Logo

Poslední hodiny Titaniku

15. duben 1912 je zvláštní datum v kronikách lodní plavby, ale i v dějinách lidstva. V tento den během dvou hodin a čtyřiceti minut ve 2.20 se potopil Titanik, po tom, co narazil do ledovce 150 km jihovýchodně od Newfoudlandu. Na palubě luxusního parníku se v tom krátkém časovém úseku odehrály nebývalé scény. John Philips, radiotelegrafický důstojník, dostal během 14. dubna 6 varování před plovoucími vážným výstrahám. Rozčilený nad častými varováními, podal lodi California, která se zdržovala v bízkosti, radiotelegrafickou odpověď:
„Shut up!“- „Zmlkněte!“ Tamnější radiotelegrafista hned na to opustil telegrafickou místnost a nemohl slyšet později vysílané sygnály SOS. Plnou parou, maximální rychlostí 25 uzlů (40,5 km) za hodinu se řítil Titanic vstříc svémi „cíli“. O několik hodin později, vstříc smrti John Philips litoval své nedbalosti a volal: „Bože, odpusť mi, Bože, odpusť mi!“
Asi dvacet minut před půnocí nastala kolize s ledovou krou a v trupu lodi vznikla asi stometrová trhlina. Voda se valila do útrob lodi. Po inspekci kapitána, konstrukztéra a zodpovědného lodního dústojníka bylo jasné, že Titanic se udrží na vodě pouze přibližně dvě hodiny. Deset minut po půlnoci kapitán Smith nažídil spouštění záchranných člunů. Samozřejmě že těch bylo na palubě titanicu příliš málo. Kromě toho na začátku zácharnné akce málokdo věřil, že se Titanik skutečně potopí, a tak první čluny spuštěné na vodu byly jen málo obsazené. Došlo až k tomu, že kapitán nařídil části posádky lodi vstoupit do záchranných člunů, protože cestující se zdráhali nastoupit.

Nouzové rakety na lodi nebyly a tak vystřelovali rakety ohňostroje, který obdivovali na jedné lodi, která plula okolo.
Asi v 1:25 vypukla panika. V 1:45 vyslal Titanic svoji poslední telegrafickou zprávu. Asi o 2:20 se Titanic rozlomil na tři části, načež se přední a střední část rychle potopila. Zadní část lodi spadla zpět do vody a pomalu klesala. 1503 lidí bylo až do konce na palubě a „nepotopitelný Titanic“ je strhl do smrti.
Stavitel Titanicu strávil poslední minuty života v kuřácké místnosti, kde si se zájmem prohlížel nástěnnou malbu, na které byl nadpis: Budoucí nový svět.

Bruce Ismay byl spolumajitel Titanicu a vedoucí ředitel společnosti White Star Line, která postavila loď. On byl zodpovědný za to, že na Titanicu bylo málo záchranných člunů, pro 2206 osob jen 1176 míst. Když Titanic klesal pod vodu, přece si dělal nárok na jedno čestné místo v záchranném člunu, vyškrábal se do něj a přežil.
Daniel Buckley, cestující třetí třídy, se převlékl za ženu a mohl si ulovit jedno místo v záchranném člunu.
Isadora Strausová, manželka bohatého obchodníka pomohla své služce do člunu č. 8 oblékla jí svůj kožich a řekla: „Zahřejte se. Já už ho nebudu potřebovat.“

V ledové vodě se odehrávali neuvěřitelné scény. Plukovník Archibald Gracie, který přežil, později řekl: „Soucit vzbuzující volání o pomoc umírajích okolo nás se ještě stále ozývá v mých uších a do smrti na něj nezapomenu.“
Když byl spuštěn člun č. 6, dostal pan Hitchens od kapitána Smithe rozkaz vzít do člunu další cestující, kteří plavali v ledové vodě. Hitchems to odmítl a odpověděl mu: „Teď je to nás život a ne váš.“ Spolupracujím zakázal přijmou další a žádnému už nedovolil dost se do člunu.

John Harper také bojoval s mokrou a chladnou smrtí, když se Titanic potápěl. Byl to osvědčený křesťan, který se nebál zemřít. Když plaval ve vodě, mořský proud k němu vyhodil jednu postavu, která se křečovitě držela nějaké desky. Zavolal a ztroskotance: „Jsi spasen?“ Nad vodou zazněla odpověď: „Ne!“ Harper zavolal „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen.“
Trosečník byl pozeději vytažen z vody a zachráněn. V Hamiltonu, Ontario, vydával tento člověk, který přežil zkázu Titanicu, svědectví, že byl „posledním obráceným“ v službě John Harpera. V ledových vodách vzal Harperovo volání vážně a odevzdal tělo i duši, život i umírání Pánu Ježíši.

A v té zoufalé noci našel jedno i druhé: záchranu pro svoje tělo i pro svoji duši.
Když propukla panika, taneční kapela hrála povzbuzující hudbu, aby pasažéra uklidnila. Nakonec ani to nepomohlo. Když už nebyla ani jiskřička naděje, nařídil dirigent hrát starou církevní píseň: „Blíž k Tobě, Bože můj.“ To byly poslední tóny na palubě, ještě než byl Titanic s 1503 lidmi vtažen do hloubky moře. Mrtvolu dirigenta našli a později ji mohli pochovat. Vo rodném městě mu vystrojili pohřeb jako velkému hrdinovi. K rozloučení s ním se shromáždilo 30 000 lidí. Na jeho náhrobí kámen vyryli slova poslední písně Titanicu: „Blíž Tobě, Bože můj.“

Milý čtenáři, co má na konci života cenu? Historie Titaniku nás vyzývá, abychom na tuto otázku hledali odpověď. Titanik byl pokládán za nepotopitelnou loď. Byl pýchou celého anglického národa. Na přední straně lodi byl zpupný nápis „No God“, „Nepotřebujeme Boha“. Když se Titanic vydal na plavbu, lidé byli rozdělení do tří rozdílných tříd, a podle toho se s nimi komunikovalo. Hight society – vysoká společnost, střední vrstva a jednoduchý lid třetí třídy. Když se Titanic potápěl, nemělo to už význam. Každý bojoval o holý život a nebo se ptal: Kam vlastně vede poslední cesta? A poslední tóny na palubě Titanicu dali jednoznačnou odpověď: „Blíž Tobě Bože můj.“

Bible říká, že poslední cesta vede k Bohu, Stvořiteli a Pánovi života. A potom nemá velký význam, jestli byl někdo chudý nebo bohatý, prostý nebo vzdělaný, úspěšný nebo neúspěšný. Potom nemá cenu ani čiré náboženství, vyznání víry nebo příslušnost k nějaké církvi člověka.

John Harper věděl, co má význam: Jedině otázka, zda je člověk smířený s Bohem, zda je zachráněný, zda je ospravedlněný. Nebo, řečeno jinými slovy, zda člověk vírou uchopil napřaženou Boží ruku a skrytý v této mocné ruce přechází do věčnosti.
Chtěli bychom Tě oslovit jako John Harper toho ubohého trosečníka: „Jsi spasený?“
Nedrž se špinavých hader vlastní spravedlnosti, které ničí duši. Nečekej, dokud se nebudeš cítit lepší a důstojnější. Nečekej na hlubší usvědčení a opravdovější lítost. Nežádej si hlasitější volání od Boha, protože Jeho další volání k tobě může být už je hlas, který tě povolá z hrobu bez Krista, aby ses postavil před velký bílý trůn. Ať ti pozemské marnosti a hříšné zábavy nejsou důležitější než spasení tvé duše. Dej stranou nerozumné odkládání a ať teď tento vzácný paprsek světla od Boha zasvítí do tvého srdce. Poslechni si ještě jednou tu zprávu: „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen.“
Můžeš si být jistý, že Bůh má na mysli, co říká. Pokud zaujmeš místo ztraceného hříšníka a uvěříš v Pána Ježíše, spasitele hříšníků, slovo Boží je zárukou tvého spasení. Už to není otázka, kdo jsi ty, nebo co jsi vykonal, nebo co cítíš. Jde však o to, čím je Bůh, co vykonal Kristus a co dosvědčuje Duch Svatý.
Teď! Dřív než tě překvapí soud, dřív než tě smrt vyhlásí za svoji kořist, dřív než Hospodář zavře dveře – Teď! - dokud Spasitel Bůh čeká, aby ti projevil milosrdenství, dokud poslední paprsky zapadajícího slunce milosrdenství dopadají na vinný květ, kterému den milosti už bezmála skončil, dokud tě Duch Svatý nechce ponechat ve tvé záhubě – Teď - „Veř v Pána Ježíše a budeš spasen.“

„Jemu vydávají svědectví všichni proroci, že skrze jeho jméno příjme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“ (Skutky 10:43)
Hrozná realita našeho stavu jako dětí Adama se nikdy neukázala jako tehdy, když Ježíš zemřel. Celý vesmír mohl na Golgotě číst, že Boží rozsudek smrti nad padlým člověkem byl neodvratitelný. Ale v té samé chvíli se pro hříšníky zpřístupnil zdroj života a požehnání. Ten, který zemřel za nás, už není na kříži ani v hrobě. Je vzkříšený z mrtvých a povýšený na Boží pravici. Člověk – v osobě Ježíše Krista – je teď „ověnčený slávou a ctí.“
Žádná stvořená inteligence nemůže změřit cenu Ježíšovy smrti. Miliónům poskytla dokonalé oprávnění na slávu, zbavila navěky hříchů všech, kteří mu důvěřují, ona je základem, na které bude jednoho dne celá zem naplněna požehnáním, a její výsledky se budou rozlívat v širokých a rozšiřujících se proudech milosti a slávy na věky věků.

Věř tedy nyní v Syna Božího a budeš spasený! Jeho jediná oběť za hříchy je přístupná i pro tebe.
„Proto ať je vám známo, bratři, že skrze něj se vám prohlašuje odpuštění hříchů. A od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni Mojžíšovým zákonem, je skrze něj ospravedlněn každý, kdo věří.“ (Skutky 13:38-39)

Článek se svolením převzat ze souboru příběhů "Ze tmy do svetla" (přeloženo ze slovenštiny)