Logo

Totalitní zkušenost: Nacistická a komunistická totalita

Totalitní zkušenost: Nacistická a komunistická totalita
podstata systémů, kořeny a jejich morální důsledky Podstata systémů, kořeny a jejich morální důsledky

Ideologie komunistické totality
- jako idealistický, iracionální a mystický koncept využívající humanistických a marxistických frází k získání většinové podpory společnosti pro tradiční
hierarchický model ovládání menšiny většinou.

Humanistické ideály se staví do popředí, ale mají lživý - nepravdivý a pokřivený obsah. Existence a udržení privilegovaného postavení kasty jedině oprávněných vykladačů, časem přestává spočívat na souhlasu ovládaných, ale obrací se k moci. Dochází k posunu od získávání souhlasu s vládou na základě ideje, k sískávání
souhlasu na základě strachu z moci a jejím přinucením. (viz. r.1968)

Rozpory totalitní ideologie
1.) rozpor - skutečnost x propaganda
není důležitá skutečnost jak lidé žijí, ale aby věřili tomu, že žijí tak jak jim to namlouvá propaganda,
2.) rozpor - sliby x oběti - oběti jsou nutné ve prospěch lepší budoucnosti
3.) rozpor - praktická proměna světa x bájná budoucnost
skutečnost x teorie - příslib šťastné budoucnosti
4.) rozpor - demokratičnost a osvobození člověka x kasta - absolutičtí vládci -
oprávnění ideologové - tvořící "pravdy" - skutečnost přikrytá lží
5.) rozpor - "vláda lidu" x samopověření vládci
6.) rozpor - iracionální ideologický mýtus x materialismus
7.) rozpor - viz. 6.) iracionální jádro x údajná vědeckost
8.) rozpor - vyhlašovaný ateismus x religiózní principy "komunistické víry"
demoralizace - víra v totalitní ideologii, za podmínek mnohonásobných rozporů znamenala vzdání se kritického myšlení a odevzdání se. Opak byl potlačován.
- totalit.ideologové vytvářejí systém lží k přikrytí rozporů a elitářské
podstaty, kterou ospravedlňují vyšším zájmem a dobrem celku;
Moc slouží k uspokojování zájmů elity.

Platónsko-aristokratický systém
Totalitní ideologie se snaží zdůvodnit absolutní ovládání člověka člověkem ve
jménu nějakého nejvyššího dobra.

- společné prvky - shody mezi různými formami totalit. ideologií
(fundamentalistické org., sekty, komunismus, nacismus)

U Marxe komunismus prostředek k cíli - osvobození člověka

- mít více volného času

- v komunist. totalitě se samotný "komunismus" stává cílem budoucí komun.
společnosti, pro budoucnost je nutné obětovat přítomnost, práva i lidské životy,
- maska pro ospravedlnění zločinů a nespravedlností

"Když se kácí les, padají třísky" - Stalin, Goebbels

- neuskutečněná ideální budoucnost proč? Jsou zde síly zla bránící nám v dosažení "dobra" úsilí budovat úsilí vyhledat a zničit nepřátele - podporováno
vládnoucí skupinou, která toto využívá i ve vnitřním rámci.

PŘEVRÁCENOST MYŠLENÍ
- "morálně dobrý člověk" v rámci ideologie totality může být jen ten, kdo se jí
podřídí, kdo jí bez výhrad slouží.
- pokud účast odmítá, ztrácí hodnotu, je pro totalitní spol. zlem,

- "zlo" je přece morální povinností odstraňovat.- zločinci, kteří přijímají bez výhrad ideologii se necítí provinile, ani když jsou odpovědni za smrt tisíců lidí (viz. např. Norimberský proces, - absence výčitek svědomí nacistických pohlavárů, chování vysokých funkcionářů komunist. stran, srazy členů SS...)
Literatura: M.Valach: Na předělu, Doplněk, 2000


Nacistická ideologie
- založena na představě o nadřazenosti německé árijské rasy nad ostatními národy

vznik 2.pol.19. století, pseudovědec. teorie o potřebě rasové hygieny, udržování čistoty rasy, (rozvoj od přelomu století - nejen v Německu!)

- nacisté čerpali z tradice evropského rasismu a moderního antisemitismu. Židům byla v nacistickém myšlenkovém světě přisouzena role hlavního protivníka, kterého je třeba v boji za vítězství německé rasy zdolat

- dlouhodobá manipulace němec. národa propagandou
- Proč zrovna Židé? Snadno zdiskreditovatelná skupina obyv., zabrání majetku bohaté vrstvy spol. znamenala možnost finanční podpory zamýšlené vojenské expanze,
- podstatou - rasové myšlení - kdy německá rasa byla oprávněna k vládě nad ostatními národy.

Nacisté myšlenky darwinismu, který je založen na předpokladu, že v přírodě z dlouhodobého hlediska přežívají ty odrůdy živých organismů, které se dokáží lépe přizpůsobit, přenesli na národy. Ve své vulgarizované verzi darwinismu tvrdili, že probíhá neustálý boj na život a na smrt mezi národy (případně rasami) a v tomto boji že musí německá rasa zvítězit. Ve své životopisné a programové knize Mein Kampf (Můj boj) Adolf Hitler otevřeně zveřejnil svou ideologii, založenou na představě o nadřazenosti německého národa a na potřebě vybojovat pro něj životní prostor (Lebensraum) na východě. Nacistické myšlení obsahovalo jisté prvky eschatologie. V konečném boji na život a na smrt měl německý národ zvítězit a pod vedením vůdce založit novou neporazitelnou říši, v níž by se plně rozvinuly tvůrčí vlastnosti německé rasy.
- sdíleli představu národu jako organismu, který musí být stmelen a zbaven všech "parazitů" -nevyhovujících skupin obyvatelstva.
Hitler se nedostal k moci teroristickým činem namířeným proti demokraticky
zvolené vládě, ani nebyl do svého úřadu zvolen rozhodující většinou německých
voličů. Hitler dosáhl moci, protože jej prezident Hindenburg jmenoval 30. ledna
1933 kancléřem. Do tohoto osudového dne se ani NSDAP a ani Hitler osobně
nepřiblížili vítězství ve volbách. V posledních demokratických volbách 6.
listopadu 1932 získala NSDAP, přestože zůstala nejsilnější stranou, pouze 33,1
%, zatímco v předchozích volbách 31. července 1932 dosáhla 37,3 % hlasů.

Po převzetí vlády neztrácel Hitler se svými přívrženci čas, rozšiřoval svou
mocenskou základnu a postupně odstraňoval demokratickou ústavu. Mezníkem se stal
tzv. "zmocňovací zákon", který vládě umožňoval vydávat zákony bez souhlasu
parlamentu a prezidenta. Autonomie jednotlivých německých zemí byla omezena
zákonem přijatým 31. března 1933. Nacistické uchopení moci bylo zakončeno
přijetím "zákona proti zakládání nových politických stran" 14. června 1933. S
jeho pomocí se stala NSDAP jedinou legální politickou stranou v Německu.
Předválečná perzekuce Židů v Německu byla prováděna za naprosto odlišných podmínek, než nacistická vyhlazovací politika během II. světové války. Hlavním záměrem nacistické politiky během prvních let ještě nebylo fyzické zničení Židů, ale spíše jejich sociální a ekonomické vytlačení a vyhnání z německé půdy.
Nacistický režim byl ale v realizaci těchto plánů dosud omezován různými vnitřními a vnějšími tlaky, které krotily krutost antisemitských opatření.
Protižidovská politika byla prováděna před očima světové veřejnosti. Jejími typickými projevy byla diskriminující legislativa, ekonomický útlak, veřejné očerňování, úřední zastrašování a - více než fyzické násilí a vraždy - společenský ostrakismus.

Kdo byly další oběti nacismu?
V čem se jejich osud podobal nebo lišil od osudu Židů? Mnoho lidí se z
politických, sociálních nebo rasových důvodů stalo obětí nacistického režimu.
Mezi prvními oběťmi byli Němci pronásledovaní za své politické aktivity. Mnoho z
nich zemřelo v koncentračních táborech, ale většina jich byla propuštěna po té,
co byl jejich odpor zlomen. Němci, kteří byli fyzicky nebo psychicky
hendikepováni, byli vražděni v rámci tzv. "eutanázie". Další Němci byli uvězněni
za to, že byli homosexuálové, zločinci nebo jen nepřizpůsobiví. Tito lidé,
ačkoli se s nimi zacházelo velmi krutě, nebyli nikdy určeni k naprostému
vyhlazení, jak tomu bylo v případě Židů.
Nacistická politika vůči Romům nebyla jednotná. Na většině území Německa byli asimilovaní Romové považováni za společensky nebezpečné a byli posléze vražděni, zatímco na okupovaném území Sovětského svazu nebyli do společnosti integrovaní Romové pronásledováni, pouze ti, kteří si udrželi kočovný způsob života, byli předurčeni k smrti.
S Poláky, Rusy, Ukrajinci, Jugoslávci, Bulhary, Čechy a Slováky také nebylo zacházeno jednotně, přestože byli považováni za rasově méněcenné. Slováci, Chorvaté, Bulhaři a někteří Ukrajinci byli spojenci nacistů. Ruští váleční zajatci umírali na následky těžké práce, byli vražděni kvůli nacistickému rasismu a nenávisti ke komunismu. Nacistické plány si nekladly za cíl vyhlazení Poláků. Polské děti, které "vypadaly německy" měly být vychovány jako Němci, intelektuálové a vůdčí osobnosti z obav z možných nepokojů zavražděni a zbytek
zotročen.

V překvapivě krátké době dokázal Adolf Hitler a NSDAP zlikvidovat demokratickou
německou republiku a nastolit totalitní rasistický režim.

Neklamnou známkou proměny režimu bylo založení prvních německých koncentračních
táborů. Již v březnu 1933 - tedy necelé dva měsíce po převzetí moci nacisty - byl založen koncentrační tábor v Dachau a brzy následovala další podobná zařízení. Na údajnou "převýchovu" do nich byli umísťováni komunisté, Židé a nejrůznější skuteční i domnělí odpůrci nacistického režimu.

Literatura:
Eberhard Jäckel: Hitlerův světový názor. Projekt jedné vlády , Paseka , Praha - Litomyšl 1999
Jiří Hájek : Hitlerův Mein Kampf, Dialog, 1993
www.holocaust.cz

Čtrnáct bodů k diskusi



Proč se člověk vzdává tak dobrovolně své svobody a dává jí do rukou vyšší autoritě, vůdci? Jak je možné, že nacistickou ideologii, založenou na potlačení základních lidských práv a svobod, podporovaly tak široké vrstvy německého národa?

Co si myslíte o tom, co řekl Jan Werich, "Kdybychom se nacistické agresi bránili, bylo by jistě více mrtvých , ale bylo by méně kolaborantů a zrádců, méně postrašených a ponížených lidí. Bojujete především proto, abyste se nedal."

Myslíte si, že je horší nacistická nebo komunistická totalita?
Proč a v čem?

V čem se shoduje nacismus a stalinismus /komunismus/?

Stovky občanů skončili po vykonstruovaných procesech na šibenici, více než 200.000 lidí trpělo nespravedlivě ve věznicích a přes milion lidí utrpělo jinou újmu a to jak majetkovou, tak např. vyloučením ze studia a apod.. Znáte někoho takového osobně nebo byl v okruhu vašich známých někdo kdo prošel takovými represemi?
Jaký morální dopad na občany má to, že hrdinové, kteří riskovali své životy za osvobození republiky pak skončili v komunistických žalářích.

Co je důvodem, že u nás nejsou souzeni komunističtí zločinci zatímco nacističtí zločinci jsou souzeni i přes vysoký věk či pokročilé nemoci?

Jaký film a jaká kniha podle vás nejlíp zaznamenává a vystihuje dobu totality?
Co si myslíte o tom, co řekl Solženicyn, že systém totalitní moci je jako
zhoubná rakovina. Co to znamená?

Kdy nastávají ve společnosti podmínky pro možný návrat nějakého typu totality?

Souhlasíte s tím, že hodnoty člověka jsou odvozeny od společenského systému?
Jaké hodnoty, přímo nebo nepřímo podporovala komun. totalita?


Co si myslíte o cynismu, pokrytectví - nesouladu mezi jednáním a myšlením, "dvojím myšlení"?

Napište nějaký konkrétní rozpor v komunistické totalitní ideologii.
Co znamená, na co ukazuje?
Jakou roli hrála propaganda?

Co znamená totalitní zkušenost? Jaké z toho můžeme vyvodit důsledky.
Podařilo se tuto zkušenost zhodnotit a příznivě tak ovlivnit celkový spád
soudobé civilizace?

Myslíte si, že v současnosti se podmínky změnily tak, že hrozí diktatura
nadnárodních finančních korporací ať už skrytá nebo otevřená a může být zárodkem budoucí globální totality?
Myslíte, že je možným východiskem samosprávná společnost a přímá demokracie?

/Citáty - úryvky, texty/ - Solženicyn/

"Vymohl li si již císař, co mu patří, a požaduje li neodbytně i to, co náleží Bohu, nesmíme se odvážit podstoupit takovou oběť!" : "Hlavním úkolem není tedy osvobození politické, ale osvobození našich duší od účastenství na lžích, které jsou nám vnucovány "Shakespearovy zloduši se se svou obrazotvorností a duchovní silou zastavují u
dvanácti mrtvol. A to z jednoho prostého důvodu - nemají žádnou ideologii."
Vědí, že jejich zlo je zlem. A je to právě ideologie, jak dále vysvětluje, která "poskytuje zločinnosti toužebné ospravedlnění a propůjčuje zločinci nezbytnou nezlomnost odhodlání. Je to tedy společenská teorie, jež napomáhá zamaskovat jeho činy tak, že v jeho vlastních očích i v očích ostatních vypadají jako dobré skutky... Díky ideologii bylo 20. století odsouzeno k tomu zažít zlo v měřítku, které jde do miliónů."

"Je možné, že zlo je nutné a nakonec zvítězí.
Ale konej tak, aby nezvítězilo skrze tebe a s tvou pomocí."

"Nejenže je marxismus nepřesný, nejenže selhal ve svých předpovědích každé jednotlivé události ať již jde o počty, časové odhady či místa..., ale také člověka šokuje svou ekonomickou a mechanistickou těžkopádností, se kterou se pokouší vyložit tak křehké a tajemné stvoření, jakým je lidská bytost, a dokonce mnohem komplikovanější syntézu miliónů lidí - společnost." "Nežijte ve lži".

"V ekonomice musí existovat soukromé vlastnictví půdy a fungovat svobodné podnikání, ale moc nesmí přejít do rukou mezinárodních monopolů či zavrženíhodných spojenectví starých komunistických aparátníků a nových mafiánů.
Je třeba napravit katastrofální ekologické škody. Budoucnost musí být založena na zdravém souladu nejlepších ruských tradic se západními zkušenostmi. Žádný, byť sebedelší seznam praktických návrhů však nemůže stačit. Jádro problému je
totiž, jako vždy, morální."

"Zodpovědnost - působí velmi nezvykle a tvrdě na národ, který byl po tři generace zvyklý dívat se na sebe jako na závislé chráněnce všemocného státu.
Vychází najevo, že tři generace stačí k zpřetrhání živých národních tradic, zvláště když se přitom systematicky likviduje nejlepší lidský kapitál. Dokud se občané nestanou nezávislými a sebevědomými, Rusko se bude dál vyhrabávat z trosek tím nejhorším možným způsobem, a to může trvat jedno i dvě století"

Nejdůležitějším termínem Solženicynově poselství je pokání. Je to jeho odvěké téma. Národní očistu si lze představit pouze za předpokladu, že někdejší utiskovatelé vystoupí z davu a veřejně prohlásí "ano, udělal jsem to." Pak by se měli věnovat dobročinnosti, aby dokázali své pokání, navrhuje Solženicyn. Jsme však svědky jiného dění: "Celá komunistická elita měla dost času, aby si vyměnila masky: z některých se stali 'demokraté', z jiných podnikatelé, ale zdárně si podrželi všechna důležitá vedoucí místa."


"Jelikož je režim zajatcem svých vlastních lží, musí falšovat všechno.
Překrucuje minulost. Překrucuje přítomnost a překrucuje i budoucnost. Falšuje statistiky." Je nasnadě, co takový systém vnucuje jednotlivým občanům snažícím se žít svým životem.
"Nutí je žít ve lži. Lidé s ní nemusí souhlasit. Stačí, že se smířili s životem se lží a ve lži." Mají li pak užívat svobodné a plné existence, je jediným východiskem duchovní osvobození se od klamu. Avšak komunismus se usadil v lidských duších tak hluboko, že ani dnes nejsou mnozí z nás ještě vnitřně svobodní. Havel

"Pokud, ti kdo touto existenciální zkušeností prošli ji nepředají dost
přesvědčivě světu, pak tím riskují, že ji podstoupili zbytečně." V. Havel