Logo

Jak dlouho?

Jsi připraven na to, že tě jednou Bůh může zastavit třeba uprostřed spěchu na tramvaj? Jak dlouho ještě? Týden? Rok? Století? Každý sleduje čas. Všichni někam spěchají. Práce! Škola! Stihnout vlak. Domluvit schůzky. Potvrdit emaily. Odeslat! Enter! Rychle domů, honem na tramvaj. Pardon, nemáte oheň? Díky moc! To byl zase den…Na ledničce visí vzkaz: „Mami, mám tě rád.“ Kdy naposled jsem ho obejmula? Ani spánek není klidný…a další den znova.

Kam kráčíš? Nebo dneska spíš, kam se řítíš? Nač ten spěch? Vždyť věčnost bude dlouhá…Jsi na ni připraven? Jednoho dne tě Bůh může zastavit třeba při spěchu na tramvaj a celé to pachtění ukončit. Uzavřít soubor? Enter! A pak už s tím nic nenaděláš! Jsi na to připraven? Nikdo nezná dne ani hodiny. Jak dlouho to ještě potrvá? Jak dlouho bude ještě Bůh čekat než se rozhodneš?

Možná si právě říkáš, tak proč tady jsem, když mám celej život čekat na to, až umřu? Užívat si! Do rána pařit! Prostě žít naplno. Carpe diem! Tohle je IN. Ne flákat se po kostelích a poslouchat farářovo 40-ti stránkové kázání postrádající jakoukoli myšlenku. V čem je teda smysl?

Z nemocničního pokoje se ozývá hlasitý pláč.
„Copak se dějě,“ ptám se soucitně, „proč pláčete?“
„Ona nepřijde!“
„Kdo?“
„Dcera.“
„Proč?“
„Nemluvíme spolu..už dlouho.“
„Mám ji zavolat?“
„Ne, nepřišla by.“
„Má možná poslední možnost s vámi mluvit.“
„Nepřišla by..už nikdy nepřijde a já jí už nikdy neřeknu, kolik pro mě znamenala.“

Kolik takových příběhů? Kolik osamotě umírajících lidí? Kolik lidí žijících bez lásky, na okraji společnosti? Osud? Nebo snad „neměli štěstí“?
Kristus samotu i opuštění přibil na kříž. Jeho láska láme hráze, které jsme postavili mezi sebou a jinými. Jeho láska nám dává smysl žít. Je dokonalá! Náš život v Ní má smysl. Jedině s Kristem můžeme žít každý den naplno a těšit se DOMŮ. Tady jsme jenom poutníci (doslova ). Tak jak dlouho to ještě bude trvat? Kdo ví?

Ale vím, že přijde den, kdy hluší uslyší hlas Pravdy. Den, kdy vdova najde muže, který ji bude navždy milovat a sirotci otce, který je nikdy neopustí. Jak dlouho, než světlo Tvé slávy ozáří oblohu? Než obrátíme svůj zrak k nebi, kdy zazáříš Ty sám? Jak dlouho než Tvá vůně naplní všechen vzduch? Jak dlouho než celou zemí bude znít píseň radosti?

(originál: How long, Petra, Revival 2001)