Logo

Svědectví

Zde popisuji ty největší pády a vzestupy ve svém životě a zásah Boží milosti do toho všeho. Tímto vzdávám díky Bohu za to, že mě dostal z toho nejhoršího. Období proměn

Proč čas nejde zpomalit
a letí tak zběsile,
závod s ním je boj proti obrovské přesile.
Často tomu nechci věřit,
že před rokem jako po mrknutí okem,
přišla rána někdy zrána…

Tahle podpásovka přišla jako tichý atak,
do hlavy pořád liju informace,
okolí vyvolává silný nátlak,
mozek nevydrží pod tíhou deformace.

Možná to všechno je jen náhoda,
že jsem časem tak trochu šílenej,
hlavně v tom žádnej smysl nehledej,
potom skončí veškerá pohoda.

Rozkládá se celá osobnost,
ztrácí od základu svou lidskost,
střídá se řád a zmatek, radost a zlost,
duši svírá a rozežírá úzkost,
v tuhle chvíli zemřít by byl skvost,
nepříčetnost povýšená na výsost,
vydržet nesnesitelnou sklíčenost,
člověče, ještě pořád nemáš dost?

Všude kolem cítím hustý zápach smrti,
nechci skončit jako sebevrah,
něco mě dusí, pálí a škrtí,
výsledek by byl popel a prach.

Ztrácím kontakt s okolním světem,
přestávám chápat lidi a sebe,
procházet nebesky pekelným ghettem,
nepřeji, aby potkalo tebe.

Vím,
tohle všechno jednou skončí,
sním
a dívám se smrti do očí?
Bdím,
noci zdají se jak den,
smím
zapomenout na bláznivej sen?



V zoufalství člověk hledá oporu v Bohu,
nachází v něm plno radosti a míru,
ve chvílích těžkosti se obrací na víru,
jde správnou cestou
nebo se ztrácí v bludném víru?


V Havířově xx.xx. 2003



Období proměn (pokrač.)

Do života vstoupilo Boží slovo,
záchrana před smrtí, před soudem věčným.
Do života vstoupil vykoupený lid,
záchrana před žalem neskutečným.

Touha po pravdě mě nutila hledat,
vytrvat v boji a jen tak se nedat.
Tu časem bezvěrci neměli slova,
víra se skutečnou stávala znova.

Touha po štěstí hnala mě dál,
Bůh nám jej dávno však daroval.
Syn, jenž má moc změnit člověka –
vtělením, křížem a vzkříšením.
Uznejte, to nikdo nečeká.

V slepotě jsem ten zázrak nezřel,
z vlastních sil jsem se z bídy vzepřel.
Jen Lékař dovede uzdravit,
vše díky Ježíši napravit.

Cesta vedla skrze doznání viny,
nechat se Pánem obmýt od vší špíny.
Potom nastává okamžik přijetí
slavné a zástupné Kristovy oběti.

Bůh nám víc tímto darovat nemohl,
já jsem se z vděčnosti na mnoho nezmohl.
Touha vychladla, nadšení opadlo,
poupátko naděje pomalu ovadlo.

Opomněl jsem Božím milosrdenstvím,
kopal jsem své sesuté studny, já vím.
Uhášel jsem Ducha, oživil své tělo,
ve vztahu s Bohem a lidmi se setmělo.

Neposlušnost vůči Bohu žádá trest,
i za rány jsem vděčný,
chce v nás kvést,
vždyť nevěrnost Hospodin nemůže snést,
touží mít svatý lid a nenajít lest.

Pán svůj lid nenechá samotný v boji,
když satan každý den proti nám zbrojí,
sám to prožívám, když topím se v hnoji,
Bůh mocnou paží rány vždy zhojí.

V Brně květen 2005

(mail: j.rene@seznam.cz)

Příbuzné, související nebo podobné články

Křesťanské ctnosti a neřesti
Naše hříchy
Poezie pro Janu
Svoboda
Nemilosrdná realita