Logo

Tak trochu o odpouštění

"A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám." (Matouš 6,12) Jedna ze zásadních otázek morálního postavení vůči druhým je schopnost odpustit. V jistém ohledu je rovnice jednoduchá, odpusť, při vědomí, že sám potřebuješ odpuštění. Provinění je velmi nebezpečná zbraň, kterou si můžeme ubližovat, bez ohledu na které straně řeky se nacházíme. Pro tuto chvíli zkusme odhlédnout od toho, kdo se provinil a pokusme se pojmenovat problém jako takový. Jedna ze zásadních otázek morálního postavení vůči druhým je schopnost odpustit. V jistém ohledu je rovnice jednoduchá, odpusť, při vědomí, že sám potřebuješ odpuštění. Provinění je velmi nebezpečná zbraň, kterou si můžeme ubližovat, bez ohledu na které straně řeky se nacházíme. Pro tuto chvíli zkusme odhlédnout od toho, kdo se provinil a pokusme se pojmenovat problém jako takový.

Rozhodl jsem se nazvat provinění zbraní, protože může být užita k dobrému i špatnému. Mnohdy, když vidíme zbraně, soustředíme se na jejich negativní aspekty, ale pak možná přehlížíme daleko důležitější stránku věci, totiž jejich preventivní charakter. V souvislosti s děsivým konfliktem 2.sv. války si jistě vzpomeneme jak vývoj zbraní šel kupředu. Tím se lidstvo přehouplo přes nechvalně proslulou hranici "zbraní hromadného ničení", které až do této chvíle rozdělují státy na ty, které tyto zbraně mají a na ty, které o ně usilují.

Funkce zbraní ve společnosti je neoddiskutovatelná. Otázkou zůstává kdo, za jakých podmínek, a jak důrazně může zbraně použít. Uvažujme zjednodušený model společnosti, který funguje na principu formulováno známými biblickými slovy: "Oko za oko, zub za zub." Nutno podotknout, že toto pravidlo neplatí zcela obecně. Mohou nastat případy, ve kterých nebyla příčinná souvislost tj. zjednodušme na nehody.

Problém nastává, když provinění dostane multiplikativní tendenci - tj. místo "oko za oko" začne platit rovnice "oko za oči". Předpokládejme, že máme úplné informace a jsme schopni jednoznačně stanovit míru poškození ublížené strany. Co se spravedlnosti týče, ten, kdo způsobil poškození, dostane zpět to samé. Dejme tomu, že se zúčastněné strany domluví, a trest se vykoná.

V naší společnosti došlo k zadostiučinění. Znamená to, že důsledky provinění odpadly? Jistě že ne, člověk, který si poškodil zrak, již nedostane zrak zpět. Polehčující okolností pro něj je, že byl pojmenován viník, který újmu způsobil. Provinění však zůstává.

K tomu, aby bylo provinění odstraněno, je třeba odpuštění. Pán Ježíš nás učí, že máme odpouštět na základě vědomí, že sami odpuštění potřebujeme. Vůbec nejde o to, o jaké provinění se jedná, má to být princip, ze kterého náš život roste. Pokud neodpustíme, budeme tím ubližovat nejen druhým, ale také sami sobě - vždyť je zde přímá souvislost - odpusť nám, jako i my odpouštíme ... jestliže neodpouštíme, o co vlastně žádáme?

Někdo by mohl namítnout, že princip oko za oko není dostačující. Vždyť přece tím, že ztratí oba, nezíská ani jeden. Je to do jisté míry pravda, která nám ukazuje na závažnost celého problému. Ve skutečnosti potřebují odpuštění obě strany, nejen provinilá. A co tedy Bůh? Na jakém základě nám má odpustit naše hříchy? Je to zásada toho, že i mu někdo druhý odpustí? Jistěže ne, náš Bůh dle definice je ten, který hříchy odpouští. Bůh odpouští na základě milosti - a ne jen laciné milosti, nýbrž milosti prokázané na kříži ve smrti milovaného Syna. Tam zaplatil za naše provinění a umožnil nám složit zbraně, protože odpustil všem, kteří se vírou ztotožní s jeho obětí a požádají ho o milost. Uvěř dnes ve Spasitele a jednoduchými slovy ho požádej, aby Ti odpustil tak, jak sám potřebuješ odpouštět druhým.


"A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení."(Marek 11,25)

"Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám." (Efeským 4,32)

"Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, v prokazování úcty předcházejte jeden druhého." (Římanům 12,10)



Ciáty převzaty z ČSP