Logo

Kauza Kristus

Jedná se o znovuotevření případu Ježíše Krista, který provedl žurnalista Lee Strobel. Autor knihy se z dostupných pramenů pokusil ověřit nebo vyvrátit základní stavební kameny křesťanství. Rád bych poukázal na proces ověřování informací v oblasti historie. Jedná se o znovuotevření případu Ježíše Krista, který provedl žurnalista Lee Strobel. Autor knihy se z dostupných pramenů pokusil ověřit nebo vyvrátit základní stavební kameny křesťanství. K tématu ho přivedlo obrácení jeho ženy, která se sama dříve považovala za agnostičku. Dnes je autor známým obhájcem křesťanské víry a jeho knihy vycházejí v mnoha vydáních po celém světě, posloužila jako vánoční dárek poslancům ČR v roce 2002 a dnes je možné koupit její druhé vydání. Kniha má také zfilmovanou adaptaci, odkaz na anglickou versi je uveden na konci článku.

Je psaná formou rozhovorů s odborníky z dané problematiky, nejedná se však o strohý styl formou otázka – odpověď, ale kauza je dokreslována případy z oblasti kriminálního zločinu na reálných případech z 20. století, o kterých psal Strobel do novin Chichago Tribune. Celý případ tak získává na aktuálnosti a znovu ožívá před zrakem čtenáře, od kterého není vyžadovaná v podstatě žádná předchozí známost problematiky.

VÝCHOZÍ PŘEDPOKLADY


VáhyStrobel vyzývá čtenáře, aby k případu přistupoval jako nezaujatý porotce u soudu – tzn. bez předsudků, posuzoval otevřeně a spravedlivě, závěry činil pod pečlivým uvážením faktů a nikoli unáhleně, zvažoval důvěryhodnost svědků, využíval logiku a zdravý rozum. Poskytnuté argumenty jsou z oblasti očitých svědectví, písemných svědectví, podpůrných důkazů, protidůkazů, vědeckých důkazů, psychologických důkazů, nepřímých důkazů a „otisku prstů“.

ZKOUMÁNÍ ZÁZNAMŮ


FesitasV prvních dvou kapitolách odpovídá na otázky v souvislosti s hodnověrnosti výpovědí očitých svědků. Nakolik spolehlivé jsou výpovědi čtyř evangelistů? Kdy vznikaly první křesťanské spisy? Jedná se o výpovědi lidí, kteří byli očitými svědky, nebo jsou to pouhé legendy, které celý problém zveličují? Následuje analýza toho, jestli dokumenty, které máme dnes k dispozici – Ježíšovy biografie – se dochovaly až do současnosti v neporušeném stavu. Otevírá se otázka dalších historických děl – poměr rukopisů biblických spisů vůči rukopisům jiné historické literatury je neúměrně vyšší. Zároveň je diskutována otázka, jak se získal výsledný text. Další oblastí studie jsou podpůrné důkazy – tzn. důkazy z mimo-biblických zdrojů. Strobel ukazuje, že židovský historik Josefus Flavius nepřímo zmiňuje Ježíše, kterému se říkalo Kristus v souvislosti se smrtí jeho bratra Jakuba. Další zmínka u Flavia, která byla napadána především v době osvícenství, ukazuje, že Flavius Ježíše popisoval, i když se v celém citátu mohou vyskytovat určité interpolace (některá slova mohli později vložit křesťané). Za nejzajímavější podpůrný důkaz považuje Edwin M. Yamauchi, Phd. citát z historika Tacita, který ukazuje na to, že křesťané za císaře Nerona uctívali člověka, který byl popraven tou nejohavnější smrtí. Závěr první části knihy je zaměřen na otázky, zdali je historický Ježíš shodný s Ježíšem věřících. Zabývá se zejména otázkou lidí, kteří patří k tzv. „Ježíšovu semináři“, který v zásadě vyvrací z bible všechny nadpřirozené věci, včetně Ježíšova vzkříšení, a tak poskytuje jiného „Ježíše“ než nalezneme v křesťanské víře. Opět se diskutuje otázka legendarizace a je ukázáno, že mnohé dokumenty pozdějšího data vzniku než Nový zákon, skutečně obsahují gnostické legendy, je však ukázáno, že v rané křesťanské víře se teologická pravda vždy opírá o pravdu historickou a stěžejní historickou otázkou bylo a je, jestli Kristus vstal z mrtvých.

ANALÝZA OSOBNOSTI JEŽÍŠE


První otázka je, jestli byl Ježíš sám skutečně přesvědčen, že je Božím Synem. V evangeliích je dostatečný počet prohlášení, které tuto skutečnost jednoznačně potvrzují. Jestliže tvrdil o sobě, že je Boží Syn, nutně nezbývá provézt psychologickou analýzu toho, jestli nebyl blázen a jestli jeho osobnost skutečně odpovídá charakteru Boha. Psycholog Dr. Colins poukazuje na to, že u Ježíše se neukazují žádné známky šílenství. To je patrné z toho, že se u něj neprojevovali žádné neadekvátní reakce, jeho chování bylo vždy v souladu s tím, co se očekávalo a navíc žil v hlubokých a trvalých vztazích s lidmi pocházejícími z různého prostředí. Jednal Ježíš jako Bůh? Profesor novozákonní řečtiny na tuto otázku odpovídá mimo jiné příkladem, že Ježíš odpouštěl lidem hříchy, které spáchali vůči někomu jinému, což je výsada Boha, protože každý hřích je na prvním místě vůči Bohu. Po těchto rozhovorech Strobel přechází k analýze „otisků prstů“ – odpovídá Ježíš jako jediný identitě Mesiáše? Vyvstává otázka, jestli si Ježíš sám nepřečetl proroctví, která o mesiáši byla, a pak je záměrně nenaplnil. Louis S. Lapides, M.Div., TH.M. připouští, že v některých případech by to možné bylo – např. známý Ježíšův vjezd na oslátku do Jeruzaléma o velikonočních svátcích, na druhou stranu však existují proroctví o místě narození Mesiáše, způsobu smrti, nebo to, že mu nebude zlomena kost – tato proroctví člověk ze své vlastní vůle naplnit nemůže.

PRŮZKUM VZKŘÍŠENÍ


Prázdný hrob - vzkříšeníJeden ze základních argumentů vůči zvěsti o zmrtvýchvstalém Ježíši je zpochybnění samotné smrti. Pokud Ježíš nezemřel, přirozeně se nejednalo o zmrtvýchvstání, ale o podvod. Jedna teorie říká, že Ježíš na kříži pouze omdlel a v hrobce se znovu probral. Strobel tvrdí, že sice je tato teorie obecně vyvrácena, ale v populární literatuře se s ní setkáme dodnes. Při dalším rozhovoru je analyzován průběh událostí před ukřižováním, kdy je popisováno, že Ježíš potil krev. Z lékařského hlediska se jedná o stav, který souvisí se silným psychickým stresem. Dále je vysvětleno, že v důsledku bičování došlo k velké ztrátě krve a tak Ježíš prožíval hypovolemický šok. Římané křižovali lidi tak, že je přibili hřeby dlouhými 10-12cm za zápěstí ke kůlu. Co však bylo příčinou smrti? Doktor Stein tvrdí, že zástava srdce. To, že se jednalo o smrt, je potvrzeno tím, že když setník probodl Ježíšův bok kopím, jak dokládá očité svědectví evangelisty Jana, vytekla z jeho boku voda a krev, což přesně odpovídá stavu těla po smrti související s touto popravou. Díky tomu, že si byli vojáci naprosto jisti, že Ježíš je mrtev, nezlámali mu, na rozdíl od dvou trestanců, nohy, čímž bylo vyplněno proroctví, že mu nebude zlomena kost. To, že by Ježíš přežil ukřižování je vyloučeno.

Další otázkou je prázdný hrob. Nejdřív je třeba se vypořádat s otázkou, jestli byl Ježíš vůbec pohřben. V evangeliích je příběh popsán tak, že Jozef z Arimatie si u Piláta vyžádal Ježíšovo tělo, aby ho mohl pohřbít. William Lane Craig, Phd.,D.Th., v této souvislosti poukazuje, že důstojný pohřeb Ježíše je jednou z nejstarších a nejlépe doložených skutečností, které se o historickém Ježíšovi dochovaly. Dále Strobel přechází k otázce, jestli byl hrob hlídán a jestli Ježíšovo tělo z hrobu neunesli učedníci. Craig ukazuje, že tento argument hrál svou roli v 18. století, kdy se věřilo, že by učedníci byli schopni jeho tělo ukrást – dnes je zřejmé, že učedníci do své smrti pevně věřili, že Ježíš vstal třetího dne z mrtvých. Ukazuje se, že na základě historického svědectví je hypotéza o vzkříšení závislá pouze na další hypotéze – Bůh existuje.

DŮKAZY ZJEVENÍ


Ve dvanáctém rozhovoru se žurnalista zaměřuje na to, jestli existují svědkové, kteří viděli Ježíše po jeho zmrtvýchvstání, protože z dostupných pramenů je zřejmé, že nikdo neviděl samotné vzkříšení. Nejranější svědectví je zachováno v Pavlově epištole 1.Korintským v 15. kapitole, kde se hovoří o jednotlivcích, včetně pisatele , kteří Krista po jeho vzkříšení viděli a pak o skupině více než 500, z nichž někteří byli při psaní této epištoly dosud naživu. Gary Habermas ukazuje, že i skeptičtí historikové uznávají, že pro první křesťany bylo Kristovo vzkříšení historickou skutečností.

Poslední rozhovor Strobel soustředil na to, jestli existují nepřímé důkazy, které podporují Kristovo vzkříšení. První z argumentů je, že Kristovi učedníci zemřeli pro svoji víru. Dále je zmíněno, že v Ježíše po jeho zmrtvýchvstání uvěřili lidé, kteří v něj nevěřili před jeho ukřižováním, třetí argument, který je uveden, je změna způsobu života židů, kteří po dlouhá staletí trvali na svých tradicích, čtvrtý důkaz, který J.P.Moreland, Ph.D. uvádí je „večeře Páně“ a křest. Moreland vysvětluje, že první křesťané se scházeli k tomu, aby si stále připomínali, že Ježíš byl „veřejně a bizarním způsobem popraven“, důvodem bylo, že si uvědomovali nutnost Kristovi smrti v souvislosti s daleko větším vítězstvím. Pátý důkaz, který uvádí je vznik církve. Na závěr ještě přidává důkaz, že Ježíš je dosud živý a je možné s ním navázat vztah.

VERDIKT HISTORIE


FesitasLee Strobel po pečlivém uvážení všech skutečností dospěl k závěru, že je dostatek hodnověrných informací, které svědčí pro pravdivost Ježíšova příběhu. Nakonec se sám stal křesťanem, a ve své knize nabádá čtenáře, aby sám vyhodnotil dostupné důkazy, protože pokud je předložené bádání pravdivé, týká se tato pravda nejen historie, ale také budoucnosti a věčnosti každého z nás.

Zdroje:

http://www.ea.cz/Opustit_ghetto/politika2/knihaKauzaKristus dostupné k 2.1.2010
Dostupné z vydavatelství k 2.1.2010 http://www.navrat.cz/
Kauza Kristus, Lee Strobel, Praha, Návrat 2009 2.vyd.

Filmová adaptace:
http://video.google.com/videoplay?docid=-3473983875617762630#