Logo

Kdo není pod zákonem?

Všichni, kdo se podřizují zákonu, jej nedodržují. Jestliže je ale poslušné naplňování zákona nutnou podmínkou pro dosažení věčného života, kdo může být spasen? Proto na základě skutků Zákona před Ním nebude ospravedlněn nikdo (Římanům 3,20). Boží Slovo nás ujišťuje, že Kdo věří v Syna, má věčný život (Jan 3,36; 5,24). V Bibli se nikde nepíše, že ti, kdo chtějí dodržovat mravní zákon, jsou dědici věčného života. Život věčný je dar, milost a nemůže proto být získán dodržováním zákona (Římanům 6,23). Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění zákona, potom Kristus zemřel zbytečně. (Galatským 2,21)

Jestliže je slovem „zákon“ myšleno vyjádření Stvořitelovy vůle, pak by ho jistě ustanovil k dodržování ve všech dobách. Tak tomu ale nebylo, protože Boží vůle byla zjevována v různých dobách různými přikázáními. Zjevení Boží vůle k Adamovi bylo odlišné od té, která byla zjevena Noemovi a vyjádření Boží vůle Abrahamovi se liší od té, která byla zjevena Izraelovi. V Adamově případě stačil jednoduchý zákaz „z toho nejez“ (Genesis 2,17) – to mělo být pravidlem jeho života. To bylo jeho zákonem. On však toto přikázání přestoupil, a proto selhal.

Zákon obdržel pouze Izraelský lid. Bůh jej, stejně jako své soudy, nenechal nikdy zvěstovat jiným národům (Žalm 147,19-20). Židé měli být živi v zachovávání zákona. Ale zjistilo se, že to, co mělo vést k životu, vedlo ke smrti – kvůli lidské porušenosti (Římanům 7,10). Na základě skutků zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; zákon totiž přináší jen poznání hříchu. Nyní je však mimo zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou zákon i proroci dosvědčují – Boží spravedlnost, jež skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří (Římanům 3,20-22).
Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše (Jan 1,17).

Lidem, kteří pocházeli z vyvoleného Izraelského národa a věřili v Pána Ježíše, byl zákon pěstounem ke Kristu. Byli vykoupeni Synem Božím ze zákona, aby přijali právo synů.

Věřící lidé z ostatních národů (i těch křesťanských), kteří v Božím plánu nikdy nebyli pod tímto pěstounem, se skrze víru stali přímo Božími syny. Ale ani jedni, ani druzí již nejsou dále pod pěstounem (Galatským 3,25) a nepatří již tomu zákonu, který je zatratil, když byli mrtví ve vinách a hříších, ale patří Kristu, skrze Nějž a pro Nějž byli obživeni a vzkříšeni. (Římanům 7,4, Efezským 2,5-6). Věřící člověk, který začne světit sobotu a přestane jíst vepřové maso v domnění, že se tím víc zalíbí Bohu, a stále počítá, aby odvedl přesně desátek, odvrací se od Krista, v Němž je život, a obrací se k zákonu, jenž zatracuje (Galatským 5,4).

Žádná z mravních zásad doporučená zákonem, nebude věřícím zapomenuta. Když se nechávají vést Duchem svatým v té svobodě, do které je povolává, nebudou dále tělu povolovat v jeho žádostech. Je to veliká milost pro duši, která by kvůli samému „musíš a nesmíš“ přicházela o pokoj a radost, když pozná, že: Zákon není určen pro spravedlivého. Vztahuje se na zločince a buřiče… a na všechno ostatní, co je v rozporu se zdravým učením podle slavného evangelia požehnaného Boha, (1. Timoteova 1,9-11) aby byli odsouzeni.


Přímé stezky pro dítky Boží - A.Marshall
Přeložil: F.J.Křesina
Přihlásit se
Anketa