Logo

Svobodná - problémy? Díl VI.

S problémy a pokušeními, o kterých teď chceme uvažovat, nemusí bojovat výhradně svobodné ženy. V lidském životě se s nimi setkáváme všeobecně. Avšak je dobře, když se jako svobodní nebo svobodné s nimi... Problémy svobodné ženy
S problémy a pokušeními, o kterých teď chceme uvažovat, nemusí bojovat výhradně svobodné ženy. V lidském životě se s nimi setkáváme všeobecně. Avšak je dobře, když se jako svobodní nebo svobodné s nimi vypořádáváme zcela odlišným způsobem.

Nemohu snést sama sebe
Zásadním problémem mnoha svobodných žen, který podrývá jejich sebevědomí, je pocit hanby. Mají pocit, že je muži odmítali, protože se jim jako ženy nejevily žádoucí. Začínají se na sebe dívat jako na ne dost hezké a zaujímají odmítavé stanovisko k sobě samým a ke svému ženství. Snad zapomněly nebo ještě neporozuměly, že Boží laskavé jednání neplatí jen lidu Izraelskému, ale i jim osobně: „Nyní toto praví Hospodin, tvůj Stvořitel, Jákobe, Tvůrce tvůj, Izraeli: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj… protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnoho lidí a národy za tvůj život“ (Iz. 43,1- 4). Ten, koho Bůh přijal, nemůže se cítit méněcenným. Ty i já máme pro Boha velký význam. Nesmíme se dát namlouvat satanem ani světem nebo vnějšími okolnostmi opak.

Snad to záleží na mně
Někdy trpí žena opravdovým pocitem viny, má-li dojem, že si jí muži nevšímají. Má nejistý pocit, že někde dělá nějakou chybu, a proto že je přehlíženy. S každým pocitem viny, oprávněným nebo neoprávněným se musíme zcela vyrovnat. Takové dojmy totiž narušují mezilidské vztahy a celou osobnost ženy. Odpuštění, které nám dává Bůh se nevztahuje jen na hříchy, kterých jsme si vědomi, ale i na všechen bol a zármutek, který nám způsobili jiní. (Iz. 53,4-5).

Já to přece musím vědět
Občas nekriticky podívám do zrcadla. Někdy jsem docela zděšena tvrdostí tahů obličeje. Pak se musím modlit: „Pane, učiň mou povahu laskavou a přívětivou, nejsem taková.“ Řídíme svůj soukromý život, abychom vypadaly nedotknutelné a nepřístupné a přesvědčujeme samy sebe o své nezranitelnosti. My, svobodné ženy, se těžko vyhneme návyku samostatného rozhodování, zatímco vdané ženy rozhodují společně s manželem. Čemu bychom se však měly naučit je, vyvarovat se nedůtklivé podrážděnosti a zvýšenému až ostrému hlasu, který často provází náš projev ženské nezávislosti. Pokaždé, když odjíždím na několik týdnů nebo měsíců pracovat mezi studenty do ciziny, jsou mými nadřízenými muži a v devíti z deseti případů mladší než já. Věřím, že to, co napsal Petr manželkám o jemné tichosti neplatí jen jim, ale i mně, svobodné ženě, při mé spolupráci s muži. Neříkám, že je to snadné, zvlášť když kultura dané země předepisuje ženě určitou roli. V západním světě jsou dnes extrémně svobodomyslně zaměřené skupiny. V jiných kulturách teprve ženy odkládají závoj, ale pro chování svobodných a vdaných platí stejná společenská pravidla. Ať už se daným obyčejům podrobíme nebo ne, v zavádění nového vždy platí jako pravda slova 1 Pt.3,4: …to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné, tichý a pokojný duch, to je před Bohem převzácné.

Jsem svým vlastním pánem
Důležité období v životě dítěte je, když objevuje samo sebe. Když dorůstá, objevuje, že jsou kolem něho ještě jiní. V rodině musí být uspokojeny přání a potřeby nejen jeho, ale i druhých. Žije-li někdo sám, vzniká nebezpečí, že měřítkem všech věcí učiní sám sebe. Nemusí brát na nikoho ohled, ptát se někoho, všechno a o všem rozhoduje sám. Víkendy a dovolenou si uspořádá podle svých zálib, peníze vydává podle vlastního uvážení. Na nikoho nemusí brát ohled. Taková samostatnost se může stát zvykem. Netrvá dlouho a vznikne přesvědčení, že tomu tak musí být vždycky, že na takové jednání má právo. Když mají svobodní spolupracovat s jinými, je jim často za těžko uznat stanovisko jiných. Mají dojem, že každé rozhodnutí, které by jim mohlo přinést výhody, obracejí ostatní proti nim.

Pokračování příště
Autorka článku: Adda Lum

Příbuzné, související nebo podobné články

Svobodná - a co dál? - VII.