Objev genetiky, především struktury DNA roku 1953 Watsonem a Crickem a rozvoj informatiky značně podpořili biologickou vědu.
Předmětem zkoumání se stává informace.

   Naváži na konec první kapitoly, kde bylo zmíněno nepravděpodobné samovolné prebiotické uspořádání aminokyselin do peptidu. Vědci Charles B. Thaxton, Walter L. Bradley a Roger L. Olsen zkoumali možnost vzniku proteinů z aminokyselin v prebiotické polévce působením energie a dospěli k následujícímu závěru: „...tok energie systémem je schopen spojovat molekulární stavební kameny, ale není schopen je připojovat s takovou nezbytnou specifitou, aby vzniklá struktura měla biologickou funkci." (in Thaxton, B. a kol. 2003) Pravděpodobnost takového náhodného vzniku jednoho funkčního peptidu o sto aminokyselinách je 4,9.10^-191. Pokud by vzájemně reagovaly aminokyseliny nejvyšší možnou rychlostí, to je 10¹²,
po nejdelší možnou dobu mezi ochlazením Země a objevem života, což je asi jedna miliarda let, pak by byla pravděpodobnost vzniku jednoho funkčního proteinu řádově 10^-65.

   Tento poznatek prozrazuje, že je potřeba ještě něco víc, než pouhá energie a hmota. Je zde nutná informace. Informatik Werner Gitt stanovuje pro informaci několik následujících pravidel (Gitt, W. 1993). Prvním je, že informace je charakterizována pěti úrovněmi mezi odesílatelem a příjemcem. Statistika zahrnuje vyslání a přijmutí signálu, syntaxe použití a rozluštění kódu, sémantika sdělované a pochopené myšlenky, pragmatika očekávané jednání a provedené jednání, apobetika zamýšlený výsledek a dosažený cíl. Druhým pravidlem, který vyplývá ze syntaxe je, že každá informace obsahuje nějaký kód. Třetím faktem je, že informace vyžaduje odesílatele, kterým je nějaký duchovní zdroj, jehož vůlí informace vzniká. Odesílatel sleduje informací vyšší účel než pouze její odeslání a zakódování. Chce něco předat a očekává pochopení a nějakou reakci. Je zde tedy vyloučeno tvrzení, že informace je materiálního původu, je pouze vázána na nějaké hmotné médium, ale sama o sobě je duchovní povahy. Nová informace také nikdy nemůže vzniknout náhodou, protože vzniká vůlí onoho duchovního zdroje. Tím je vyloučena možnost vzniku tvořivé informace mutací (čtvrtá kapitola). Evoluční teorie je založena výhradně na materiální bázi, proto nepočítá s jakýmkoli duchovním zdrojem, kterým informace bezpochyby je. Objev DNA jako nositelky informace, tedy duchovní složky, představuje pro tuto teorii velký problém. Proto se snaží vysvětlit informaci opět pouze jako jednu z vlastností hmoty. A skutečně může existovat určitý druh uspořádanosti (pravidelná sněhová vločka), který je projevem vlastnosti hmoty, v tomto případě změny skupenství vody, pokud ovšem opomineme otázku, jak tato vlastnost vznikla. Biologové teprve nedávno začali rozlišovat mezi pojmem uspořádanost a specifická složitost. Sněhová vločka má sice velkou uspořádanost, ale k jejímu definování stačí pouhých několik informací, protože se její struktura opakuje. Vzhledem k nízkému obsahu informace můžeme tedy mluvit o vlastnosti hmoty. Znakem všech živých systémů je oproti tomu specifická složitost, která se projevuje zejména ve struktuře proteinů a nukleových kyselin. Ty jsou velice bohaté na informace, nikoliv díky vysoké uspořádanosti, ale díky již zmiňované specifické složitosti. Jednotlivé nukleotidy v DNA nemají úlohu částice v látce (krystalu), ale spíše úlohu zprávy, která je zakódovaná. Je dokázáno, že částice v krystalech vznikly přirozeným procesem, který je experimentálně ověřen. Nelze ale dokázat, že stejným přirozeným dějem vzniká struktura proteinů nebo nukleových kyselin, které obsahují nehmotnou informaci. Teorie informatiky naopak dokazuje, že tvorba této specifické složitosti vyžaduje inteligenci, tedy inteligentní bytost.