Logo

Robert Cleaver Chapman 1803-1902

Pane, pamatuji si jaks se mnou jednal! Když mne Tvá ruka poprvé uchopila, a Tvůj Duch mne usvědčil z hříchu, můj kalich byl plný hořkosti spolu s mojí vinou a ovocem mých skutků… vše byla bezútěšná zima vevnitř. Byl jsem nemocen ze světa, když jsem ho nenáviděl jako trápení ducha, zatímco jsem nebyl schopen to odvrhnout pryč… Devonshirské město Barnstaple je spojeno se jménem Roberta Cleavera Chapmana , který zde sloužil Slovem po nějakých sedmdesát let a zemřel tam roku 1902, nedaleko sto let věku. Narodil se v Dánsku anglickým rodičům a jeho matka, které byl hluboce nakloněn, na něm zanechala velký vliv. Zatímco ještě stále žil v Dánsku, byl vyučován francouzským abbé a později nastoupil do školy v Yorkshire. Vybudoval si vyslovený zájem v literatuře a schopnosti, aby se stal excelentním lingvistou. Když se přibližně v šestnácti letech dostal k Bibli, pečlivě ji celou prostudoval a byl jí hluboce zaujat. Rozhodl se studovat právo, a stal se advokátem, v čemž se mu také dařilo.

V této době kázal v Londýně James Harrington Evans. Kázal v kapli na John Street, Bedford Row, kterou mu nechal postavit jeho známý. Dříve býval kaplan, ale po té, co přišel ke spasení, skrze četby některých kázání, které mu jeho farář půjčil, začal s opravdovým ujištěním kázat ospravedlnění na základě víry. Byl to prostředek, kterým byli obráceni hříšníci a oživeni věřící, ale jeho farář to odmítl a tak Evans dostal oznámení, aby odešel. Nyní se dostal k tomu, že měl problémy s křtem nemluvňat a vnímal, že spojení církve se státem brání svaté kázni v církvi. S ohledem na tyto skutečnosti opustil státní církev. Krátce na to byl on a jeho žena pokřtěni. Evans se však nechtěl stát pastorem baptistické církve, protože by to znamenalo zavržení společenství s mnohými věřícími, mezi kterými, jak se domníval, mohou být lepší osoby než on sám.

V kapli na John Street byla slavena Večeře Páně každou neděli a ti, kteří jakýmkoliv způsobem prokázali obdarování pro vzdělávání a pomoc církve, byli povzbuzeni, aby uplatnili svůj dar.

Chapman popisuje své obrácení

Bylo to právě v této církvi, kde se dostal přibližně dvacetiletý Robert Chapman. Když se jednou večer procházel ve večerním oděvu nedaleko kaple, jeden ze starších ho uviděl a pozval, aby vstoupil. To také udělal a o několik dní později zažil změnu obrácení. Když to později popisuje, říká:

Pane, pamatuji si jaks se mnou jednal! Když mne Tvá ruka poprvé uchopila, a Tvůj Duch mne usvědčil z hříchu, můj kalich byl plný hořkosti spolu s mojí vinou a ovocem mých skutků… vše byla bezútěšná zima vevnitř. Byl jsem nemocen ze světa, když jsem ho nenáviděl jako trápení ducha, zatímco jsem nebyl schopen to odvrhnout pryč… V dobrém a připraveném čase si však ke mně promluvil a řekls: „Toto je zbytek, se kterým můžeš přivést unaveného k odpočinku a to je občerstvující.“ A jak sladká byla Tvá slova, „Synu, buď dobré mysli, tvé hříchy jsou odpuštěny!“ Jak drahocenný je pohled Beránka Božího! a jak slavné je to roucho spravedlnosti, které skrývá od svatého oka Soud všech mých hříchů a nečistot! Potom chromý člověk vyskočil jako jelen a jazyk hlupáka začal zpívat. V Ježíši ukřižovaném – v Tobě můj Pane, našla má duše odpočinek – v nitru Tvé lásky.

Byl pokřtěn a připojen se shromážděním věřících na John Street.

Tyto kroky jej stály mnoho přátel a přivedly na něj nepřijetí příbuzných, ale od začátku svého nového života se cele oddal následování Krista. Písma byla předmětem jeho rostoucího zájmu, vstoupil do života důvěřivé modlitby a pečlivě se zaměstnával potřebami chudých a těch, kteří byli v potížích. Pociťoval, že je Bohem povolán, aby se oddal službě Slovem. Někteří říkali, že z něho nikdy nebude kazatel, ale odpověděl: „Mou velikou snahou bude žít Krista.“ Nikdy se neoženil a roku 1832 se usadil v Barnstaple, kde sloužil Slovem v baptistické kapli Ebenezer. Harrington Evans následoval jeho směřování s neustálým zájmem a prohlásil o něm: „Je jednou z mých hvězd. Považuji ho za jednoho z předních mužů tohoto věku. Nemá žádné poklesky nebo toky.“

Vzdal se všeho, co dosáhl a žil v neustálé, bezprostřední závislosti na Pánu ohledně zdroje pro své každodenní potřeby, když dal pryč vše, co přijal, s výjimkou toho, co bylo nezbytné pro jeho vlastní skromné požadavky. O svých začátcích služby v Barnstaple napsal:

Chapmanova služba v Barnstaple

Když jsem byl pozván, abych opustil Londýn a šel sloužit Božím Slovem do kaple Ebenezer, která byla tehdy obsazena komunitou striktních baptistů, souhlasil jsem pod jednou podmínkou – že mi bude dán prostor vyučovat to, co naleznu v Písmech. To jsem po nějakou dobu trvale konal s požehnáním od Pána. Jeden bratr, který mne navštívil v těchto dnech, mne nutil, abych si ustanovil přísná pravidla, že k lámání chleba nebude připuštěn nikdo než pokřtěný věřící. Odpověděl jsem, že nemůžu přinutit svědomí mých bratrů a sester a pokračoval jsem ve své službě tak, že jsem jim trpělivě předával směrnice ze Slova. Dobře jsem v té době věděl, že jsem byl s velkou většinou v tomto bodě zajedno, ale usoudil jsem, že se bude Bohu více líbit, když vynaložím namáhavou práci, aby byli všichni jedné mysli.

O krátký čas později někteří z křesťanů – obyvatel Banstaple, kteří zastávali striktní pohledy, které jsme již opustili, požadovali, abychom přestali užívat kapli. Pečlivě jsem prozkoumal listinu úmluvy a zjistil jsem, že v jedné konkrétní oblasti jsme zrušili jedno z ustanovení. Proto jsme jim předali kapli, tak jako bych měl dát svůj kabát člověku, který o něj požádá. Nebudete překvapeni, když vám řeknu, že je to dlouho co nám Pán dal o mnoho lepší kapli.

Přibližně v této době Chapman poznal Jiřího Müllera a Henrika Craik a také některé další věřící, kteří v Dublinu a jinde usilovali o předávání učení Písem.

Dva obyčejné domy, 6 a 9 – New Buildings (nové budovy), Barnstaple, kde žil Robert Chapman a jeho známý William Hake žily v neporušitelném společenství po padesát devět let, až do smrti druhého zmíněného roku 1890 a staly se místem poutníků pro lidi z celého světa, kteří přicházeli pro rady a pomoc v duchovních záležitostech.

Chapmanuv světový vliv

Robert Chapman cestoval do řady zemí. Jeho návštěva Španělska vedla několik služebníků Pána, aby se oddali práci evangelia ve své zemi a přinesli značnou úrodu. Zdá se, že vliv jeho svatého života ovlivnil všechny, kteří s ním přišli do kontaktu. Když, po letech jeho návštěv ve Španělsku pracovali v této zemi další, nacházeli jeden příklad lidí za druhým, kteří se obrátili a byli zachováni jako dobré svědectví pro Krista, na základě rozhovoru s Chapmanem. Jeden cestovatel se setkal s Angličanem, který začal podnikat v jednom z přístavů Černého moře v Rumunsku. Hovořili o duchovních věcech a Angličan vzpomínal, jak byl nábožným člověkem, než přišel do Rumunska, ale nyní to vše vzdal a byl přesvědčen, že vyznávající křesťané jsou pokrytci, „ale“, dodal, když sám sebe opravoval, „setkal jsem se s jedním opravdovým Křesťanem; častokrát chodil místem, kde jsem v Devonshire žil. Jeho jméno bylo Robert Chapman.“

Tradice a instituce církví ve dnech, kdy ještě nebyla dokončena Písma Nového zákona, obdržely trvalý způsob zamyšlení pro vzdělanost a následné vedení, jak jednotlivých svatých tak církví Božích a úsilí jednat s ohledem na Písmo nikdy nepominulo dokonce ani v dobách, kdy v tom pokračovali jen někteří. Některé příklady z nich, v moderní době, jsou shromáždění v Edinburghu, kde pracoval bratr Haldane, tato shromáždění v Dublinu, ve kterých byli Groves, Cronin, Bellett a další, církev v Bristolu založená Müllerem, Craik a těmi, kteří byli s nimi. Mennonitští bratři v jižním Rusku a štundistické shromáždění v nejrůznějších částech Ruska. Ale to jsou jen někteří z mnoha takovýchto hnutí v nejrůznějších zemích, někteří se scházeli jen v malých skupinkách, jiní tvoří širší okruh. V těch nejdůležitějších principech měli silnou duchovní přízeň s baptistickými a nezávislými (Independisté) církvemi, které vzdorovaly a zůstaly neovlivněny racionalismem moderních dnů.

E.H.Broadbent – Putující církev



Robert Cleaver Chapman of Barnstaple, W. H. Bennet.