Logo

Ježíš Nazaretský - král Židovský

„Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění: JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.“ Evangelista Jan jedinečným způsobem vykresluje atmosféru, která předcházela ukřižování mistra. Po sedmi znameních, která jednoznačně prokazují autoritu Mesiáše, nyní přechází k několika posledním hodinám života rabbiho z Galileje. Někdo by snad namítnul, že přece jenom měl věnovat více pozornosti jeho charitativní a divotvorné činnosti, Jana však daleko více zajímá důležitější předmět – „hodina, pro kterou přišel“.

Poslední události začínají oddílem, soudobému čtenáři známým jako 13. kapitola. Zde se dozvídáme, jak Pán u večeře umývá nohy svým učedníkům, aby jim byl příkladem. V zápětí odchází zrádce Juda do temné noci. Jak povzbuzující slova nalézáme v následujících verších! Lidstvo neobdrželo větší slova útěchy – „Já jsem ta cesta, pravda a život.“ Ježíš dále pokračuje: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Uvědomme si, že tato slova nebyla pronesena z pohodlí, ale ve chvíli těžkého zápasu. Předznamenávala ten nejtěžší zápas, který se kdy udál a přece jsou plná milosti, lásky a povzbuzení. Nebýt této „hodiny“ všichni lidé by byli odsouzeni k věčnému odloučení od svého Stvořitele. Následující okamžiky však poukazují jak došlo k tomu, že člověk z Nazaretu vybojoval život pro nás všechny, kteří jsme v něj uvěřili a vírou spočinuli v jeho oběti. Pojďme se teď společně podívat, co se dělo o několik hodin později, kdy v temnotě noci přichází oddíl vojáků, který bezbranného a nevinného člověka spoutá a vede ve vykonstruovaném procesu před světskou spravedlnost.

Kokrhající kohout oznamuje příchod nového dne a jednu velkou životní prohru, kdy člověk, který byl odhodlán jít třeba i na smrt, těžce selhal, aby byl později oporou všem sobě podobným. Petr ustupuje ze scény a mysl čtenáře je obrácena k výslechu před římským prokurátorem. Paradoxně není vznesena žádná obžaloba. Dozvídáme se, že jediné obvinění zní: „Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě.“ Vůbec se nedivíme, že Pilát chce znát víc. Když ne žalobci, tak snad alespoň obviněný sdělí důvod své obžaloby. Nejspíš pod vlivem obecného veřejného mínění vznáší dotaz na muže, který stojí před ním: „Tak ty jsi židovský král?“ Prokurátor je zřejmě zaskočen odpovědí, kterou dostává. Jakoby snad měl mít osobní účast v celém sporu. Samozřejmě, že se neptá ze svého vlastního zájmu, ale kvůli lidem, kteří obžalovaného přivedli. Je třeba zjistit co je pravdy na všech těch řečech, které se vedou kolem. Kromě zmíněné otázky však dostává i odpověď, kterou nečekal. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“ Pilát se zmůže jen na jednoduchou otázku, aniž by čekal na odpověď: „Co je pravda?“ Snad v duchu tohoto prohlášení vychází ze svého paláce, aby předstoupil před žalobce. „Podle mě je nevinný.“ Pokouší se snad Pilát o to, o co se pokouší lidé i dnes – tj. převést objektivní měřítko na subjektivní? Nezáleží na tom, co je pravda, ale můj názor je, že se věci mají tak či onak. Jak zásadní je tento postoj, když hledíme na člověka, který představuje objektivní kritérium pravdy, něco co soudobá společnost, jakožto i společnost tehdejší ztratila. Těžko se divit pragmatismu římského prokurátora, avšak snad z pocitu velkorysosti nabízí, že židovského krále propustí, jak je zvykem o Velikonocích. Lid však raději volí zločince jménem Barabáše.

Bylo by historicky nečestné považovat Piláta za člověka, který usiloval o usmrcení dle jeho měřítek nevinného člověka. Když nepřijali mou „velkorysou nabídku“, zkusím to „po zlém“. Ježíše nechá zbičovat a obléct jako „krále“. Na hlavu mu nechá vsadit trnovou korunu a oděje ho do purpurového pláště. Snad v domnění, že se zděsí nad jeho vzezřením takto pohaněného muže vyvádí ven se slovy: „Hle člověk.“ Jeho „plán b“ se však také míjí cílem a lidé v hrozném duchu vyvolávají Mesiášovu popravu. „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát znovu opakuje „svou pravdu“ a snaží se jej zachránit. Po dalším vysvětlení ze strany Židů následuje další rozhovor s obžalovaným. Prokurátor apeluje na svou moc a žádá na tomto základě vysvětlení. Tichý a pokorný muž bolesti však odpovídá v souladu s pravdou „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry.“ Zde dochází k zásadnímu odkrytí skutečnosti. Zde se již více nejedná o postoj Piláta či náboženských pokrytců, ale o pravdu jako takovou. Uvědomuješ si milý čtenáři závažnost Tvého postoje vůči dárci pravdy? Pilát, snad dotčen pronesenými slovy, se snaží znovu svého vězně propustit. Lid však běsní stále víc. „Mám snad ukřižovat vašeho krále?“ Do poslední chvíle se snažil o smír, nakonec je však „Pilátova pravda“ přemožena, je to ve chvíli, kdy volí mezi poslušnosti svého svědomí a toho, že by mu osobně mohlo být ublíženo. Jak mnozí zapírají víru v dárce života, aby ji směnili za věci podřadné, pomíjivé a v konečném důsledku nesrovnatelně nižší ceny.

Nad hlavou odsouzenců mohla viset různá obvinění. Žádné druhé však neobsahovalo stejná slova jako nápis nad mužem z Nazaretu. „JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.“

Evangelista jakožto očitý svědek podává důkladné svědectví o událostech, které následovaly. Pán Ježíš do posledního dechu pamatoval na naplnění Písma. Mimo jiné je zde zmínka o tom, že mu nebyly zlámány kosti. Více světla ohledně této skutečnosti obdržíme, když se podíváme do židovských spisů, ve kterých čteme o „velikonočním beránku.“ Tento byl zabit a jeho krví byly potřeny dveře Izraelských domácností, aby procházející anděl smrti ušetřil ty, kteří byli „skryti do jeho krve“. Nesměla mu být zlomena žádná kost. Tak i ten skutečný zástupce lidstva – Beránek Boží – Ježíš Kristus – zemřel, aniž by mu byla zlomena kost. V něm došly naplnění mnohá starozákonní proroctví. Když Jan zpětně vzpomíná, jako očitý svědek těchto událostí, vydává jasné svědectví: „Ten, který to viděl, a vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili.“ Jan 19, 35

Přeji Vám v tento velikonoční čas, abyste mohli směle prohlásit, že už víte kdo je Cestou, Pravdou i Životem nejen pro Vás osobně, ale pro každého člověka, který vírou získá účast na jeho díle.


Citáty převzaty z B21