V dnešní části se podíváme na jakési shrnutí, které autor udělal nad celým spisem. Udržovaly prvotní sbory mezi sebou bratrské obecenství? Kde nalézáme vzor pro místní církve? Co bylo předpokladem církví k předání zvěsti o spasení?

Události ve sborech za doby apoštolů byly vybrány a sepsány v knize Skutky apoštolů takovým způsobem, aby se staly trvalým vzorem pro všechny sbory. Opuštění tohoto vzoru mělo vždy zhoubné následky a všechna probuzení a oživení byla vždy způsobena nějakým návratem ke vzoru a zásadám obsaženým v Písmech.

Následující pojednání o některých pozdějších událostech je sestaveno z různých pramenů a ukazuje, že existuje stálá posloupnost církví (sborů), skládajících se z věřících, kteří toužili jednat podle učení Nového Zákona. Tato posloupnost se nemusí jevit na jednom a témže místě. Často byly takové církve rozptýleny nebo zanikly, ale jim podobné vznikly na jiných místech. Ten Vzor je v Písmu tak jasně nakreslen, že umožnil vznik církví tohoto charakteru na nových místech a mezi věřícími, kteří vůbec nevěděli, že před nimi šli učedníci touže cestou nebo že se tak shromažďují jejich současníci na jiných místech světa. Styčné body s všeobecnými dějinami jsou uvedeny tam, kde spojení napomáhá lepšímu chápání popisovaných církví.

Jsou zmiňovány i některá duchovní hnutí, která sice nevedla k vzniku církví podle novozákonního vzoru, přece však vrhají světlo na ty, kteří následně takové církve zakládali.

Od letnic se rychle šířilo evangelium. Mnozí Židé, kteří je slyšeli o svátku v Jeruzalémě, kdy bylo poprvé kázáno, nesli je do různých zemí svého pobytu. Ačkoli Nový Zákon sděluje podrobně zprávy toliko o misijních cestách apoštola Pavla, cestovali také ostatní apoštolé v dalekých oblastech, kázali a zakládali církve. Všichni, kteří uvěřili, byli svědkové pro Krista, „ti pak, kteříž se rozprchli, chodili, kážíce Slovo“ (Sk 8,4). Okolnost, že se tvořily církve tam, kde bylo i jen několik málo věřících, dodala dílu stálosti a jelikož každá církev byla od počátku vedena k bezprostřední závislosti na Duchu Svatém a odpovědnosti vůči Kristu, stala se středem pro šíření slova života. Nově vzniklé církvi Tessalonických bylo praveno: „Nebo od vás rozhlásilo se Slovo Páně“ (1Te 1,8). Ačkoli žádná církev nebyla závislá na nějaké organizaci nebo svazu církví, bylo přece udržováno úzké obecenství s ostatními církvemi, spojení, jež bylo oživováno častými návštěvami bratří sloužících Slovem (Sk 15,36). Jelikož se shromáždění konala v soukromých domech nebo jakýchkoli místnostech, jež bylo možno získat, nebo pod širým nebem, nebylo zapotřebí zvláštních budov.¹ Toto pojetí všech údů do služby, tato pohyblivost a neorganizovaná jednota, dovolující rozmanitost, která zdůrazňovala jen svazek společného života v Kristu a vlastnictví téhož Ducha Svatého, učinily církve schopnými přečkat pronásledování a vykonávat jejich úkol - přinést celému světu zvěst o spasení.

---

¹ Mission und Ausbreitung des Christentums, Adolph von Harnack.

Synagogy - Putující Církev - Část 3.
Řecká filosofie
Hodnosti v církvi
Órigenés a Cyprián
Oponování vůči Organizaci
Marcianus, Novatiani a Donátisté
Těžké pronásledování Římany
Křesťanství a Křesťanstvo