Logo

Panna a rytíř

Někdy si myslíme, že právě my jsme v našich vztazích nenapravitelní smolaři. To by se nikomu jinému nemohlo stát! Nemůžeme si za to ale sami? Už jste viděli past, aby honila myš?? O nic jste nepřišli, není to hezký pohled…. Na rytíře se odedávna pohlíží jako na ideál muže a pravděpodobně proto je rytířství vlastnost, které si ženy u mužů nejvíce váží. V čem rytířství spočívá?
Především rytíř má vlastnosti, které připisujeme hrdinům: sílu, odvahu, iniciativu, houževnatost, pohotovost atd.
Ale je rozdíl mezi pojmem rytíř a hrdina, jak je známe z básně Ilias nebo v epose o Niebelunzích a to je právě rytířství. I když ty hrdiny obdivujeme jako siláky a obry, rytíři však nikdy nebyli. Naopak, žasneme nad jejich hrubostí.
K rytířství, kromě vzpomínaných vlastností, patří něco, co pramení z lásky. Rytíř je velkodušný, laskavý, nenafukuje se, chová se slušně, nehledá výhody pro sebe, umí se ovládat, nezatrpkne, neraduje se z nepravosti, ale z pravdy. Rytíř je ochráncem slabých a útočištěm pronásledovaných. Nesobecky se stará o toho, kdo mu důvěřuje. Konečně, v rytířském slibu hraje velkou úlohu úcta k ženám.
Rytířství je typickým jevem křesťanského středověku. I když se nedá říci, že všichni rytíři byli rytířští, přece ideál rytíře v době „křesťanské“ převyšuje řeckého nebo germánského hrdinu.
Rytířství bylo význačnou vlastností křesťanských mužů, jako byli František z Asisi, Pestalozzi anebo David Livingstone.
Jak jsme uvedli, rytíř má zvláštní úctu k ženě. Váží si ji jako samého sebe, nezneužívá ji jen jako „pohlavní bytost“. To je právě to, co si žena na něm cení. Nachází u něj ochranu jako u svého vlastního muže a cítí se právě proto jistá před každým sexuálním násilím.
Úplný protiklad, nejnerytířštější muž, který existuje, je Don Juan, který zneužívá každou ženu na uspokojení svých tužeb, bez toho, aby se o ni dál staral. Přes svou vychytralost je Don Juan omezený hlupák, který šlape po duši žen.
Do rytířskosti mu chybí to rozhodující – odpovědnost za ženu, to znamená i za její poslání dané Pánem Bohem. Na závěr je možno říci: Rytíř miluje svou jedinou ženu celým srdcem, dělí s ní svůj život a splyne s ní v „jedno tělo“. S ostatními ženami se stýká tak, jak by chtěl, aby se setkávali jiní muži s jeho vlastní. Tím aplikuje Boží slovo na manželství, které obsahují „zákon i proroci“. (Mat. 7,12)
Které postavení ženy odpovídá rytířství? Řekněme to otevřeně: panenství.
To je velmi zneužívané slovo. Není panenská ta dívka, která „ještě neměla žádného muže“, taková dívka je jen neporušená. Pannami nejsou dívky a ženy, které odhánějí od sebe s přísnou tváří všechny muže a žijí jako „amazonky“. To jsou jen staropanenské způsoby. Skutečná panna se připravuje pro jediného muže, kterého bude upřímně milovat. S ostatními muži se stýká tak, jak si přeje, aby se druhá žena stýkala s jejím ženichem.
A teď přijde to jedinečné. Panenský postoj dívky probouzí u muže pravou rytířskost. Zvláštní druh lásky, který vyzařuje z panny, až teď činí muže v pravém slova smyslu rytířem.
Ve vzájemných vztazích muže a ženy se obyčejně připisuje muži aktivita a ženě pasivita. Platí to jen částečně, protože první aktivitu projevuje pravděpodobně více žena. Je pravda, že hmyz letí za květy, a ne květy za hmyzem. Ale jen vonící květ navštěvuje hmyz. Za vůní květu přilétá určitý druh hmyzu: k růži včela nebo zlatohlávek, k azalce masařka.
Tak probudí panna v muži rytíře, koketka donchuana.
Proto nese žena úžasnou odpovědnost. Od jejího chování, od atmosféry, od „vůně“, kterou vyzařuje, závisí kvalita mužů, kteří ji obklopují. Na každém kroku můžeme sledovat – určitá dívka přivábí vždy jen jistý druh mužů. Tato setkání nejsou jednoduše „štěstím“ nebo „smůlou“.
Dívky by měly zkoumat, zda jsou jejich vztahy k mužům panenské. Od takových vztahů dnešních dívek závisí, jestli následující mužská generace bude rytířská, anebo to budou méněcenní a namyšlení muži.
Má pro dívku nějaký smysl zůstat pannou, i když se nevdá? Vždyť nemá muže, pro kterého by šetřila své síly a schopnosti. To však není to nejdůležitější, o mnoho důležitější a rozhodující je, aby i natrvalo nevdaná žena byla ve společnosti rytířských mužů šťastnější, než aby u světáků, kteří by si s ní chtěli třeba zahrávat, vyvolávala žádostivost. I vdaná žena má mít vůči ostatním mužům – kromě vlastního manžela – panenský vztah. Tak se nevdaná paradoxně přibližuje vdané, protože si chrání svoje panenství. Tenkrát totiž na sebe přebírá i svatý řád manželství a svůj život si podle toho zařizuje. Je pro ni těžké, že nemá manžela, ale to neznamená, že by neměla poslání podle všeobecně platného manželského řádu a že by se vůči všem mužům neměla chovat panensky. Proto se setkává jen s rytíři. Její specifické poslání na světě je v tom, že svým životem a chováním probouzí ve skutečných mužích – rytíře. Základní vztah mezi mužem a ženou pro ni zůstává stejně v manželství, jako mimo něj: je to vztah panny k rytíři.

(Theodor Bovet: Všední den a zázrak v rodině)

Příbuzné, související nebo podobné články

Přátelství a láska - Vítězství ve zkouškách