Logo

Studium předobrazů

Ve studium biblických předobrazů je možné postupovat tak, že se celá látka rozvrhne na dějiny, předobraz, proroctví, zázrak a podobenství.
Je velmi zajímavé studovat předobrazy v bibli. Vztáhneš-li předmět dobré knihy na sebe, podivíš se, jak tě to zaujme. Věrných obrazů nás a předobrazů je v bibli mnoho. Velmi často se jí vytýká, že vypráví o chybách lidí. Ale my bychom měli uvážit, že není účelem bible, aby nám říkala, jak jsou lidé dobří, nýbrž jak se špatní lidé mohou stát dobrými. Především však je v bibli plno předobrazů Krista. Předobrazy jsou předem vržené stíny; ale kde je stín, tam musí být také těleso.

Bůh zjevně zvolil tento prostředek, aby poučil národ izraelský o zaslíbeném Mesiáši. Všechny zákony, obřady a uspořádání Mojžíšovy smlouvy se vztahovaly na Krista a jeho smlouvu. Osvícené oko zahlédne Krista ve všem. Např. stánek úmluvy byl předobrazem Kristova člověčenství. U Jana v 1,14 se píše: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Umývadlo předznačovalo posvěcení nebo očištění. V listu k Efeským 5,26 čteme: „Aby ji posvětil, když [ji] očistil vodní koupelí v slovu.“ Svícen byl předobrazem Krista jakožto světla světa. Chleby předložení předznačovaly ho jako chléb života. Velekněz byl stále předobrazem Krista. Kristus jako Áron je ustanoven od Boha. On žije ustavičně jako náš prostředník; byl ve svůj úřad ustanoven přísežně - a tak dále. Velikonoční beránek, den přísahy, udeřená skála, oběti, útočiště, měděný had - to všechno poukazovalo na budoucí smírčí dílo Kristovo.

Adam byl rovněž předobrazem Krista. Přirovnej oba Adamy. Jeden přinesl na svět hřích a smrt; druhý je zase odstranil. Dále Kain představuje přirozeného, Ábel duchovního člověka. Ábel jako pastýř je předobrazem Krista, nebeského pastýře. V bibli nenajdeme krásnějšího předobrazu Krista nad Josefa. Byl nenáviděn svými bratry, zbaven šatu, prodán, žalářován; byl povýšen, nosil na krku zlatý řetěz a všichni se před ním skláněli. Přirovnání života Josefova k Ježíšovu ukazuje ve společných zkušenostech očividnou podobnost.

Nemoc malomocenství je věrným obrazem hříchu. Je nevyléčitelné, působí smrtelně, je zákeřné a pokračuje od malého počátku k úplné záhubě. Své oběti odděluje od ostatních lidí, právě tak jako hřích odděluje člověka od Boha. Tak jako Kristus měl moc očistit malomocné, tak milostí Boží očišťuje nás jeho krev od všelikého hříchu.

Adam představuje vrozenou hříšnost člověka; Ábel představuje smíření; Enoch představuje společenství s Bohem; Noe znovuzrození; Abrahám víru; Izák synovství; Jákob výchovu a službu; Josef oslavení utrpením.

Jiný dobrý způsob studia bible je zkoumání biblických charakterů. Musíme je však pozorovat po celý jejich život od kolébky až do hrobu. Nevěřící vyjímají často určitou část ze života muže - řekněme Jákoba nebo Davida - a posuzují z toho celý život. „Tito Lidé,“ říkávají, „byli podivní světci, a přece je Bůh nepotrestal.“ Sledujete-li však skutečně celý jejich život, shledáte, že Bůh velmi vážně stíhal jejich pobloudění.

Jistá paní si kdysi stěžovala, že má malý zájem při čtení bible. Nemůžete-li vzbudit svůj zájem tímto způsobem, pokuste se o to způsobem jiným. Nedomnívejte se, že musíte po řadě pročíst celou bibli.

Zajímavým předmětem studia bible je také význam vlastních jmen. Je pozoruhodné, že všechna jména v bibli, zejména hebrejská, mají svůj zvláštní smysl. Všimněte si rozdílu mezi Abram (otec výsosti) a Abrahám (otec mnohých) a máte klíč k jeho životu. Jiným příkladem je Jákob (lstivý) a Izrael (kníže Boží). Jména tří dcer (nejvyšší krása). Tato jména, která znamenají krásu, ukazují, že Jobova vyrážka nezanechala nic ošklivého.


D.L.Moody