Logo

Synod v Seleucii

Co vedlo v Persii k ustanovení organizované Církve? Kdo byl ustanoven „Hlavou křesťanů“? Kolik biskupů (starších) mělo být v jednom kostele? Jakým způsobem chtěli vynutit poslušnost jejich „hlavě“? Co se stalo s protivníky a se soukromými shromážděními věřících? Jak chápali pojem Katolická Církev ve vztahu k Církvi Kristově? Kolik kostelů mohlo být v obvodu jedné farnosti?

Pronásledováním křesťanů v Persii v době, když křesťanství bylo státním náboženstvím římské říše, napínalo poměr mezi oběma říšemi. Když Yezdeger I. (399) nastoupil na trůn, poslal k němu římský císař biskupa Marutu, aby vyjednal zmírnění protivenství. Osvědčil se jako dovedný diplomat a ve spojení s Isaakem, který byl ustanoven Velkým metropolitou v Seulicii – Ktesifonu obdržel svolení, aby svolal v Seleucii synod(410), ve kterém byla znovu reorganizována perská církev, která byla velice zničena pronásledováním. Při tomto sněmu představili dva královští úředníci Isaaka jako „Hlavu křesťanů“.1


Maruta přinesl od západních biskupů dopis, který byl přeložen z řečtiny do perštiny a předložen králi. Ten jej schválil a nařídil, aby byl při sněmu čten. Jeho požadavky byly všemi přijaty. Perští křesťané, kteří přicházeli z velikého soužení, byli ochotni těm, kteří jim slibovali pokoj, velmi ustoupit. Ve zprávě o sněmu je řečeno:


...byl konán jedenáctého roku vítězného krále Yezdergarda, když církve Páně opět nalezli pokoj a tichost, když dal shromážděním Páně osvobození a pomohl směle oslavovat na svých tělech v životě a smrti Krista. Když odstranil mrak pronásledování od církví Božích a noc útisku od celého stáda Krista. Neboť dal rozkaz, že v celém jeho království mají být chrámy, zničené jeho předky, opět krásně opraveny a stržené oltáře mají být opět pečlivě znovuzřízeny a ti, kteří byli ranami a vězením kvůli Bohu zkoušeni a osvědčeni, mají být propuštěni na svobodu. To vše se stalo při zvolení našeho před Bohem velikého ctihodného Otce Mara Isaaka, biskupa Seleuckého a hlavy biskupů celého východu, který byl před Bohem hodný té milosti vládnout celému východu, jehož přítomnost a vláda otevřela dveře milosrdenstvím Božím, moudrého Otce a důstojnou hlavu Mar Marutu, biskupa, který způsobil pokoj a spojení mezi východem a západem. Vynasnažil se vybudovat církve Kristovy tak, aby Boží zákon a pravá pravidla, která byla ustanovena našimi ctihodnými otci biskupy západními, byla zavedena na východě pro vzdělání pravdy a celého lidu Božího. Péči různých biskupů římských zemí se dostalo všem našim církvím a shromážděním, ačkoli jsme podle těla velmi vzdáleni, projevů lásky a darů.


Měli opravdovou radost z vysvobození od útisků a děkovali Bohu za veliké dílo, které pro ně udělal. Modlili se za krále, aby Bůh přidal dny k jeho dnům, aby žil věčně. Říkali, že jim v těch slavných okamžicích sněmu bylo, jako by jejich duše stály před trůnem Kristovy slávy. „My, čtyřicet biskupů,“ pravili, „shromážděni z různých částí, naslouchali jsme s velikou žádostivostí, abychom slyšeli, co bylo napsáno v listu od biskupů západních.“ List stanovil, že nemají být v jednom městě zbytečně dva nebo tři biskupové, ale v každém městě a jeho kraji jen jeden biskup. Biskup má být ustanoven nejméně třemi biskupy, kteří jednají v plné moci metropolity. Byl stanoven pořad a doba svátků a přečtena všechna usnesení nicejského sněmu doby Konstantinovy a také byla podpisem všech přítomných potvrzena.


Mar Isaak řekl:

„Kdo by nesouhlasil s těmito chvályhodnými zákony, a výbornými kánony, a nepřijímal by je, nechť je obviněn celým lidem Božím a ať nemá žádnou moc v Kristově Církvi.“

Dále se praví:

„Všichni my biskupové jsme to potvrdili slovem Amen a všichni jsme to po něm opakovali.“

Pak řekl Mar Maruta:

„Všechny tyto výklady, zákony a pravidla nechť jsou napsány a potom je všichni podepíšeme a stvrdíme jako věčnou smlouvu.“

Na konec Isaak řekl:

„Já podepíši jako první.“


Pak slibovali všichni biskupové z různých stran po něm:

„My všichni to také přijímáme s radostí a potvrzujeme svým podpisem, to co bylo napsáno výše.“


Když toto vše přednesli králi, oslovil Isaak a Maruta opět shromážděné biskupy:

„Dříve jste byli ve velikém trápení a chodili jste v utajení. Nyní vám však zajistil veliký král veliký pokoj. Když vcházel a vycházel Isaak, před Velikým králem, učinil ho podle svého zalíbení hlavou všech východních křesťanů. Zvláště ode dne, kdy přišel biskup Mar Maruta, způsobila Vám přízeň krále mnoho pokoje. Pak byla stanovena pravidla o jmenování příštích hlav Issakem a Marutou nebo jejich nástupci se schválením vládnoucího krále.

Dále pravili o hlavě:

„Nikdo nebude proti němu tvořit stranu. Povstane-li někdo proti němu a bude-li mu odporovat, musí nám to být řečeno. My to pak řekneme Velikému králi a zlo, které bylo kýmkoli učiněno, bude králem souzeno.“


Pak jsme se rozešli, když nám ještě Isaak a Maruta řekli, že mají všechny tyto věci být napsány, vše, co je užitečné pro službu Katolické Církve. To bylo radostně přijato a schváleno. Kdokoli by svou vlastní vůli postavil proti těmto ustanovením, měl být úplně vyloučen z Církve Kristovy a jeho rána se nemá nikdy zahojit a také král jej má přísně potrestat.


Bylo mnoho jiných ustanovení, například, že mají kněží zachovávat celibát a nevstupovat v manželství, jak tomu bylo dříve. Biskupové, kteří se nemohli pro vzdálenost zúčastnit, jsou vázáni tím, co bylo usneseno. Někteří biskupové, kteří byli od počátku vůči Isaakovi v opozici, byli odsouzeni jako buřiči. Shromáždění v soukromích domech byla zapovězena a byl stanoven obvod farnosti a v každém směl být pouze jeden kostel.


Uniformita Východu a Západu


Tak byl spojen východ se západem a biskupové byli rozesíláni na různé strany, aby urovnávali nesrovnalosti. Strany a různice se neměly nikdy více vyskytovat.


Isaakova smrt odhalila nejistotu takového uspořádání, které záviselo na vůli krále. Jelikož se k Církvi připojil veliký počet šlechty, byla popuzena řevnivost mágů (mudrců) a na krále, který lnul ke svému starému náboženství, působili jeho kněží. Isaak již nežil, aby zprostředkoval volnost, a když někteří křesťanští kněží, nadutí důležitostí svého nového úředního postavení, králi odporovali přímo do očí, dal jich několik popravit přímo na místě, nesnášeje odmlouvání. Po smrti krále bylo zase všeobecné a kruté pronásledování za jeho nástupců Yezdegarda II. a Bahrama V.



Putující církev - E.H.Broadbent
Přeložil: Dr. Jan Zeman

Redakčně upraveno




1. Priscillian ein Neuaufgefundener Lat. Schriftsteller des 4 Jahrhunderts. Vortrag gehalten am 18 Mai, 1886, in der Philogisch-Historischen Gesellschaft yu Würzburg von Dr. Georg Chepss K. Studenlehrer am Humanist. Gymnasium Mi teinem Blatt in Originalgrosse Faksimiledruck des Manuscriptes, Würzburg. A. Stuber’s Verlagbuchandlung, 1886.