístupu k Bohu zaniká krása poselství biblického textu. Několik stránek zpočátku to tak skutečně vypadá, ale brzy se dostanete na opravdovou biblickou půdu, ze které autor nesleví až do napsání posledního písmenka. Naopak se objevují stále nová a krásnější poselství textu. Určitě se nebudete nudit.