Obrázkový příběh Mezihra ve 24 stripech je autorským dílem Dany Popovské Vznikl v průběhu roku 2003 jako reakce na setkání s pracemi Lewise Trondheima, především s jeho Apokalyptickými příběhy (Země tří úsměvů a Apokalyptické příběhy, Mot, 2001)


Coppyright © 2003 Published by Dana Poppy. All rights reserved.

Paralela č.1

Příběh začíná na počátku. Ptát se, co bylo před počátkem, je stejně zbytečné, jako ptát se totálního sklerotika, co měl předevčírem k obědu.
Je zřejmé, že čas a prostor tak, jak ho prožíváme v tomto světě, je něco jedinečného a neopakovatelného. Ticho s velkým T, jak jej označuji v příběhu, je oním bílým prostorem neznáma, skrytostí a zároveň otevřeností.
Stvoření nezahrnuje pouze námi viditelný svět, ale i řadu neviditelných a nepřístupných oblastí, které můžeme tušit a v náznacích se o nich dozvídat. A přesto všechny pilíře, na kterých je založen svět, ho pořádají a ovlivňují ne sami o sobě, ale v vzájemných vztazích a v jejich nastavení a svobodném zaměření na Stvořitele.
Pro Boha, jenž z podstaty svého jména JSEM, nemůže jinak než BÝT, jsou všechny věci TEĎ a proto aktu stvoření můžeme rozumět jako Slovu – řec. logu, v němž je obsaženo vše. V němž a pro něhož a skrze něhož, bylo stvořeno všechno naráz s hlavní linií a se všemi možnými naznačenými cestami. Pro nás se ovšem vše odvíjí v čase a s časem a ono Slovo či řeč – hebr. memre, je určitou vibrací, která strukturu světa formuje.
Pokud bychom si položili otázku:“Proč Bůh stvořil tento svět“ Pak odpověď zní: „Protože chtěl“ A proč ne? Co může mít hlína proti záměru hrnčíře? Hlína asi nic, ale hvězdný prach oživený dechem se svobodnou vůlí, musí hledět porozumět sobě, světu kolem a ptát se na vůli, toho, kdo mu dává život. V našem současném postavení a z našeho omezeného úhlu pohledu zatím nemůžeme plně porozumět, tomu, co nám snad jednou bude objasněno podle míry našeho poznání.