Logo

Philip Yancey: Kde je Bůh, když to bolí

Bože můj, Bože můj, proč si mě opustil1? To je otázka, kterou si kladl nejenom Ježíš na kříži, ale kterou i já mám často tendence si klást, tehdy když mám pocit, že trpím, tehdy když si Boha neumím představit jinak, než jako sadistického režiséra vyžívajícího se v utrpení oněch bezmocných herců na jevišti zvaném Země. Autor knihy Kde je Bůh, když to bolí se snaží najít odpověď na otázky Proč právě já a Má utrpení vůbec nějaký smysl? Kde je Bůh, když to bolíNejen kvůli sobě, ale i kvůli touze umět jiným odpovědět na otázku, proč Bůh dopouští utrpení, jsem se rozhodla přečíst si tuto knihu. Nebylo to lehké čtení, mnohdy jsem měla problém udržet pozornost, ale troufám si říct, že mi kniha dala pochopit některá Proč a učí mě chápat pojem bolesti jinak, než jak jsem zvyklá.

Vraťme se ale k obsahu. Kniha je rozdělena na 5 hlavních kapitol, které jsou dále rozdělovány v podkapitoly, což umožňuje relativně snadnou orientaci v knize a usnadňuje zpětné hledání. Autor používá hodně citací lidí, kteří si sami prošli utrpením. Spoustu citací zejména autorů ze školní povinné četby znám, ale nikdy mě nenapadlo spojit si je s jejich utrpením, vždy jsem je brala jako knihu. Bylo pro mě zajímavé číst tyto útržky s vysvětlením jejich osobního utrpení.

V první části se autor zabývá tím, proč vůbec existuje něco, jako je bolest. Nazývá bolest Darem, který nikdo nechce2 a přichází pro mě s novou, avšak pravdivou myšlenkou, že bolest je darem od Boha, který nám umožňuje přežít na tomto světě. Rozepisuje se o nervové síti, kterou my sami často chápeme jako nejméně cenný systém našeho těla. Dr. Brand, se kterým Yancey spolupracoval při svých studiích, zjistil, že nervové buňky mění svoji citlivost na bolest podle potřeb těla. Zanícený prst je vlivem infekce desetinásobně citlivější vůči bolesti. Tělo nám říká, že mu máme dát čas na uzdravení. Nervové buňky „přidají na hlasitosti“ a zesílí údery, které by jinak prošly bez povšimnutí3. Dr. Brand si začal bolesti vážit, když žil s malomocnými – právě on objevil, že malomocní trpí pouze proto, že mají vadný systém vedení bolesti. Po tisíciletí se předpokládalo, že příčinou ztráty končetin jsou vředy, které často vedou k infekci. Brandův výzkum dokázal, že ve všech případech pouze dochází ke znecitlivění okrajové části a k poškození tkáně dochází pouze proto, že je varovný signál umlčen. Toto pro mě bylo novým zjištěním. Bolest tedy není Božím omylem, ale záměrně vymyšleným, geniálním systémem, který nás chrání od sebezničení. Ale zpět ke knize. V druhé části se autor zabývá tím, o čem filozofové diskutují už po staletí – Zda je Země opravdu onen z nejlepších možných světů. Yancey říká, že k mnohému z utrpení na naší planetě dochází působením dvou principů, které Bůh zabudoval do stvoření – neměnným přírodním zákonům a lidské svobodě. Právě lidskou svobodou dochází ke zneužití všeho toho užitečného, co nám Bůh dal. Bůh je sice tedy nepřímým způsobem zodpovědný za utrpení tohoto světa, ale je rozdíl dát dítěti brusle s vědomím, že může upadnout, nebo ho na kluzišti záměrně porazit4. Bůh napsal něco jako divadelní hru, kterou svěřil lidským hercům a režisérům a ti ji od začátku důkladně zpackali. Soudit Boha podle stávajícího světa by tedy bylo velkou chybou. Kdysi mohl být „nejlepším, ze všech možných světů“, ale teď jím určitě není. Vždyť s jakou jistotou se Bible vyjadřuje o nelibosti Boha nad stavem stvoření a lidstva.

Část třetí se zabývá rozličnými reakcemi lidí na utrpení. Nemyslím, že je třeba se o tomto rozepisovat, protože to známe všichni. V příbězích se setkáváme se širokou škálou lidí. Někteří viní Boha a odpadnou, jiní věří v uzdravení, někteří se s nemocí smíří a chápou ji jako budování charakteru a možnost sloužit. Z těchto příběhu vychází i čtvrtá část knihy, jak se vypořádat s bolestí. Jako stěžejní chápe autor vypořádat se s bezmocí. Uvádí testy, které ukazují, že bezmoc nezmění jen psychický postoj člověka, ale i samotné vnímání bolesti. V léčebnách pro dlouhodobě nemocné někdy dělí pacienty na ty s nadějí a na poražence. Naděje se nedá naučit, dá se jí však nakazit. Dobrý způsob je tedy hledat cesty, jak v trpících lidech odvahu vzbudit. Tato myšlenka mi hodně pomáhá, protože se mnohdy sama nevím, jak vůbec k trpícím přistupovat a o čem s nimi mluvit. Naděje je dobrý způsob.

Poslední kapitola se zabývá tím, jak může trpícím pomoci víra. Troufám si říct, že nejdůležitější myšlenkou je pochopení toho, že Bůh není divák, ale že on sám sestoupil na zem a zblízka se setkal s bolestí. Pokud potkal trpícího, měl s ním hluboký soucit, stejně jako my prožíval strach. Charakteristický rys Ježíšových reakcí nás vede k přesvědčení, že Bůh není Bohem, který nás rád vidí trpět. Kříž, nejuniverzálnější symbol křesťanství nabízí důkaz, že Bohu naše utrpení není lhostejné. Zemřel na něm. Golgota však nabízí ještě jeden – nejdůležitější – okamžik. Smrt není konec dějin. Ve skutečnosti otevírá dveře k veliké radosti věčnosti.

V závěru knihy se píše, že problém bolesti nebude mít konečné řešení, dokud Bůh nestvoří novou zemi. Autor mi dal skrze svou knihu možnost lépe se seznámit s Bohem. Bohem, který přetváří bolest a používá ji k tomu, aby nás učila a posilovala. S Bohem, který se k nám přidal a nebyl vůči bolesti imunní. Tím, který provždy přinesl důstojnost trpícím, neboť zažil jejich bolest5. Musím říct, že jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože mi dala odpověď na otázku, kde je Bůh, když to bolí. Stojí vedle nás a drží nás za ruku. Doufám, že si to uvědomím, až budu mít znovu pocit, že mě Bůh opustil.


1Matouš 27:46
2Philip Yancey, Kde je Bůh, když to bolí?, Návrat domů, Praha 2003, str. 14
3Philip Yancey, Kde je Bůh, když to bolí?, Návrat domů, Praha 2003, str. 20
4Philip Yancey, Kde je Bůh, když to bolí?, Návrat domů, Praha 2003, str. 50
5Philip Yancey, Kde je Bůh, když to bolí?, Návrat domů, Praha 2003, str. 212

Příbuzné, související nebo podobné články

Proč Bůh sesílá utrpení?
Jerry Sittser: Když nebe mlčí (a Bůh neodpovídá na Vaše modlitby)