4. Kristova služba a její cíl

4.1 Pokorný Boží služebník
I přesto, že Boží Syn přišel ze samého nebe, s velkou autoritou, kterou mu odepírali a s mocnými slovy a skutky, tak se dokázal pokořit a odevzdat svůj život Bohu a tím vlastně lidem. On sám říká: „Víte, že vládcové panují nad národy a velcí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vašim služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, buď vašim otrokem. Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20:25-28) Můžeme si všimnout titulu ,Syn člověka‘, kterým se Ježíš často nazýval. Kupodivu neznamená jeho lidství ale božskou podstatu. Naráží totiž na proroka Daniele, který o Synu člověka říká, že předstoupí před Boží trůn a bude mu dána věčná vladařská moc nad všemi lidmi.

4.2 Mistr a lékař
Jeho dalším cílem během tříleté služby bylo vychovat a vyučit své následovníky - apoštoly, kteří by byli schopni nést zvěst o spasení dále. Vyučoval je jednoduše a prakticky. Prokazoval lidem kolem sebe milosrdenství, chodíval se modlit celé hodiny na pustá místa a např. u poslední večeře před ukřižováním učedníkům umyl nohy a řekl: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali jako já.“ a dále: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Podle toho poznají, že jste moji učedníci.“ (J 13:12-16) Svou lásku k lidem prokazoval opět prakticky: uzdravoval slepé, hluché, malomocné a duševně nemocné, kterých se mnozí nechtěli ani dotknout. Byl trpělivý při vyučování a vychovávání apoštolů, kteří byli často nechápaví. Budoval s nimi takové vztahy, že ho mnozí učedníci následovali i přes utrpení nebo dokonce smrt. To však až po jeho vzkříšení.

4.3 Zachránce světa
Verše z Janova evangelia nám předesílají hlavní důvod, proč přišel Boží Syn na zem a pohnutky, které k tomu Boha vedly: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ Následně však mluví i o soudu: „Kdo v něho věří, není souzen.“ Jsou to hodně silná slova. Zdá se, že je Bůh velmi nespravedlivý, když se bude osud lidí na věčnosti odvíjet podle toho, jestli v něj správně uvěřili. Ježíš ale dále vysvětluje: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo, aby jeho skutky nevyšly najevo.“ (J 3:16-21) Z toho plyne, že nejen samotná víra rozhoduje o věčnosti člověka, ale jak podle poznání Boží lásky a milosrdenství a vyznání víry v Ježíše jako svého Spasitele žijeme. Mimochodem o lidech, kteří se vůbec nedostali do styku s učením Bible, se Bůh taky ve svém slově zmiňuje. Ti budou souzeni podle svého svědomí a svých rozhodnutí, které na zemi učinili.

4.4 Kristův cíl - oslavení Boha
Jedním z hlavním poslání Kristovy služby bylo oslavení Boha jako Otce a dát na vědomí jeho záměry lidem a zároveň je uskutečnit. Součástí plánu záchrany bylo potupné ponížení, smrt a konečné vzkříšení. Vyjádřil to v jedné modlitbě těsně před zatčením a umučením: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby on oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (J 17:1-3)

V další části nám evangelia ukáží, že Ježíš neznal rozdíl mezi teorií a skutečností a každé své slovo dotáhl do konce.