Logo

Oponování vůči Organizaci

Existovaly v prvních staletích sbory, které nebyly součástí „Katolické Církve"? Jakou formou se dochovala správa o těchto Křesťanech? Proč dostávaly takovéto skupiny věřících konkrétní jména? Kdo to byl Montanus? Co význačného napsal Tertulian o místním sboru a „laicích"? Jakmile se církve rozmáhaly, ztrácela se první horlivost a vzmáhalo se zesvětštění a jeho a připodobnění se jeho způsobům. To se však nedělo bez protestu. S vývojem organizace katolické skupiny církví se také tvořily uprostřed ní kroužky, které usilovaly o nápravu. Několik církví se také od nich oddělilo. Jiné církve, přidržujíce se původního učení Nového Zákona a jeho vzoru ve větší nebo menší míře, se postupně osamostatňovaly a oddělovaly od církví, které novozákonní učení a způsoby opustily.

Ta skutečnost, že se později stává převládajícím systémem systém Katolické Církve, zaviňuje, že máme značně obsáhlou literaturu tohoto útvaru, zatímco literatura těch, kteří se od tohoto systému odchylují, byla potlačena a jsou nám většinou známi jen z toho, co lze vyvodit ze spisů psaných proti nim. Tak se snadno utvoří mylná představa, že byla v prvních třech stoletích jedna jednotná Katolická církev a množství poměrně bezvýznamných kacířských útvarů. Tehdy však bylo naopak jako nyní několik různých směrů svědectví, každý vyznačen některými zvláštními známkami, a různé skupiny vzájemně se vyučujících církví.

Četné kroužky, které usilovaly o nápravu Katolické církve, zůstávajíce v jejím svazku, nazývají se často Montanisté. Užívání jména některého význačného muže pro označení rozšířeného duchovního hnutí je někdy klamavé. Třebaže se musí někdy užívat z důvodu jednoduchosti, mělo by to být s tou výhradou, že jakkoli důležitým může být člověk jako vůdce a mluvčí, je přece jen duchovní hnutí zasahující široké vrstvy lidu něčím větším a význačnějším.

Jelikož se vzmáhalo zesvětačení tvořícího se systému Katolické Církve a u jejich vůdců zabírala učenost místo duchovní moci, pociťovali mnozí věřící hlubokou touhu po plnější zkušenosti přítomnosti a moci Ducha Svatého a přáli si duchovního probuzení a návratu k apoštolskému učení a způsobu. Ve Frygii začal roku 156 učit Montanus11 a protestoval se svými přívrženci proti převládající vlažnosti v poměru katolické skupiny církví k světu. Někteří z nich tvrdili, že mají zvláštní projevy Ducha, zvláště dvě ženy, Priska a Maxmillia.


Montanus 2.století


Marcus AureliusPronásledování, nařízené roku 177 císařem Markem Aureliem, oživilo mezi věřícími očekávání druhého příchodu Pána Ježíše a jejich duchovní touhy. Montanisté doufali, že utvoří sbory, které se navrátí k původní zbožnosti a budou žít v očekávání příští Páně a zvláště, že dají Duchu Svatému Jeho pravé místo v Církvi. Ačkoli mezi nimi byly přemrštěnosti v tom, že někteří předstírali nějaká duchovní zjevení, přece však hlásali a prováděli nutnou reformu. Přijali v zásadě organizaci, jak se vyvinula v katolických církvích a snažili se zůstat v jejich svazku. Zatím co se však pokoušeli katoličtí biskupové získat co pokud možno nejvíce přívrženců do své Církve, naléhali Montanisté stále na zřejmé projevy křesťanství v životě těch, kteří se ucházeli o společenství.

Katolický systém ukládal biskupům stále větší kontrolu nad církvemi, čemuž odporovali Montanisté, tvrdíce, že vedení církví je výsadou Ducha Svatého a že má být ponechána volnost jeho působení. Tyto rozdíly vedly záhy k utvoření oddělených církví na východě, ale na západě zůstali Montanisté dlouho jako uzavřené společnosti uvnitř katolických církví a teprve po mnoha letech byli z nich vyloučeni nebo je opustili.

V Kartágu byly Perpetua a Felicitas, jejichž památku zachovala dojemná zpráva o jejich mučení, ještě v době svého umučení (207) údy Katolické církve, ačkoli byly z Montanistů. Záhy ve třetím století se připojil k Montanistům veliký vůdce afrických církví a znamenitý spisovatel Tertullian a oddělil se od Katolického útvaru. Napsal: „Kde jsou tři, i když jsou to laici, přece je tam církev".

Putující církev - E.H.Broadbent
Přeložil: bratr Jan Zeman


11 Encyclopedia Brtannica, Article, Montanus.

Příbuzné, související nebo podobné články

Křesťanství a Křesťanstvo
Těžké pronásledování Římany
Marcianus, Novatiani a Donátisté
Putující Církev - Kapitola 1. - Počátky
Trvalý vzor - Putující Církev - Část 2.
Synagogy - Putující Církev - Část 3.
Řecká filosofie
Hodnosti v církvi
Órigenés a Cyprián