Logo

Jak se modlit?

V 1. listu Jana 5,13-15 nalézáme první podmínku k vyslyšení modlitby. Máme Boha prosit za takové věci, které by byly podle jeho vůle. Nikde nemáme ujištění o tom, že budou vyslyšeny modlitby, které jsou proti Boží vůli. Prosíme-li delší čas za něco a naše modlitba zůstává bez odpovědi, bývá často moudré a užitečné, zeptáme-li se sami sebe: Dostane-li se mi té věci, za kterou prosím, bude sloužit k Boží cti? Bude užitečná a poslouží k rozvoji mého duchovního života?

A když bychom poznali, že vyslyšení modlitby by nebylo ani k našemu duchovnímu rozvoji ani ke cti Boží nebo k tomu, abychom pronikli více k Bohu, zanechme takové modlitby.

Je velice důležité, abychom své modlitby kontrolovali a ptali se sami sebe: „Chci věcí, o kterou prosím, především uctít Boha a toužím, abych se skrze ni rozmohl v milosti?“

Bůh jistě neodepře svým dětem nic, co by bylo opravdu k jejich prospěchu, a vyslyší jejich prosby. (Žalm 34,10; 84,12).

Není-li nám v některé věci Boží vůle dobře známa, takže nemůžeme svou prosbu vyjádřit s jistotou, pak máme nejprve vážným čtením Písma a právě tak vážnou modlitbou prosit za poučení. Žel, velice často prosby, které nemůžeme vyjádřit, jsou omezeny slovem „kdyby“ a nesou větší nebo menší nádech pochybnosti. Takové prosby nemají podle listu Jakuba 1,6 a 7 naději na vyslyšení. V 5. Verši téže kapitoly je nám zaslíbeno, že Bůh nám dá potřebnou moudrost. Bůh nás miluje nekonečnou moudrou láskou, ne láskou pošetilých rodičů, kteří svým dětem povolí všechna jejich přání. Jeho vůle nám musí být tedy známa, abychom skrze Ducha svatého mohli za něco prosit. Prosíme-li tedy za něco, co by nám bylo opravdu k užitku, jistě Bůh vyslyší takovou modlitbu. Vždyť svým dětem chce dát jen pravé štěstí a pravé požehnání.

Tato podmínka není však jediná. Pán Ježíš řekl, že máme prosit v jeho jménu (Jan 14,13.14), chceme-li, aby naše modlitba byla vyslyšena. Máme prosit v nejužším spojení s Kristem, jako réva spojená s kmenem, jako údy jeho těla, které jsou s ním, hlavou, ve spojení. Před Boha předstupujeme v Kristově spravedlnosti. Skrze víru v jeho jméno jsme ospravedlněni a jako z Ducha narozeni předstupujeme před Boha, jsouce zajedno s Pánem Ježíšem. Pána Ježíše máme jako prostředníka a sami se za něho stavíme. My sami v sobě jsme a budeme vždycky nehodnými, abychom přijali z Boží ruky i nejmenší požehnání a naše obrácení k Bohu v modlitbě ve jménu Pána Ježíše nám bude tím vzácnějším, že je to nejen naší předností, ale výslovným rozkazem našeho Pána. Kristovou krví jsem byl očištěn, ač jsem si nezasloužil nic jiného než trest, ale Pán Ježíš jako můj zástupce a přímluvce je hoden přijmout z ruky Boha Otce pro mne nejkrásnější požehnání. Proto, stavím-li se za Pána Ježíše a stavím-li jej před sebe a prosím tak v jeho jménu za největší požehnání, budou mi dána.

Tyto podmínky však ještě nestačí k vyslyšení modliteb. Je ještě třeba věřit, že Bůh je mocen a ochoten ve své nekonečné lásce naše prosby vyslyšet (Marek 11,14). Musíme – opakujme to ještě jednou – věřit v moc Boží, v jeho nekonečnou lásku a ochotu vyslyšet naše modlitby.

Ve zmíněném místě Písma svatého je tato podmínka: máme, ano musíme očekávat odpověď na naše modlitby a jejich vyslyšení. Jen málo Božích dětí pochybuje o jeho moci, ale mnozí pochybují o jeho ochotě. Zapomínají na vzácné apoštolovo slovo v epištole k Římanům 8,32:

Kterýř ani vlasnímu Synu svému neodpustil, ale za nás všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?“

Z milosti dal nám svého Syna a z milosti je ochoten dát nám to, co by bylo k našemu dobrému. Co bychom tedy mohli žádat víc?

V předpokladu, že jsme splnili tyto tři podmínky a že jsme nezapomněli také na žalmistova slova:

„Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán“,

Je třeba ještě jednoho, abychom zcela jistě mohli očekávat vyslyšení modlitby, totiž podle epištoly k Židům 10,36-38

“… trpělivosti, abyste, vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.“

Jakub pak poznamenává(1,3.4):

„… zkušení víry vaší působí trpělivost. Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.“

Žalmista pak se vyjadřuje podobně:

„Mlčenlivě se měj k Hospodinu a očekávej na něj pečlivě“ (Žalm 37,7).

Mým universálním prostředkem proti každé těžkosti a v každé zkoušce byla modlitba a víra. Takto jsem žil 55 let. První tři a půl roku po svém obrácení jsem tak nečinil, ale potom jsem se dal touto cestou a proto srdečně toužím, abych ty bratry a sestry v Pánu Ježíši, kteří dosud tohoto prostředku k životu plném úspěchů nevyzkoušeli, k tomu povzbudil. Jistě poznají tak jako já, že tento prostředek stačí, ať jde o cokoliv.



Jiří Müller slovy E.H.Broadbenta

Jiří Müller a jeho zásady při službě Slovem mezi věřícícmi.
Přihlásit se
Anketa