Logo

Nazareti a Rusko v období 1828 - 1930

V čem je nebezpečný ve víře racionalismus? Kdo to byli „Nazareti“ a jak přistupovali k vojenské službě a přísaze? Jakým způsobem se s nimi zacházelo? Kam všude se dostalo jejich svědectví

Období 1828 – 1930

Cestovatel napříč střední a jižní Evropou by nemohl být nezasažen počtem vesnic, kterými by projel a možná by se občas podivil nad tím, co se děje v těchto skupinách lidských obydlí, někdy tak nevzhledného zjevu, tak zcela odlišných od lépe známých obydlí z měst. Jsou to často scenérie rozsáhlých duchovních zkušeností a jsou tam také mnozí, kteří jsou vážně zasaženi důležitostí jednotlivce a společnou poslušnosti Slova.

V Maďarsku, Jugoslávii, Bulharsku a Rumunsku jsou početné shromáždění lidí, kteří se nazývají „Nazareti.“ Žili tak tiše, tak dalece pro sebe, že o nich bylo stěží slyšet, snad kromě jejich neustálého rozporu s nejrůznějšími vládami, kvůli jejich naprostému odmítnutí vzít zbraň. Sami o sobě píšou:
Apoštolové kázali pokání a víru. Tak jak uvěřili, byli připojeni k Pánovu lidu… Jejich bratry ve víře je možné nalézt napříč stoletími – tady a tam… Dnes stále existují lidé – vlastnictví Boží – jehož členové jsou rozptýleni po celém světě, žijí tiše a v odloučení, daleko od politiky, daleko od požitků světa… Ačkoliv nejsou spojeni rasou, původem, řečí, ani ekonomicky ani politicky, nebo jiným způsobem pouta, jsou pevně spojeni mezi sebou mocným duchovním poutem božské lásky… Také se stali členy jeho lidu, Boží vlastnictví, duchovním znovunarozením… Jsou spjati se svým Vykupitelem a Spasitelem Ježíšem Kristem a slouží mu duší i tělem, protože On je vykoupil ze světa svou vlastní krví… Jeho božské učení je směrnicí pro jejich život.

Zářivá sláva Kristova učení je utlumena… Potom to bylo tak, že Bůh probudil Švýcarsko roku 1828 pravé a věrné svědectví v osobě kazatele S.H.Fröhlicha, který vstoupil do „nového života v Kristu“ svým znovunarozením… Byl to on kdo znovu přivedl na světlo svíci s zářivým světlem evangelia. Na tomto základě byl propuštěn ze své kanceláře nebo fary roku 1830. Začal kázat čisté evangelium a shromáždil mnoho věřících do shromáždění. Evangelizoval ve Švýcarsku až po město Štrasburk, kde zemřel roku 1857, pravdivý a věrný služebník Hospodina… Židé nazvali Pavla „vůdce sekty Nazareů“… „věřící v Krista“ jsou zváni „Nazarety“ v Rakousku, Maďarsku a na Balkáně až do dnes.

Narodil se v Brugg, Aarau, roku 1803, Samuel Heinrich Fröhlich studoval theologii v Curychu a Basel a stal se racionalistou . Nevěra ho vedla do hříchu a udělala z něj soupeře moravských bratrů a těch, kteří pořádali biblická čtení za účelem studia řeckého Nového zákonu, ve skutečnosti všech, kteří usilovali o duchovní probuzení. Nyní si uvědomil svou nezpůsobilost pro své povolání být kazatelem. Odpřísáhl svou poslušnost Bohu a usiloval o překonání hříchu, což ho vedlo jen k tomu, že se octl více ve zklamání a zoufalství. V lesích a horách se modlil a volal k Bohu o pomoc, ale žádnou nenašel, až byl schopen vzhlédnout k Ježíši a nalézt v něm pokoj. Ve svém otcovském domě se svědomitě připravoval na své zkoušky. Jeho evangelijní sklony znechutily jeho hodnotitele a zpozdily jeho ordinaci, která nakonec přece nastala roku 1827.
Během krátkého období v různých farnostech ho vedlo studium Písma do větší duchovní svobody. Byl poslán do bezbožného shromáždění v Leutweil a zde jeho kázání Krista ukřižovaného způsobilo probuzení. To vyvolalo opozici kléru. Byl nyní úplný, před tím než poskytoval svá kázání, aby je posoudili starší církve stejně jako okolní klér. Tyto údery všemi pasážemi, kde se o člověku píše jako o „mrtvém ve vinách a hříších“ nebo ospravedlnění v Ježíši Kristu skrze víru. Toto učení přinášelo život a vysvobození obtíženým duším, ale byli hloupí a zatvrzelí k moudrosti.

Ve vyučování svých katechetů obdržel světlo ohledně křtu dle novozákonního vzoru. Navzdory neustálé perzekuci pokračoval ve své práci dva roky až do roku 1830, kdy s podporou vlády, církevničtí úředníci odstranili všechny staré náboženské knihy a nahradily je těmi, které měly racionalistický charakter. Odmítnutí přijmout tyto knihy ho přivedlo před lidi, kteří měli k tomu zmocnění, jak kvůli tomuto přestupku, tak kvůli dalšímu jednání, ve kterém byl vůči nim v nelibosti. To vyústilo v jeho odsouzení a zbavení úřadu na základě toho, že jednal v rozporu se zákonem.

Dva maďarští zámečníci, Johann Denkel a další, při svých cestách přišli z Budapešti do Curychu, kde se setkali s Fróhlichem a tak uvěřili a byli pokřtěni. Když se vrátili do Budapeště, Denkel byl pracovitý v rozhovorech se svými spolupracovníky ohledně evangelia. Mezi těmi, kdo uvěřili, byl Ludwig Hencsey, který se stal činným a úspěšným pracovníkem a založil mnoho shromáždění „Nezaretů“. Jedním z těch, které byl schopen přivést ke Kristu, byl šlechtic, Josef Kovacs, který si dopisoval s Fróhlichem v latině (1840). Vdova, Anna Nipp, poskytla místo ve svém domě v Budapešti, jako první místo pro setkávání. Hencsey napsal knihy vysvětlující principy víry, které byly zkopírovány a rozšířeny konvertity, což byl způsob jak se k nim mnozí přidali (1840-1841). Skupina z nich vyšla z Budapeště nejrůznějšími směry, aby předala víru a tak se shromáždění rozšířily až k hranicím s Tureckem. Mnohé sbory však byly také založeny v Americe.

Nazareti – bez boje

>Kdekoliv je možné nalézt Nazarety, prokazatelně uznávají místní autoritu a oddaně ji slouží, s výjimkou nošení zbraně nebo přísahání, v čemž jsou neohební a odmítaví. Tím spíš, že jejich velmi početná síla vyvolala snahy prolomit jejich odpor. Zacházelo se s nimi s velikou surovostí. Mnozí z nich byli často ve vězení, kde strávili své nejlepší roky života v strašných podmínkách v oddělení od přátel a rodin. Jejich trpělivé odhodlání, ve kterém byli vychováni generace za generací a odsouzení k dlouholetým žalářům – zřídka méně než desetiletým – získalo obdiv mnohých, kdo nesdíleli jejich přesvědčení. A přece jejich mučednictví pokračuje. S mnohými se navíc k jejich vězení nakládalo velmi zle a jsou případy, kdy si téměř odsloužili celou dobu vězení, byla jim zaručena (aniž by o ni žádali) milost, s obnovou jejich civilního a vojenského postavení, hned potom však bylo vyžadováno, aby vzali zbraň a toto obnovilo jejich odmítnutí, a byli odsouzeni znovu ke stejně dlouhému vězení, bez ohledu na to co už museli vytrpět.

Díky vlastní zkušenosti, Fröhlich napsal s neměřitelným odsouzením formálního náboženství velkých církví (organizací), katolické a protestantské a obecně Nazaretské, že jsou neústupní ve svých výpovědích navzdory učení Nového zákona. Mezi nimi je možné popsat luteránskou církev jako „doupě lupičů“, zatímco pro mnohé z nich je těžké uvěřit v možnost spasení mimo jejich vlastní prostředí. Toto přehánění se ukazuje v samotném učení Fröhlicha.

Když píše ohledně Tajemství pobožnosti a Tajemství nepravosti (1.Tim 3,16 a 2. Tes 2,7) říká, že to co teď lidstvo trpí, není důsledkem Adamova přestoupení, které bylo odstraněno smrtí Krista, ale na základě lidské nevěry vůči Kristu, bylo Satanovi dopuštěno, aby uvedl na zem druhé svedení a druhý pád, skrze který členové tak zvané křesťanské církve začali považovat své křesťanství jako něco, do čeho se narodí, na základě čeho zastávají křest nemluvňat a další formy, bez opravdového obrácení se od hříchu, model a moci Satana. Napodobované formy božské služby a zbožnosti, bez moci, jsou druhý a horší Satanův svod, který potom přináší druhou smrt. Jen ti, kteří jsou povolaní Bohem, kteří mají své povolání a vyvolení jisté skrze úplné posvěcení jsou od ni vysvobozeni.

Tito bratři se rozptýlili do širokých údolí a plání středo-Dunajské oblasti rozpínající se daleko do Balkánu. Jsou rozlišní od svých sousedů svou vážností a horlivostí. Protivenství je uvrhlo do těžkostí a dalo jim odolnost nebýt překonáni a přece navzdory napětí těžkého zákonictví, uplatňovali mírnost, shovívavost pod krutým a nespravedlivým zacházením, nevzdorovali zlu a jednoduchostí a duchovním charakterem jejich bohoslužby a jejich církevního života jsou svědectvím svému okolí.


E.H.Broadbent – Putující církev



1.Nazarenes in Jugoslavia, Apostolic Christian Publishing, Co., Syracuse, N.Y., U.S.A.
2.Einzelne Briefe und Betrachtungen aus dem Nachlasse von S. H. Frohlich.
3.Das Geheimniss der Gottseligkeit und das Geheimniss der Gottlosigkeit, S.H. Frohlich, St. Gallen, 1838.