Logo

Možná je vidíte naposledy

Správný čas, správné místo, správné slovo! Kombinace, kterou si Bůh používá pro získávání nových životů oddělených jen pro Něho samotného. Jako si Bůh použil Filipa, může použít i nás a „komorníků“ je kolem dost! Možná je stejně tak jako Filip vidíme poprvé a naposledy... „...Hospodinův Duch uchvátil Filipa a komoří už ho nikdy nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se.“

Lidí, kteří potřebují vysvětlit nebo objasnit to, proč tady na světě jsme a jaký má vlastně život smysl, je kolem nás spousta. Denně je potkáváme. Mluvíme s nimi. Šéfujeme jim v práci nebo je posloucháme na přednáškách. Jsou to ti, kteří do nás strkají v tramvajích. Ti, které vídáme v luxusních oblecích s mobilem u ucha, mizící za zdmi bank a hotelů. Ti, kteří pravidelně sedávají v podchodech, u kostelů nebo na rozích ulic a žebrají o drobáky. Ti, kterým platíme v bankách a na poštách. Jsou to řidiči, profesoři, pokladní, knihkupci, zmrzlináři, vědci nebo zdravotníci. Potkáme je jednou a nikdy víc.

Filipovi stačilo, aby komorníka královny Kandaky potkal jednou a pak nikdy více. Bůh si ho použil k tomu, aby tento člověk mohl přijmout Krista. Aby mohl pochopit starozákonní proroctví psané o Synu Nejvyššího. Filip nezůstal vůči tomuto muži lhostejný. Poslechl Hospodina, který k němu promluvil skrze svého anděla. A ted´, sáhněme si do svědomí, jdeme vždycky tam, kam nás Bůh posílá? Jsme citliví a vždy připraveni k tomu, aby skrze nás mohl i na neznámé lidi působit Duch Svatý? Někdy se může stát, že kvůli tvrdým slupkám vlastních problémů a nevyznaných hříchů, které máme na očích, vidíme lidi kolem nás jen jako rozmazané fleky míhající se naším životem. Sundejte slupky! Co vidíte? Vidíte dostatečně ostře, co se odráží v očích lidí kolem vás? Zmatenost? Zoufalství? Nejistota? Stres? A vy víte, kde najít na to všechno lék. Dozví se to i oni?

Začala jsem občasně docházet do jednoho z brněnských hospiců. Přesně to je to místo, kdy si NIKDY nemůžete být jisti, že člověk, o kterého se dnes staráte, tam zítra bude zase. Někdy si říkám, jestli to není třeba poslední hodina, kdy je schopen vnímat radostnou zprávu o naději, záchraně a věčném životě. Mrzí mě, že i když to vím, často selhávám. Proto vás chci moc povzbudit:

NASLOUCHEJTE Božímu hlasu, který vás pošle vždycky na to správné místo v ten správný čas. (Pro dobré spojení s nebem je důležité mít satelit srdce natočený na tu správnou stranu :-) )
„Vstaň a vydej se na jih, k pouštní cestě z Jeruzaléma dolů do Gazy." (Sk. 8,26b)

MLUVTE, protože pokud budete prosit o moudrost, bude to Duch Svatý, kdo vám dá na jazyk vždycky ta správná slova, zasahující hluboko do srdcí posluchačů.
„Kdo dal člověku ústa?“ odpověděl mu Hospodin. "Kdo může někoho učinit němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Cožpak ne já, Hospodin? Nyní tedy pojď. Já sám budu u tvých úst a budu tě učit, co máš říkat.“ (Ex. 4, 11-12)

NEBOJTE SE těch, kteří vás kladou různé překážky, kteří se vám posmívají nebo vám vyhrožují. Stejně tak jako pro apoštoly, i pro nás má být čest nést posměch a urážky pro Kristovo jméno.
„Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.“ (Sk. 4, 29)

Ať už nikdy nepropásnete šanci, ukázat lidem na tu jedinou Cestu vedoucí k věčnému životu. Možná tu šanci máte naposled. Kdo ví...