8.2 Útoky a falešná obvinění
Těmto událostem předcházela série obviňováni a nenávisti z řad farizeů a zákoníků (nábožen. šlechta), která měla vliv ve společnosti a přesvědčila na svou stranu mnoho lidí. Chystali na Ježíše léčku, protože poukazoval na jejich pokrytectví a falešnou zbožnost. On o nich říkal (před ním i proroci): „Lid tento ctí mě rty, ale jejich srdce je daleko ode mě, marně mě uctívají, protože učí naukám, které jsou příkazy lidskými.“ (Mat 15:8-9) Dále jim říkal: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z koření a nedbáte na to, co je v zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost… Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete! Běda vám, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti.“ (Mat 23:23-25) Ježíš je odhalil a byl pro ně kamenem úrazu. Tito židé se báli o své postavení a moc, a proto jej chtěli zahubit. Hlavní záminkou jim byly Ježíšovy výroky o Mesiášství (tzn. vyvolení jeho Otcem Bohem). Po zrazení Jidášem a zatčení ho u židovského soudu vyslýchali: „Opět se ho velekněz zeptal: ,Jsi ty Mesiáš (Kristus), Syn Požehnaného?‘ (tj. Boha, židé se totiž báli vyslovovat častěji přímo Boží jméno, pozn. autora) Ježíš řekl: ,Já jsem. A uzříte Syna člověka po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.‘ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: ,Nač ještě potřebujete svědky? Slyšeli jste rouhání.‘… Je hoden smrti.“ (Mk 14:61-64)

8.3 Večeře Páně a její význam
Ještě před zatčením Ježíš povečeřel s učedníky velikonočního beránka. Zde jim dává příkaz k slavení památky jeho oběti, kterou jako „obřad“ mají křesťané povinnost slavit. Při večeři Ježíš praví: „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť ho již nebudu jíst, dokud nedojde vše k naplnění v království Božím. A když jedli, řekl jim: ,Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.‘… Jidáš řekl: ,Snad to nejsem já, Mistře?‘ Řekl mu: ,Ty sám to říkáš.‘ “ Poté Ježíš ustanovuje památku a vysvětluje její symboliku: „Vzal kalich, vzdal díky a řekl: ,Vezměte a podávejte mezi sebou… vzal chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: ,Vezměte, jezte, toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ O kalichu řekl: „Pijte z něho všichni. Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.“ (Mat 26:20-29, Mk 14:17-25, Luk 22:14-23, Jan 13:1-30) Pojídání chleba symbolizujícího Kristovo tělo a pití vína představujícího Ježíšovu krev znamená, že má dotyčný člověk účast na jeho zástupné smrti a vzkříšení. Člověk uznává, že Kristus zemřel na kříži místo něj a nechal se očistit od starých hříchů jeho krví. Jako Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak i při duchovním znovuzrození povstává v člověku nová bytost a starý člověk umírá hříchu. Svá provinění si musí uvědomit, litovat jich a odvracet se od nich - musí činit upřímné pokání. Nemá co ztratit, jen pomíjivé věci, získá za to věčný život.

8.4 Kristova smrt a dokonání díla spásy
Zanedlouho se Ježíš ocitl před Pontským Pilátem, kam ho Židé přitáhli s křivými obviněními. On na něm nenalezl vinu a tak ho poslal ke králi Herodovi, který po něm žádal nějaké znamení, ale nedočkal se, proto ho poslal zpět. Židovská šlechta spolu s zmanipulovaným lidem naléhali, aby Ježíše nechal ukřižovat. Pilát se bál agrese a nepokojů, a proto jim vyhověl. Nechal Ježíše Krista nejprve zmučit téměř do bezvědomí a poté na nátlak lidu ukřižovat. Jeho božská podstata se ukázala tehdy, když prožíval na kříži nepředstavitelná muka probíhající podle bible asi šest hodin a zároveň neproklínal své vrahy a popravčí, ale prosil Boha, aby jim odpustil jejich nevědomost a slepotu. (Luk 23:34) Prožíval tam také duševní bolest, když ho opustili jeho nejbližší. Také trpěl duchovně, protože ho ponižovali a posmívali se mu a v okamžik smrti poznal i opuštění od svého Boha Otce. Těmito událostmi se naplnilo mnoho proroctví o jeho smrti ukřižováním, losování o oděv, nezlámaných nohou, nespravedlivém soudu ad. (Mat 27:32-56, Mk 17:16-41, Luk 23:26-49, Jan 19:17-37)


Příště se dozvíme z věrohodných historických spisů (evangelií), jak tehdejší pisatelé zaznamenali slavné Kristovo vzkříšení, které má opět i pro nás své důsledky.
(12. díl – konec)