Logo

Jak mám studovat bibli?

Nyní vám chci říct, jak studuji bibli já. Každý ovšem nedovede bojovat v Saulově brnění a snad nebudete moct použít mé metody. Přece však bych mohl poskytnout několik pokynů, jež by vám mohly prospět. Říkává se, že ke studiu bible je třeba čtyři věcí:
- dávat ji za pravdu,
- oddávat se ji,
- předávat
- a podávat.

Nejdříve dávat jí za pravdu, potom se jejímu učení oddávat, dále předávat obsah do paměti a nakonec pro sebe přijaté předávat dále. Je-li totiž křesťanský život něčím dobrým pro tebe, starej se, aby se stali účastni také druzí.

Nyní vám chci říct, jak studuji bibli já. Každý ovšem nedovede bojovat v Saulově brnění a snad nebudete moct použít mé metody. Přece však bych mohl poskytnout několik pokynů, jež by vám mohly prospět. C. H. Spurgeon se na nedělní dopolední kázání připravoval teprve v sobotu večer. Kdybych se chtěl o to pokusit já, ztroskotal bych.

Čím dříve se naučíte sami krmit své duše, tím lépe. Z celého srdce lituji určité lidi, kteří již po pět, deset nebo dokonce dvacet roků pravidelně navštěvují kostel nebo kapli, a přece se ještě nenaučili sami se vzdělávat. Jak víte, bývá v rodině vždy důležitou událostí, když dítě poprvé jí samo. U stolu se mu postoupí místo; i když drží lžíci v ruce nejprve obráceně, přece se brzy naučí držet ji správně a matka nebo sestra sprásknou ruce a volají: „Hleďte, maličký již umí jíst sám.“ Jako křesťané tedy potřebujeme umět jíst sami. Jak mnozí sedí zde bezmocně s otevřenými ústy, dychtíce po duchovním pokrmu, a kazatel se musí pokusit, aby je nasytil, zatímco bible je připravenou hostinou, na kterou se neodvažují.

Jsou lidé, kteří byli křesťany již před dvaceti lety a ještě dnes je třeba krmit je pastorovou lžící. Poštěstí-li se jim naslouchat kazateli, který jim nabízí skutečný pokrm, daří se jim dobře; není-li tomu tak, pak se jim nedostane vůbec duchovní potravy. Můžete poznat, jste-li správnými dětmi Božími takto: Milujete-li Slovo Boží a dovedete-li se jím občerstvit. Kdybyste šli do zahrady a rozhodili plnou hrst pilin, ptáci by si toho vůbec nevšimli. Kdybyste rozhodili jen několik drobků, ihned by slétli a zobali. Tak také děti Boží dovedou velmi dobře rozeznávat chléb od pilin. Mnozí takzvaní křesťané se živí pilinami světa, místo aby se dali nasytit chlebem, který přichází z nebe. Nic jiného nemůže ukojit potřeby duše tak jako slovo živého Boha.

Nejlepším zákonem pro studium bible je zákon vytrvalosti, žalmista praví: „Svědectví tvých se přidržím.“ Čím horlivěji budeme studovat Slovo, tím více se nám bude odhalovat jeho velikost a tím mnohostranněji se oddáme jeho upotřebení. Někteří lidé se při čtení bible podobají expresním vlakům: chvátají tak rychle, že nic nevidí.

V Chicagu jsem se seznámil s jistým právníkem, který mi vyprávěl, že strávil dva roky studiem jednoho případu; pokoušel se totiž zvrátit jednu závěť, a proto jeho usilovnou úlohou bylo, přečíst si o závětích vše, čeho se jen mohl dopídit. Potom šel do soudního sálu a mluvil o oné závěti dva dny; byl závětí úplně nabit, nedovedl hovořit o ničem jiném než o závětích. Tak se to dělá s biblí. Studujte ji neustále, čas po čase vždy jeden předmět, až jí budete zcela naplněni.

Čtěte bibli sami a nepromarněte všechen svůj čas u komentářů a příruček. Kdyby někdo všechen svůj čas vynaložil na to, aby četl o chemickém složení chleba a mléka, brzy by přitom zemřel hladem.

Byl bych rád, kdyby ve vlastnictví každého křesťana byly především tři knihy.

První je ovšem bible. Radim každému, aby si opatřil bibli s velkým a zřetelným tiskem. Co máte z malých biblí, které musíte držet těsně u nosu, abyste mohli písmo přečíst? Je-li kostel poněkud tmavý, pak máte před sebou směsici písmen, která musíte luštit s největší námahou. „Ale,“ řekne někdo, „velkou bibli přece nelze nosit v kapse.“ Nes ji tedy pod paží, a kdybys ji takto musel nést celou míli, budeš z ní mít kázání na míli dlouhé. Znám někoho, kdo byl obrácen tím, že viděl, jak kdosi jiný nosil svou bibli podpaží. Nosit svůj zpěvník se nikdo nestydí, a přece bible má větší hodnotu než všechny zpěvníky světa. Opatříte-li si dobrou bibli, máte tím větší důvod, abyste s ní pečlivě zacházeli. Dejme tornu, že byste musel zaplatit až třicet marek za dobrou bibli, pak se vám stane tím cennější, čím budete starší. Ale uvědomte si, že koupíte-li si drahou bibli, budete se bát poznamenat si v ní místa. Nemám rád bible se zlatou ořízkou, jež vypadají, jakoby jich nikdy nebylo použito.

Druhá kniha, kterou vám chci doporučit, je dobrá „příruční konkordance“. Já jsem byl již asi pět let křesťanem, když jsem poprvé slyšel o takové konkordanci. Jeden skeptik v Bostonu se mne tehdy snažil zmást. Věděl jsem o bibli málo, ale pokoušel jsem se hájit ji i křesťanství. Onen muž mi uvedl nesprávný citát a já jsem řekl, že to není v bibli. Potom jsem to den co den hledal. Kdybych byl měl konkordanci, byl bych to našel ihned. Je velmi dobře, když kazatelé časem doporučí dobrou knihu. Příruční konkordance je takovou knihou, neboť za její pomoci možno bez obtíží najít každý verš nebo odstavec Písma svatého.

Za třetí doporučuji Vám rejstřík biblických rčení. Tyto knihy vám budou pomáhat, abyste Slovo Boží s úspěchem studovali. Nemáte-li je, sežeňte si je hned; každý křesťan by je měl mít.

Myslím, že učitelé nedělní školy se dopouštějí politování hodné chyby, nenosí-li do učebny celou bibli. Ačkoli jsou děti ještě mladé, přece by se měly již učit, že bible je celá kniha; že Starý i Nový zákon nejsou dvě knihy, nýbrž jedna. Nesmějí mít dojem, že Starý zákon má méně autority než Nový. Pro chlapce a dívky je nejvýš důležité, aby věděli, jak mají s biblí zacházet.

Jakou cenu má armáda, neumějí-li vojáci zacházet se zbraněmi? Zdůrazňuji to výslovně, poněvadž znám některé školy, které nemají jedinou bibli. Místo ní mají katechismy, ve kterých jsou otázky a hned k nim odpovědi, takže není nutno, aby se studovala celá lekce. To jsou pro lenivé učitele velmi skvostné pomůcky. Viděl jsem, jak se s takovým katechismem předstupuje před třídu. Někdy otevřou na nesprávné stránce a bez ohledu na to dávají dětem otázky, až zpozorují svou chybu, a pak začínají opět zepředu. Byl jsem přítomen Jedné takové katechizaci, která postupovala asi takto:

„Jene, kdo byl prvním člověkem?“ „Metuzalém.“ „Ne, myslím, že ne, podívám se. Ne, Matuzalém to není. Nemůžeš si vzpomenout?“ „Eliáš.“

„Adam.“

„To je správné, synu, pilně jsi studoval svou lekci.“

Chtěl bych vědět, jak může chlapci prospět takový učitel nebo takové vyučování. To je neužitečné vyučování, jež nemá výsledku. Myslíte, že pomůcky odsuzuji? Naopak, mám za to, že učitel by si měl opatřit pro svůj předmět tolik světla kolik jen možno. Ale když předstupuje před svou třídu, měl by být pak připraven, že dovede vyložit svou lekci bez použití příručky. Vezměte s sebou Boží Slovo; vezměte s sebou živou knihu.

Často najdete domácnost, kde je rodinná bible; ale matka je tak úzkostlivá, že by děti mohly bibli roztrhat, a proto pečlivě ukrývá bibli ve světnici a dětem jen zřídka dovolí, aby se na ni podívaly. Co je však na ní nejvíce zajímá, je rodinný rejstřík - kdy se Jan narodil, kdy se otec a matka vzal atd.

Když jsem poprvé přišel z venkova do Bostonu, vešel jsem do biblické školy, kde bylo přítomno několik studentů z vysoké školy. Podali mi bibli a řekli mi, že lekce je v Janovi. Prohledal jsem celý Starý zákon, ale knihu Janovu jsem nemohl najít. Viděl jsem, jak si studenti spolu šeptali: „Zelenáč z venkova.“ Byl jsem však ve věku, kdy již nebýváme rádi, pokládá-li nás někdo za zelenáče. Učitel viděl mé rozpaky a podal mi svou bibli a já jsem položil prst na označené místo a pevně jej tam držel. Tehdy jsem si řekl: „Až se dostanu z této tísně, nedám se již nikdy polapit.“

Jak to přijde, že tak málo mladých lidí od osmnácti do dvaceti let dá se pohnout, aby se účastnili biblické školy? Vždyť přece není příjemnějšího místa na celém světě než biblická škola. Je to tím, že nechtějí ukázat svou nevědomost. Nevědí, kde je Matouš, kde list k Efezkým nebo k Židům nebo kde tu či onu knihu v bibli hledat. Muselo by se jim ještě ukázat, jak vůbec bibli uchopit; to však možno v nedělní škole, přinese-li učitel bibli s sebou a od počátku ji správné používá. Bibli je možné koupit za málo peněz a nedělní školy nejsou tak chudé, aby si nemohly bible opatřit. Před nějakým časem byla v jedné velké biblické škole nadhozena otázka a rozhodnuto vzít na radu bibli; ale ukázalo se, že ve škole není ani jediný exemplář.

Biblická škola bez bible. To je tak, jako by byla lékárna bez léků nebo armáda beze zbraní. Prošli řadami kostelních lavic, ale tam také nenašli bibli. Konečně vzali bibli z kazatelny a z ní zodpověděli otázku. Děláme podivuhodné pokroky, není-liž pravda? Časopisy pro nedělní školy jsou velmi dobré, na svém místě, totiž jako pomůcky pro přípravu; ale pokud by měly vytlačil bible z našich nedělních škol, pak bychom učinili lépe, kdybychom od nich upustili.

D. L. Moody