Kvůli Jozuovi Bůh zastavil Jordán, aby mohl i s lidem přejít po suchu. Zastavil Slunce, aby mohl dokončit bitvu. Zbořil hradby Jericha a na jeho nepřátele při bitvě vrhal kameny.

Kvůli Eliášově modlitbě Bůh tři roky zadržoval déšť. Během to doby k němu posílal krkavce s jídlem a později kvůli němu neubýval olej z láhve ani mouka ze džbánu jedné vdovy.

Kvůli Danielovi se ze lvů stali neškodné velké kočky a kvůli jeho přátelům mohl oheň ublížit jen jejich popravčím.

Kvůli Gedeonovi a jeho pochybnostem si "hrál" s tím, co bude mokré a co ne... I když věděl, že to, co později vyrobí, budou jiní uctívat jako modlu.

Kvůli Chizkijášovi vrátil Bůh stín, když mu nestačilo slovo jeho proroka.

I kvůli spoustě dalších lidí dělal Bůh další a další zázraky. Zázraky, jaké bych také tak moc chtěl zažít. A třeba ani ne tak veliké, ale aspoň trochu vidět, že Bohu záleží i na mě a že i kvůli mě dělá něco zvláštního. A je tak jednoduché pro všechny ty zázraky přehlédnout, že to všechno, co Bůh udělal kvůli Mojžíšovi, Jozuovi i všem těm dalším, není vlastně vůbec nic proti tomu, co Bůh udělal kvůli mě. Kvůli nim dělal Bůh jen zázraky, kvůli mě Bůh nechal zemřít svého Syna... Pro nikoho už nemůže udělat nic většího, než co udělal pro mě. A dokonce ani to mu nestačilo - "Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, nedaroval s ním také všechny věci?" (Římanům 8:32)

Bůh na mě nezapomíná... to jen já na Něj. Zvláštní, že jsem to potom já, kdo se ptá, proč mu na mě nezáleží víc a proč i kvůli mě nedělá zázraky.