Logo

Ježíš Kristus třikrát jinak

Narodil se v bezvýznamné vesničce v jakési stáji, byl vychován v jiné vesnici, která byla u jeho krajanů v opovržení, v národě, který byl v opovržení u ostatních národů. Neměl žádné speciální školy nebo vychovatele, žádné zvláštní umělecké vlohy, ani finanční nebo politické postavení. Vyučoval malou a nesourodou skupinku nijak slibných učedníků a vyslovoval zdánlivě nemožná a podivná tvrzení a sliby. Po pouhých třech a půl letech svého působení zemřel na římském kříži jako sprostý zločinec. Během svého života nenapsal jedinou knihu. A přesto všechno navždy změnil svět tak, jak nikdo před ním ani po něm. Takový byl Ježíš. Kdo to vlastně byl? Nebo snad dokonce je? Dřív než budete číst dál, můžete si sami pro sebe zkusit odpovědět.

Je to zvláštní, ale přes všechny různé pohledy na něj, se každá odpověď dá zahrnout do jedné z pouhých tří možností: lhář, šílenec anebo Bůh. Možná by se dala ještě přidat čtvrtá možnost - "vymyšlená/zmytologizovaná postava", ale už jen pouhé datum našeho narození je svědectvím o tom, že žil a byl významnější než jakýkoli jiný člověk v historii (náš letopočet přece začíná jeho narozením a v angličtině se dokonce používá označení před/po Kristu). Ne že by si tato možnost nezasloužila více prostoru, ale to až v jiném článku. Teď zůstaneme jen u těch tří možností.

Lhář?
Věděli jste, že Ježíše není možné označit (jen) za dobrého člověka, někoho, kdo učil zajímavé věci a pomáhal lidem? Dokonce ani za proroka, Božího posla, nebo léčitele.
Vlastně za to může on sám - kvůli tomu, co všechno o sobě řekl. On se totiž nerozpakoval prohlašovat se za rovného Bohu. A tak prohlásit ho jen za „dobrého člověka,“ by vzhledem k jeho tvrzením bylo nakonec totéž, jako ho prohlásit za lháře.
Jednou řekl: „já a Otec (Bůh) jsme jedno.“ Jinde zase: „dříve než se Abraham narodil, Já jsem“; následně ho málem ukamenovali, protože slova „já jsem“ použil Bůh ve starém zákoně jako své jméno a Židům bylo zcela jasné, kam Ježíš míří. A podobných věcí vyslovil víc.
A tak se nemůžeme vyhnout tomuto závěru: pokud Ježíš něco takového tvrdil (a on to tvrdil, vždyť to byl důvod proč ho ukřižovali a jak ho chápali: „...jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh...“) a nebyl Bohem, pak lhal.

Na základu jeho božství je přitom postavené celé jeho učení, celá jeho autorita a jestli tento základ nebyl pravdivý, pak vše, co kdy řekl, byl jen velmi dobře vymyšlený způsob, jak obelhat lidi kolem a tedy jeden velký podvod. Všechny své následovníky systematicky klamal a dával jim falešnou naději na věčný život. Lhář... a teď navíc i pokrytec. Sám důsledně učil své učedníky žít čestně, nepodvádět, být ochoten pro pravdu dát i svůj život a to vše na základě nejnehoráznější lži na světě. Můžeme někoho takového prohlásit za „dobrého člověka, příklad hodný následování, učitele etiky"?

Historik Philip Schaff v knize Person of Christ k této možnosti napsal: „Jak by ve jménu logiky, zdravého rozumu a zkušenosti mohl podvodník - tedy prolhaný, sobecký a zkažený člověk, vymyslet a důsledně od začátku do konce hrát roli té nejvznešenější a nejčistší osobnosti, jaká se v historii objevuje, a přitom zachovat zdání dokonalé pravdivosti a reality? Jak by dokázal vytvořit a úspěšně dodržet plán vyznačující se tak bezpříkladnou dobročinností, morální velikostí a ušlechtilostí; obětovat tomuto plánu svůj život, a to tváří v tvář obrovským předsudků, svého národa a své doby?“
A navíc, Ježíš by v tom případě asi nebyl příliš rozumně uvažujícím člověkem. Tvrdit v národě, který tak striktně trvá na monoteizmu, že jste Bůh - pokud jím nejste - je skoro totéž jako sebevražda. A nechat se zabít za vlastní lež je už úplně nepochopitelné... zvlášť ve chvíli, když si uvědomíme, že by stačilo jít do Egypta (kde prožil kus svého dětství) nebo ještě lépe do Řecka. Tam by nebyl příliš velký problém lidi přesvědčit, že je jedním z mnoha jejich bohů (viz. Skutky 14;11-13) a žít si jako v pohádce.

Šílenec?
"Ježíš nemusel lhát, naopak mohl být zcela upřímný, ale prostě se mýlil, považoval se za někoho, kým nebyl", to by mohla být reakce na to, co jsme doposud napsali.
Považovat se za Boha a jedinou cestu k záchraně ale není nějaký drobný omyl, spíš hodně vážná duševní choroba. Zkuste dnes chodit po městě, diskutovat s lidmi a tohle o sobě tvrdit. Buď by vás vůbec neposlouchali nebo - pokud by si mysleli, že to opravdu myslíte vážně - by vás odvezli do nějaké léčebny. Sotva kdo by vás bral vážně natož aby vám to uvěřil.

U Ježíše vše ale probíhá úplně jinak a nepozorujeme ani žádnou zmátku pomatení. Vždy vidíme jeho vnitřní klid a rozvahu. Jeho myšlení a moudrost je až zarážející. Mnohokrát za ním přicházejí jeho protivníci s otázkami, kterými se ho snaží dostat do úzkých, ale ani jednou se jim nic takového nepodařilo, naopak můžeme číst: „Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.“ Jinde stojí: „A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.“ A ve chvíli, kdy farizeové - duchovní elita - posílají stráže, aby Ježíše zatkli, ti se vracejí sami se slovy: „Nikdo nikdy takto nemluvil!“ Ježíš byl vyslýchán před svou smrtí vládci celé země, Pilátem a také Herodem, a že by si takovíto lidé nepovšimli těžkého šílenství? A i jeho poprava je důkazem, že ho lidé vnímali jako rozumně smýšlejícího člověka. Blázna by nebylo třeba popravovat, "rouhače" ano.

Je vůbec možné, aby blázen dokázal lidem ukázat cestu ke šťastnému životu, aby jeho rady pomohly najít lidem rovnováhu a stabilitu a to dokonce i po dvou tisících letech a aby i dnes miliony věřili, že byl Bohem? To byli lidé té doby tak slepí, že nepoznali vážný „případ pro psychiatra“ ani po čtyřech společně strávených letech, naopak ho považují za svého mistra a pána? A konečně, copak může být blázen tvůrcem těch nejvyšších morálních zásad v celé lidské historii?
Na závěr opět slova P. Schaffa: „Že by intelekt, který je jasný jako obloha, osvěžující jako horský vzduch a ostrý a pronikavý jako meč, dokonale zdravý a činorodý, vždy pohotový a nikdy nad sebou neztrácející kontrolu, podléhal tak krajnímu a zásadnímu sebeklamu v otázce své identity a poslání? Absurdní představa!“

Bůh?
Zbyla poslední možnost, která je ještě nemyslitelnější, než obě předchozí. Ano, je nemyslitelná a nepochopitelná, ale otázkou je, jestli z hlediska logiky nebo spíš hlediska předsudků. Nedávno jsem se bavil s jedním člověkem a na otázku, proč by Bůh nemohl existovat, zněla odpověď: „Je to příliš pohádkové.“ A stejný důvod nám brání vůbec uvažovat o možnosti, že by Ježíš mohl být Bohem.

Nechci teď sáhodlouze dokazovat, že Ježíš je Bohem, svědčí o tom jeho slova, jeho jednání, jeho vliv na lidstvo, zázraky, které dělal, jeho vzkříšení... Zkuste si přečíst evangelia v Novém zákoně a přemýšlet, jak jinak by se daly vysvětlit všechny tyto a související věci. Chci jen říct, že já jsem si sám prožil, že skutečně Bohem je.

Takže... kým vlastně Ježíš byl? Čemu věříme a taky proč tomu věříme? Když vynecháme zažité premisy, proč by vlastně Ježíš nemohl být Bohem? Jen proto, že to "prostě není možné"?

Zpracováno na základě J. McDowel: Více než tesař