Logo

Opravdové poznání Božího Slova

Jsi-li netrpělivý, posaď se tiše a zaměstnávej se Jobem. Jsi-li horkokrevný, čti o Mojžíšovi a Petrovi. Jsi-li slabý na modlitbách, čti o Eliášovi. Není-li tvému srdci do zpěvu, naslouchej žalmům Davida. Jsi-li státníkem, čti Daniele. Jsi-li v nebezpečí, že se stáváš nízkým a sprostým, čti Izaiáše. Je-li tvé srdce chladné, čti o učedníku lásky. Je-li tvoje víra malá, čti Pavla. Jsi-li v nebezpečí, že se stáváš lenivým, studuj Jákoba. Zakaluje-li se tvůj pohled do budoucnosti, čti ve Zjevení o zaslíbené zemi. Každé duchovní probuzení, které má být trvalé, musí mít svůj původ v Božím Slově. Kdysi na jednom z našich shromáždění povstal muž a řekl, že doufá, že požehnání z těchto shromáždění mu bude stačit na celý život. Odpověděl jsem mu, že právě tak může doufat, že jedinou snídaní se nasytí na celý život. Této chyby se často dopouštějí mnozí lidé; chvátají na náboženské shromáždění a myslí, že se tím vše nutně vyřídí. Avšak neseznámí-li vás shromáždění se Slovem Božím, pak si buďte jisti, že účinky shromáždění za čtvrt roku vymizí. Čím více kdo miluje Písmo, tím pevnější bude jeho víra; čím všeobecnější bude láska k Písmu, tím méně časté bude odpadnutí od víry. Docílíte-li opravdovějšího poznání Božího Slova, pak budete mít trvalý užitek, neboť Boží Slovo zůstane navěky. V Žalmu 119 básník devětkrát prosí, aby ho Bůh občerstvil svým Slovem, svým Zákonem, svou spravedlností, svým svědectvím atd.

Kdybych dokázal svými slovy vlít křesťanům hlubší lásku k Božímu Slovu, prokázal bych jim tím největší službu, kterou bych jim vůbec prokázat mohl. Zeptáš se: „Jak můžu získat lásku k bibli?“ Ó, chceš-li se vzchopit ke studiu bible a žádat o pomoc, pak ti Bůh k tomu jistě dopomůže.

Slovo a skutek spolu tvoří zdravé křesťany. Křesťané, u kterých všechno záleží ve slovech a nic ve skutcích, trpí nemocí, kterou bych mohl nazvat duchovní dnou. Naproti tomu ti, u kterých je skutek vším a slovo ničím, dlouho neobstojí a upadají do všelijakých bludů a hříchů a zasévají více zla než požehnání. Jestliže však napřed studujeme Boží Slovo a potom přistupujeme k dílu, pak se můžeme osvědčit jako zdraví a užiteční křesťané. Nikdy jsem neviděl plodného křesťana, který by nebyl zároveň člověkem zkoumajícím bibli. Jestliže však člověk zanedbává bibli, pak může Boha prosit a vzývat, aby ho použil ve svém díle, jak chce, Bůh ho však nemůže upotřebit. Chybí mu právě to, čím chce působit Duch svatý. My právě potřebujeme Slovo, které je ostřejší než dvojsečný meč.

Máme mnohá modlitební shromáždění; ale právě tak, jak důležité je modlení, je důležití i čtení bible. Potřebujeme studium bible, biblické hodiny a biblické školy, abychom v Božím Slově „zdomácněli“. Modlím-li se, hovořím s Bohem, avšak čtu-li bibli, pak mluví Bůh se mnou. Je zajisté opravdu důležitější, aby Bůh mluvil ke mně, než abych já mluvil k Němu. Myslím, že bychom se dovedli lépe modlit, kdybychom lépe rozuměli bibli. K čemu je schopná armáda, jestliže vojáci nedovedou použít své zbraně? Co může dokázat mladý člověk v Boží říši, neumí-li použít bibli? Muž, který nedůvěřuje své zbrani, je málo platný v bitvě. Nikdy jsem neviděl, že by se ten, kdo pochyboval o bibli, osvědčil ve skutcích křesťanské lásky. Viděl jsem, jak se hroutí jedna snaha za druhou, protože zúčastnění ztratili důvěru k této staré knize.

Chtějí-li se nově obrácení dát upotřebit Bohem, musí hledat pokrm v jeho Slově. Jejich zkušenost může být ovšem velmi dobrá a z počátku také velmi prospěšná, jestliže ji vyprávějí jiným; avšak zůstanou-li pouze u ní, stane se brzy nechutnou a bez užitku, protože lidi unavuje poslouchat stále totéž. Po vyprávění, jak byli obráceni, má následovat čerpání pokrmu z Božího Slova. My sami nejsme studny, nýbrž Slovo Boží je stále tryskající pramen.

Živíme-li se Slovem, potom je snadné mluvit k jiným, a nejen to, ale my také stále rosteme v Boží milosti a jiní si budou všímat našeho jednání a svědectví. Nacházíme tak málo skutečného vzrůstu mezi křesťany, protože opravdové studium bible je tak málo časté. Nově obráceným s vážností poraďme, aby všude, kde mohou, vyhledávali společenství se zkušenými křesťany. Jsem sám rád ve společnosti takových, kteří znají více, ale nezameškám příležitost, abych se od nich něčemu dobrému nenaučil. Pečlivě a na modlitbách studuj bibli; ptej se jiných, co znamená to nebo ono místo, a když se potom také prakticky seznámíš s velikými pravdami, které tato kniha obsahuje, budeš se daleko méně obávat světa, těla a ďábla a uvidíš, že se ve svém křesťanství nezklameš.

Lidé stále říkají: „Přejeme si něco nového, nové učení, novou myšlenku.“ Buďte si jisti, že unavíte-li se Božím Slovem a pozbudete-li k němu chuť, pak jste se ocitli i mimo společenství s Bohem.

Když jsem byl nedávno v Baltimore, z okna jsem viděl biskupský kostel. Jeho pomalovaná okna vypadala ve dne zasmušile a nijak lákavě, když jimi však večer pronikalo světlo, bylo to krásné. Tak i bible se vám stane docela jinou knihou, když Duch svatý otevře vaše oči a uvidíte slávu Kristovu prozařovat téměř každým listem.

Mladá dáma začala jednou číst román, považovala jej však za nevkusný a nudný. Po několika měsících se seznámila s jeho autorem a časem i s jeho paní. Tu shledala, že kniha je docela zajímavá. Změnila se kniha? Ne, avšak v srdci čtenářky nastala změna. Poznala a oblíbila si pisatele a to objasňuje vše. Někteří křesťané čtou bibli jen z povinnosti, čtou-li ji vůbec. Ale jakmile někdo v Kristu uvidí „vyvoleného mezi tisíci“, stane se pro něho bible zjevením Boží lásky a působí na něj neustávajícím kouzlem. Jistého pána se zeptal jiný pán: „Čtete často v bibli?“ „Ne“, zněla odpověď, „musím doznat, že Boha nemiluji.“ „Já jsem to dělal také tak,“ odpověděl druhý, „ale Bůh miloval mne.“

Mnozí lidé si myslí, že bible se přežila, poněvadž je to stará kniha. Říkají, že pro neznalé dřívější pokolení byla docela dobrá, protože obsahuje mnohé hezké historky, ale pro nynější dobu se nehodí, že v naší osvícené době se můžeme velice dobře obejít bez této staré knihy, jsme prý již dávno dále – Nuže, přátelé, mohli byste stejným právem říci: Slunce, které svítilo již před tisíci lety, nyní tak zestárlo, že se přežilo. Když někdo staví dům, nepotřebuje již dělat okna, poněvadž nyní máme nové lepší světlo. Máme přece světlo elektrické. Radím všem lidem, kteří se domnívají, že bible je příliš stará, když stavějí domy, ať nedávají do nich okna, ale vše osvětlují elektrickým světlem. To by bylo něco nového a po té novosti tolik toužili.

Věz: Není životního postavení, pro které by neměla bible potěšitelného slova. Trpíš-li protivenství, skličuje-li tě odpor a zármutek, má pro tebe zaslíbení. V radostech a strastech, ve dnech zdraví a nemoci, v chudobě i v bohatství, za všech okolností nacházíš nějaké zaslíbení, které Bůh ve svém slově pro tebe nashromáždil. Tak či onak na každý případ se tam bere zřetel a pravda se ukáže ve svědomí každého. Vypráví se, že Richard Baxter, pisatel „Věčného klidu svatých“, vnímal ve svém mládí hlavně nesmírnost zázraků; ve zralejším věku působila na něj nejhlubším dojmem naplněná proroctví a ke konci svého života nalezl největší uspokojení ve své vlastní zkušenosti o síle evangelia.
Jsi-li netrpělivý, posaď se tiše a zaměstnávej se Jobem.

Jsi-li horkokrevný, čti o Mojžíšovi a Petrovi.

Jsi-li slabý na modlitbách, čti o Eliášovi.

Není-li tvému srdci do zpěvu, naslouchej žalmům Davida.

Jsi-li státníkem, čti Daniele.

Jsi-li v nebezpečí, že se stáváš nízkým a sprostým, čti Izaiáše.

Je-li tvé srdce chladné, čti o učedníku lásky.

Je-li tvoje víra malá, čti Pavla.

Jsi-li v nebezpečí, že se stáváš lenivým, studuj Jákoba.

Zakaluje-li se tvůj pohled do budoucnosti, čti ve Zjevení o zaslíbené zemi.


V Žalmu 119,165 nacházíme tato slova: „Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou.“ (Žalm 119,165)

Studium Božího Slova zajišťuje pokoj. Pohleďte na křesťany, kteř9 mají kořeny a základy v Božím Slově a shledáte, že jsou velmi klidní. Avšak ti, kteří svou bibli neznají a nestudují, brzy klopýtají, jakmile se přiblíží lehké obtíže, třeba jen malé pronásledování. Jejich klid je tak brzy porušen a malý závan odporu ho odfoukne docela.

Někdy žasnu, když vidím, jaká maličkost stačí, aby mnohé lidi oloupila o jejich veškerý klid a útěchu. Stačí jazyk pomluv, aby je lehce zrušil. Máme-li však Boží pokoj, pak nám jej svět nemůže vzít, tak jako nám jej nemůže dát. Musíme jej dostat shůry; je to pokoj, který dává Kristus.

„Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. (Žalm 119,165)


Kristus praví: „blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil“ (Lukáš 7,23). Budete se tedy stále přesvědčovat, že biblický křesťan, který se vyzná v bibli, který se denně s modlitbou občerstvuje rozjímáním o Slově, tak lehce nepochybí. Takový člověk může neustále růst a mezitím také pro Pána pracovat. Ale ti, kteří nikdy bibli neotevřou a Písmo nikdy nestudují, snadno klesnou a potom se diví, že musí prožívat tak těžké doby. Řeknou vám, že křesťanství není takové, jak jim bylo vylíčeno, že je neshledali daleko takovým, jak se jím chlubíme. Avšak skutečné trápení spočívá v tom, že nejednali tak, jak jim Pán přikázal. Zanedbávali Slovo Boží. Kdyby byli pilně zkoumali Boží Slovo, nebyli by upadli do tohoto postavení, nebyli by po dlouhá léta od Boha bloudili a nebyli by se snažili plnit své břicho mlátem tohoto světa. Opomenuli se starat o nový život a chudá, vyhladovělá duše se ocitá ve slabosti a úpadku, načež snadno vzniká pochybování a pád.

Nedávno jsem se sešel s mužem, který se mi vyznal, že jeho duše po čtyřicet let nedostala pokrm. „Ó, pravil jsem,“ „jaká krutost vůči duši – nedávat jí nic jíst.“

Tento muž je v dnešní době typem tisíců a tisíců, jejichž ubohé duše zmírají hladem.Hojně se staráme o své tělo, které obýváme tak krátce, a pak je opustíme; sytíme je třikrát denně, oblékáme a přikrýváme je a ono za krátký čas klesne do hrobu a zetlí. Ale vnitřního člověka, který má žít věčně, necháváme chřadnout a umírat hladem. Člověk není živ samým chlebem, ale každým slovem vyzrázejícím z úst Božích.

Pocestný, který nezná svůj cíl nebo neví, jak by k němu dospěl, má ovšem všelijaké obavy a nemůže mít ze své cesty takový požitek, jako kdyby měl vůdce. Nuže, bible je vůdcem na cestě života a to jediným, který ukazuje cestu k nebi. „Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.“(Žalm 119,105) Dávejme tedy pozor na to, abychom toto světlo a pomoc, kterou nám poskytuje, neodmítli.

Redakčně upraveno
biblické citáty převzaty z Českého studijního překladu