Křesťanská mládež (web 2)   Poutnici.com Zprávy od jinud Nová smlouva On-line Free MP3
 
Neděle 28. 5. 2017. Dnes má svátek Vilém, zítra Maxmilián a Maxim.
Emaus - Biblické korespondenční kurzy
Rubrika: Úvahy

Hříchy Jeroboámovy

Co mají společné hříchy Jeroboámovy s církevními dějinami? Jakým způsobem se s nimi vypořádala reformace? Jak nahrazuje církevnické kněžstvo pravé duchovní kněze? K jakému jednání nás v této souvislosti vybízí Pán Ježíš v úvodních kapitolách knihy Zjevení?

"A tak vydá (Hospodin) Izraele pro hříchy Jeroboámovy, kterýž [i sám] hřešil, i v hřích uvodil Izraele." 1. Královská 14,16

V knihách královských nacházíme vždy znovu zmínku o hříších krále Jeroboáma. Nechce nám tím Duch Svatý něco snad zvláštního říci? Podívejme se tedy, co to bylo za hříchy a co by měly s dnešní dobou společného.

O Šalomounovi máme napsáno, že když zestárnul, „ženy jeho naklonily srdce jeho k bohům cizím, tak že nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho, jak bylo srdce Davida, otce jeho“ (1. Královská 11,4). Král a s ním lid tím vstoupili na šikmou plochu, když se uchýlili k cizím bohům, k modlářství. Po jeho smrti došlo k ohlášenému Božímu soudu, totiž k roztržení království.

Jeroboám, který se pak stal králem nad odtrženými deseti kmeny Izraele, měl již snadnou práci, aby je přivedl k většímu hřešení. Tento izraelský král věděl podlé světské chytrosti velmi dobře, že jeho lid bude i nadále podle svého zvyku putovat do Jeruzaléma, aby tam obětovali Hospodinu. Tomu by se mělo nějak zamezit, pomyslil si, neboť lid by se mi mohl časem stát nevěrný a obrátit se zpět k domu Davidovu. V této bláhové naději o svůj trůn si vymyslel novou „bohoslužbu“, aby tak lid odvrátil od putování do Jeruzaléma. Tímto způsobem – politickou chytrostí – domníval se, že si zabezpečí svůj trůn, nevěda, že právě touto cestou uškodí sobě i celému národu.

Jeroboámova modloslužba spočívala v tom, „že poradiv se, udělal svě telat zlatých a řekl lidu: Dosti jste již chodili do Jeruzaléma. Aj, teď bohové tvoji, ó Izraeli, kteříž tě vyvedli ze země Egyptské“ (1. Královská 12,28). Jeroboám si vyhledal pro svou modloslužby vzor v historii vlastního národa. Ze světského hlediska bylo vše výborně promyšlené a nastrojené. Vždyť i Aron udělal na poušti něco podobného a také i tehdy řekli: „Tito jsou bohové tvoji Izraeli, kteříž tě vyvedli ze země Egyptské“ (2. Mojžíšova 32,4). Mimo to mohl Jeroboám ještě i na jiný historický důvod ukázat a připomenout lidu řeč patriarchy Jákoba, který právě tam, totiž v Bethel, postavil památný kámen, který polil svrchu olejem, načež ve svém slibu prohlásil: „kámen tento … bude domem Božím“ (1. Mojžíšova 28,18-22).

Takovým způsobem založil Jeroboám „státní náboženství“, které bylo svojí formou velmi pohodlné, protože lid již nemusel konat namáhavou cestu do Jeruzaléma. Následkem zvráceného použití Písem byl vzbuzen dojem, jakoby toto nové náboženství bylo podle Boží vůle. Aby se vše líbilo „tělu“, učinil Jeroboám též pro lid slavnost, ovšem v měsíci, který si byl ve svém srdci vymyslel. Ještě potřeboval kněze a ty si jednoduše ustanovil ze svého lidu a uvedl do domu výsostí, aby tam jako „duchovní správcové“ bydleli a sloužili, ovšem že na státní útraty.

Ačkoli podle zdání světa bylo vše pěkné a zbožné, byl to v podstatě hrozný hřích, jímž Jeroboám popouzel Hospodina. Následek toho bylo zahlazení domu Jeroboámova a konečně i odvedení lidu izraelského z jejich vlastní výborné země do zajetí.

Po Jeroboámovi dosedli na izraelský trůn jiní mužové. Přesto však, že Jeroboámův dům zastihl zasloužený soud, zdálo se jim, že se není možné odvrátit zcela od státního, byť i zvráceného náboženství. A tak vždy poznovu, třeba poněkud i v pozměněném způsobu, čteme o nich význačná a charakteristická slova Písma: „horší věci činil … “ nebo „chodil po všeliké cestě Jeroboáma syna Nebatova…“ . O Achabovi je dokonce napsáno: „V tom stalo se (nebo mu to bylo málo, že chodil v hříších Jeroboáma, syna Nebatova), že pojal sobě ženu Jezábel, dceru Etbál, krále Sidonského, a odešel, sloužil Bálovi a klaněl se jemu. A vzdělal oltář Bálovi v chrámě Bálově, kterýž byl ustavěl v Samaří. Udělal Achab také i háj, a tak přičinil toho, čím by popouzel Hospodina Boha Izraelského, nade všecky jiné krále Izraelské, kteříž byli před ním“ (1.Královská 16,31-33).

Toto falešné státní náboženství Jeroboámovo, jež budilo zdání, že je správné, dostoupilo za Achaba, který zavedl uctívání ohavnosti Bál, svého vrcholu, totiž úplného odpadnutí od živého Boha.

Později, když se jeden izraelský vojevůdce, jménem Jéhu, stal králem, učinil vedle řeči Hospodinovy soud nad domem Achabovým, tím, že všecky příslušníky královské rodiny vyvraždil. Ve své odhodlanosti spojil se s jistým Jonadabem, pravě mu: „Pojď se mnou a viz horlivost mou pro Hospodina“. Na to se dal Jéhu do dalšího díla a sezval všechny kněze, proroky a ctitele Bálovy do domu Bálova, kde je rovněž povraždil. Konečně na jeho rozkaz zkazili také modlu Bálovu a rozbořili dům jeho, jejž v trosky obrátili. „A tak vyplenil Bála z lidu Izraelského. Avšak proto od hříchu Jerobáma, syna Nebatova, kterýž přivedl k hřešení Izraele, neodstoupil Jéhu, totiž od těch telat zlatých, kteráž byla v Bethel a v Dan“ (2. Královská 10,28-29). Neméně i o Joachazovi, synu Jéhu, stojí psáno: „A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, nebo následoval hříchů Jeroboáma syna Nebatova, který přivedl k hřešení Izraele a neuchýlil se od nich“ (2. Královská 13,2).

A nyní se nám naskýtá otázka, můžeme-li hříchy vyskytující se v období křesťanství přirovnat k hříchům Jeroboámovým a můžeme-li přímo poukázat na hříchy, od nichž dnešní křesťanští vůdcové rovněž nechtějí odstoupit?

Bratřím, kteří jsou hluboce založeni na Božím Slově, se stalo nápadným, že Duchem Svatým inspirovaná historie lidu izraelského nám představuje též do jisté míry vnější historii křesťanství. Tato historie je z hlediska Božího rozvinuta našim zrakům ve Zjevení 2,4. I tu dobu králů, kteří panovali nad lidem Izraelským a Judským, můžeme k ní přirovnat.

Šalomoun na začátku svého kralování dle onoho přirovnání nám mluví o stavu církve v její prvotní lásce. Na tuto lásku a na její ztrátu poukazuje Pán církvi v Efezu. V Roboámu, synu Šalomounovu, spatřujeme stinný obraz Smyrnenské církve. Jeroboám je zase představen v církve Pergamonské. Achab a Jezábel mají svůj protějšek v Tyatiře, dobu Jéhu spatřujeme v Sardis. – Charakter Filadelfitské církve je obrazně vyjádřen králi Ezechiášem a Joziášem. – A konečně Laodiceal je výstižně znázorněna bezbožným Manasesem a Sedechiášem.

V historii křesťanství se shledáváme s obrazem Jeroboámovým v době prvních velikých pronásledování, kdy učení Balámovo zakotvilo v církvi (Zjevení 2,14). Tehdejší svět a zesvětáčtělá církev podávají si v Konstantinovi ruce, načež křesťanství se stává státním náboženstvím. Že Konstantin se stal křesťanem výhradně z politických důvodů, je všeobecně známo! Tehdy se již nekladl důraz na opravdové obrácení, nevyžadovalo se. Spojení s Bohem skrze víru se stalo neznámou věcí a pocta v Duchu a v pravdě se úplně přehlížela. Stačila jen vnější příslušnost k státnímu (státem uznanému) křesťanství. Z kdysi jednoduchého křesťanského sboru se stala veliká náboženská společnost, která neměla zapotřebí přicházet do „svatyně svatých“ (viz Židům 10), poněvadž si vynalezla jednodušší způsob (bez zkušování sebe samých), totiž poctu „Zlatým telatům“ v Béthel a v Dan! Také se zavedla nová privilegovaná kněžská kasta, následkem čehož se samozřejmě skutečné kněžství opravdu věřících lidí popírá. Shledáváme tedy, že Konstantin Veliký učinil ve své chytrosti z křesťanství „státní náboženství“ a tak znamenitě napodobil Jeroboáma…

Ano, křesťanství podle jména, státní či všelijaké národní křesťanské církve, to jsou hříchy Jeroboámovy dnešní doby, od nichž se nechce za žádnou cenu upustit.

Pravý výkvět hříchů nalézáme u Achaba, který nám představuje největší úpadek křesťanství, jak jej vidíme za středověku. Tehdy se také prováděla příšerná Bálova modloslužba… Avšak i v těch temných dobách zachoval si Bůh své vyvolené, jako kdysi oněch sedm tisíců, jejichžto všech kolena neskláněla se k Bálovi.

Dále přichází Jéhu se svojí horlivostí pro Hospodina. Odraz tohoto stavu nalézáme v historii církve za doby reformace. Ačkoliv Jéhu vyvrátil dům Bálův a kněží jeho pomordoval, přece však od hříchů Jeroboámových zcela neodstoupil. Něco podobného se stalo za reformace. Návrat k Bohu a Jeho Slovu zůstal na půl cestě. Stačilo odstranit něco a dále zůstat křesťany podle jména. Ale Ten, který má v rukou sedm hvězd, praví mezi jiným: „Vím skutky tvé, že máš jméno,… neboť nenalezl jsem skutků tvých plných před Bohem“ (Zjevení 3,2). V tomto stavu se dle hříchů Jeroboámových až dodnes pokračuje. Žel, že i mnozí věřící se nechávají klamat těmi, kteří se snaží mísit světlo s temností! Jiní zase nemají chuti to „po otcích zděděné“ neb „historicky odůvodněné“ odstranit proto, protože mají také úctu před zlatými telaty. A tak výroba křesťanů dnešní doby se děje prostě zapisováním či pokropením, bez ohledu na znovuzrození. Pro „Béthel“ a „Dan“ se vyhledávají a podle světské moudrosti vzdělávají potřební faráři a kazatelé, aby sami vykonávali vymyšlené obřady. I když se reformačnímu úsilí podařilo část Bálovy modloslužby odstranit, přece jenom zůstala ve jhu světské moci a politiky. Jen ne od hříchů Jeroboámových zcela odstoupit, ale spíše těm, kteří by tak rádi učinili, odstoupení zamezit, anebo je při nejmenším postupně nazvat „setkáři“.

Onomu Božímu muži, který přišel do Bethel z Judstava, bylo přísně zakázáno, aby tam ani nejedl chleba, ani vody nepil (1. Královská 11,8-9), pověvadž obojí jsou znaky obecenství a Bůh nechtěl, aby dotyčný muž měl s hříšníky Jeroboámovými nějaké obecenství. Přesto se však nechal podvést a ztratil svůj život.

Konečně se přece vyskytl v Judstvu mladý bohabojný král, jménem Joziáš, který ve své zmužilosti vykonal více, nežli horlivý Jéhu. O něm je napsáno: „Nadto i oltář, který byl v Béthel, a výsost, kterou udělal Jeroboám syn Nebatův, kterýž přivedl k hřešení Izraele, i ten oltář i tu výsost zkazil, a spáliv výsost, setřel ji na prach, spálil i háj“ (2. Královská 23,15). Jemu se podobá církev ve Filadelfii. Ona se postavila rozhodně proti hříchům Jeroboámovým a proto ji Pán pravil: „a ostříhal jsi slova mého, a nezapřel jména mého“ (Zjevení 3,8).

Naskýtá se ještě otázka, jak je to možné být na jedné straně horlivým pro Pána a na druhé trvat v hříších Jeroboámových, jako Jéhu? Ano, je to zvláštní, ale žel, pravdivé, že někteří lidé se shromaždují rádi s věřícími, poněvadž jejich srdce touží po obecenství s Božími dítkami. Jakmile se ale jedná o zásady Slova Božího, nebo o přikázání Páně, tu prchají rovnou do „Béthel“ či „Dan“, kde přijímají služby těch, kteří do Boží kněžské rodiny vůbec nepřináležejí, nehledě na to, že takové ceremonie Slovo Boží vůbec nemá. Co je to však jiného než vytrvalé lpění na hříších Jeroboámových? A přitom se na vše možné vymlouvají, že přece člověk může být všude spasen, i v té světské náboženské společnosti, kde prý je ostatně větší pole působnosti. Ptáme se tedy: je snad příslušenství do takové společnosti a širší pole působnosti důležitější než čest Páně a poddání se Jeho Slovu?

Tak jako tehdy byl Izrael vytržen ze země oplývajícím mlékem a strdím, tak podobně bude povrchní křesťanstvo dnešní doby pro tytéž hříchy, z úst věrného svědka „Amen“ na věky vyvrženo (Zjevení 3,16).

Oddělmež se tedy v pokoře ode všeho, co by mělo něco společného s hříchy Jeroboámovými, neboť není správné být tvárným podle těla (Galatským 6,12). Náš drahý Pán nebyl ve spojení se světem, nebudmež tedy ani my!


Frederick Butcher


stylisticky upraveno

převzato z knihy: Písemný odkaz. F. Butchera



Save this page to del.icio.us Digg This! Share on Google Share on Facebook Share on Reddit Linkuj si! Jaggni to Přidej na vybrali.sme.sk
Share on Slashdot Share on Stumble Upon Share on Technorati Share on Yahoo Bookmarks Share on Windows Live Share on Mixx Share on Furl Share on Mag.nolia
Přidal Frederick Butcher dne 17.09.2015 ( Čteno 1012 x | Tisk | Poslat )

Příbuzné, související nebo podobné články

K článku nebyly nalezeny žádné související články.
Login:
Heslo:
Televizní pořad pro mladé - Exit 316

  Anketa
BlueBoard.cz "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." Jan 3,36







Poutnici.com public


Rádio 7 - Rádio, které nemyslí za vás