Logo

Přátelství Boha a člověka

Střípky z brněnské konference / podzim 2005 Ale vy jste moji přátelé děláte-li, co vám přikazuji. Jan 15, 14

Br. Aleš Drbal řekl na začátku konference, že by na nás mělo být poznat, že se přátelíme s Pánem Bohem. Například, když známe nějakou slavnou osobu, tak se určitě rádi chlubíme, že se s ní známe. Ale chlubíme se také s tím, že známe Pána Ježíše?

Další myšlenkou bylo, že pokud jsme navázali vztah s Pánem Bohem měli bychom jej prohlubovat, rozvíjet. Je to podobné, jako když zasadíte strom. Aby vám vyrostl musíte ho zalévat a okopávat. Pokud byste ho nechali jen tak, nic vám z něj nevyroste. Také vztah s Pánem Bohem je třeba neustále opečovávat.
Br. Pavel Boháč se zaměřil na vlastnosti, které by měly být mezi přáteli. Například: přítel nezradí, nemá žádné tajnosti, miluje, svěřuje se... Převeďme si tyto vlastnosti do vztahu já a Bůh. Jaký jsem já a jaký je v tomhle přátelství Bůh?

Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Zamyslete se nad tímto veršem. Tady je to jednoznačné a nekompromisní. Buď jedno nebo druhé. Buď Bůh nebo svět. Buď život nebo smrt. Každý má možnost výběru. Br. Mainolf Mellwig ve své službě řekl, že ne my si vybíráme Pána Boha za přítele, ale že on si vybral nás. A dokázal to tím, že poslal svého jediného Syna, aby za nás umíral. Co bychom měli dělat pro to, aby nás Pán Bůh nazval svými přáteli? Za prvé: dělat to, co on si přeje = POSLOUCHAT a za druhé: DŮVĚŘOVAT Bohu v běžném životě.
Přátelství mezi člověkem a Bohem může vzniknout jen tehdy, necháme-li Pána Boha, aby nám očistil naše srdce. Nemůžeme k tomu nikoho donutit, záleží na každém jednotlivci.
Pán Ježíš chce naše srdce celé. Nejen část nebo kousek...(Br. Vláďa Pípal použil moc hezký příklad- doporučuju poslechnout si jeho službu).

Synu můj dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty. Pokud je naše srdce v pořádku a je v něm Pán Ježíš hledíme na něj, na jeho cesty, snažíme se mu líbit. Pokud selže, snažíme se líbit lidem. I z lékařského hlediska- pokud selže srdce, umíráme.
Br. Samuel Húšť řekl ve své službě, že máme být ve svém životě závislí na Pánu Bohu, že on má být centrem našeho života. Krásným příkladem toho byl Enoch, o kterém se píše, že stále chodil s Bohem. Chodit s někým znamená být s ním v neustálém kontaktu. A když jsme s někým v neustálém kontaktu je v centru našeho života. Je Bůh centrem našeho života?

A na závěr zazněla slova br. Ostroluckého...Milujeme-li někoho, nechceme ho zarmoutit. A díky tomu se taky rozhodujeme kam chodit, na co se dívat, co dělat. Chodit tam, kam by šel Pán Ježíš s námi, dívat se, jakoby seděl vedle nás a dělat to, co by s námi dělal i On. Pokud jsme Boží přátelé měli bychom mít Boží bázeň.