Logo

Svědectví mladé učitelky Jany - III. část (závěr)

Co bylo dál. Pamatuji si, že mne vezli v sanitce. Slyšela jsem zvuk houkačky nad sebou. Ptala jsem se někoho: „Budu chodit?“ „Budeš, budeš! Jen lež klidně,“ zněla odpověď. Následovala osmi a čtyřhodinová operace. Tři dlouhé, nekonečné a táhnoucí se měsíce na lůžku. Ale mícha není poškozená. Uff! Možná s potížemi, ale přece jen budu chodit! Po roce rehabilitace jsem nastoupila do práce jako středoškolská profesorka angličtiny a němčiny. Jednoho květnového dne jsem ležela na lůžku u své křesťanské kamarádky Alenky, kde jsem zrovna byla na návštěvě. Najednou jsem pocítila silnou potřebu mluvit s Ježíšem. Nevěděla jsem ještě přesně, co mu chci říct. A v tom to přišlo.

„Pane Ježíši! Chci být s tebou. Chci ti patřit. Nevím, jak to mám udělat, ale Ty to víš,“ zašeptala jsem. „Odpusť, jaká jsem byla dosud. Takhle už to dál nechci, to vím. Buď od této chvíle stále se mnou a už mne, prosím, neopouštěj! Chci se naučit Tě milovat a milovat lidi kolem sebe Tvou láskou.“ Náhle jsem vyskočila z postele. Pochopila jsem, že se v ten okamžik stala velká věc!

Dnes je všechno trochu jinak. Funguju, řekla bych, hezky. S mými zády, ač nejsou zcela v pořádku, mohu chodit, běhat, cvičit, plavat a chodit do práce. Co je však nejdůležitější: víra v Boha mi zůstala. On mi také pomáhá dát sobě samé hranice mého chování tak, aby bylo v souladu s biblickými principy. Jsem na cestě…

Dovolte mi malou vzpomínku. Víte, není to tak dávno, co jsem našla v rámci úklidu památník mé sestry Lenky. Otevřel se mi právě na místě, kde jsem ji kreslila já. Bylo tam zobrazeno veliké červené srdce a kolem něj několik malých. Pod tím vším stál nápis:

„Moje poslušné děti, koho potěšíte?“

„Leničku, Leničku!“

Slzy mi vstoupily do očí... Ta radost! Uvědomila jsem si totiž, že Ježíš, i když jsem ve svých desíti letech ještě plně nevěřila, si mě už tehdy úžasným způsobem vedl k sobě. A dělá to dodnes. Děkuji mu za to, že mi zachránil můj pozemský život proto, abych snad jednou dospěla k tomu věčnému…

Každý z nás má svou životní cestu. Přála bych nám všem, abychom jednoho dne všichni přišli k témuž cíli a tím je JEŽÍŠ!