Logo

Synagogy - Putující Církev - Část 3.

Jakou roli hrály synagogy ve vztahu k židovskému národu? Existuje podobnost mezi synagogami a místními sbory? Odkud přišlo první protivenství vůči křesťanům? Synagoga, místo pro zvěstování evangelia v období apoštolů. The pilgrim churchPrvní kázání evangelia se dělo skrze Židy Židům. Přitom bylo nejčastěji použito synagogy. Systém synagogy je jednoduchý účinný prostředek, kterým byly zachovány národní smysl a náboženská jednota židovského národa po všechna staletí jejich rozptýleni mezi národy. Středem synagogy jsou Písma Starého Zákona. Moc Písma a synagogy se jeví ve skutečnosti, že židovská obec nebyla ani rozdrcena ani pohlcena jednotlivými národy. Hlavním předmětem synagogy bylo předčítání Písem, vyučování jejich předpisům a modlitba. Počátek synagog sahá daleko do starých dob. V 74. Žalmu je stesk: „Řvali nepřátelé Tvoji uprostřed shromáždění Tvých... vypálili všechny synagogy Boha silného v zemi“ (verš 4. a 8.).

Praví se, že Ezdráš dále organizoval synagogy při návratu ze zajetí a pozdější rozptýleni Židů zvětšilo jejich důležitost. Když byl Římany zbořen chrám, centrum Židů, osvědčily se daleko široko rozšířené synagogy jako nezničitelné pouto, které přečkalo všechna pronásledování, která následovala. Hlavní věci každé synagogy je skříňka, ve které se uschovává Písmo. Skříňka stojí v průčelí uprostřed a před ní je stolice, na které se Písmo čte. Roku 135. po Kristu byl učiněn Barkochbou jeden z mnoha pokusů vymanit Judu ze jha Římanů a krátkou dobu se zdálo, že ten pokus bude mít úspěch, selhal však jako všechny ostatní a přivodil toliko krutou pomstu nad Židy. Třeba se jim nepodařilo osvobození silou, přece je zachránilo shromažďování kolem Písem před vyhubením.

Podobnost a spojitost mezi synagogami a církvemi, křesťanskými shromážděními, je zřejmá. Pán Ježíš se učinil Sám středem každé z církví, které jsou rozptýleny po celém světě, když pravil: „Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu Mém, tuť jsem Já uprostřed nich“ (Mat 18,20) a dal jim Písmo, za nezničitelného vůdce. Z toho důvodu se ukázalo nemožným vyhubit církve. Když byly zničeny na jednom místě, objevily se opět na jiných místech.

Židé v rozptýlení2 byli velmi horliví v šíření známosti pravého Boha mezi pohany. Jejich svědectvím se obrátil značný počet lidí k Bohu. Ve třetím století př. Kristem byl pořízen překlad Písem Starého Zákona z hebrejštiny do řečtiny, zvaný Septuaginta, a jelikož v oné a potomní době byla řečtina hlavním dorozumívacím prostředkem mezi národy různých jazyků, byl tím překladem získán znamenitý nástroj, kterým mohly být pohanské národy seznamovány se Starým Zákonem. Vyzbrojeni tímto překladem, využívali Židé k tomuto dobrému dílu jak synagog, tak obchodních styků. Jakub, bratr Páně, řekl: „Mojžíš od dávných věků má po městech, kdo by jej kázal, poněvadž v synagogách na každou sobotu čítán bývá“ (Skutky 15,21). Tam přicházeli Řekové a jiní, obtíženi hříchy a břemenem pohanů, zmateni a neuspokojeni jejich filosofickými názory, a naslouchajíce zákonu a prorokům přicházeli k známosti jediného pravého Boha. Jeden hledající pohan píše, že se rozhodl nepřipojit k žádnému vedoucímu filosofickému systému, poněvadž šťastnou náhodou ho židovský obchodník s plátnem, který přišel do Říma, přivedl prostinkým způsobem ke známosti jediného Boha.

V synagogách byla svoboda služby. Pán Ježíš v nich obyčejně učil - „všel podle obyčeje svého v den sobotní do synagogy, i vstal, aby četl“ (Lukáš 4,16). Když přišel Barnabáš a Pavel na své cestě do Antiochie Pisidické, vešli do synagogy a posadili se. „A když bylo po přečtení zákona a proroků, poslali k nim knížata synagogy té, řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí k lidu, mluvte“ (Skutky 13,15).

Když přišel Kristus, Mesiáš, naplnění vší naděje a svědectví Izraele, uvěřil v Něj veliký počet Židů a nábožných pohanů a mezi nimi se tvořily první církve. Vládcové lidu však na Něj, který byl zaslíbeným semenem Abrahamovým a největším z Davidových synů, krátkou dobu žárlili a záviděli pohanům účast na Církvi a požehnání, jak to bylo prohlašováno v evangeliu. Proto zavrhli svého krále a Vykupitele, pronásledovali Jeho učedníky a šli dále svou cestou v temnosti bez Spasitele, který jim prvním byl dán jako výraz Boží lásky a zachraňující moci.

Jelikož Církev zprvu vznikala v židovských kruzích, byli Židé jejími prvními protivníky. Ale brzy se rozšířila dále a když se obraceli ke Kristu pohané, přišla do sporu s řeckými názory a římskou mocí. Na Kristově kříži byla napsána Jeho obžaloba v hebrejštině, řečtině a latině (Jan 19,20) a v oblasti duchovní a politické moci těchto tří jazyků začala Církev trpět a získávat také první vítězství.

Židovské náboženství ohrožovalo Církev nejen fyzickými útoky, nýbrž zvláště a vytrvaleji tím, že uvádělo křesťany pod zákon. Proti takovému upadnutí zpět slyšíme Pavla odporovat v listu Galatským: „nebývá člověk ospravedlněn s skutků zákona, ale skrze víru v Jezu Krista“ (Gal 2,16). Ze Skutků apoštolů a z listu Galatským vidíme, že první vážné nebezpečí, které hrozilo Církvi, záleželo v tom, že bude vtěsnána do mezí židovské sekty a ztratí tak svou moc a svobodu přinést celému světu známost Božího spasení v Kristu.

Putující církev - E.H.Broadbent
Přeložil: Dr. Jan Zeman

Konec 3. části
Pokračování přístě

Příbuzné, související nebo podobné články

Křesťanství a Křesťanstvo
Těžké pronásledování Římany
Marcianus, Novatiani a Donátisté
Oponování vůči Organizaci
Órigenés a Cyprián
Hodnosti v církvi
Řecká filosofie
Putující Církev - Kapitola 1. - Počátky
Trvalý vzor - Putující Církev - Část 2.