Logo

Ukřižování Ježíše Krista

Evangelium Boží milosti

Pokračování seriálu Evangelium Boží milosti od Káji Ouzkého. Tato kapitola shrnuje fakta i teologický význam odsouzení a ukřižování Pána Ježíše Krista, nejdůležitější události v lidských dějinách. "Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš. A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali. Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu. Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem. A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato? Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila. Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.
Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných20. A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil“ (Mt 26:3-16) KR.

Když se přiblížil svátek Vyjití, učedníci na Mistrův pokyn přichystali beránka. Večer se společně usadili k jídlu a Pán jim pravil:
„Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane? On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl. A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni. Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého“ (Mt 26:21a-29) KR.
Když dovečeřeli, zazpívali píseň, a vydali se na horu Olivetskou.
„Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda. Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee. Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším. Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš (Mt 26:31-34) KR.
Nastávaly nejkrutější chvíle v Kristově životě. Spolu s učedníky se vydal do Getsemanské zahrady. Vzal sebou Petra, Jana a Jakuba.
„Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš. I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá. I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy. A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných. Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje“ (Mt26:38-46) KR.

Kristus byl ve chvíli naprostého vyčerpání opuštěn od svých nejbližších. Jeho muka spočívala v tom, že na něj padala vina za mnohé hříchy, které sám neučinil. On Spravedlivý, trpěl za nespravedlivé. Ve chvíli těžkostí potil krev. Z jeho modlitby, je patrné, že to, čím prošel, nebylo s ohledem na jeho Božství bezbolestné, Jeho slova naopak poukazují na to, že nikdo netrpěl takovým způsobem, jako On - Beránek Boží, který snímá hřích světa.
V této chvíli přivedl Jidáš do zahrady vojáky.

„Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed proti nim, řekl jim: Koho hledáte? Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho. A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem“ (J 18:4-6) KR.
Lidé nebyli schopni snést jeho moc a proto před Ním padli na zem, teprve když jim k tomu Ježíš dal svolení, mohli jej odvést. Petr, ve své horlivosti, jednomu z vojáků uťal ucho, ale Kristus jej vyléčil. Ježíše přivlekli před farizejskou radu, kde jej lživě obviňovali. On se však neobhajoval.
A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí? Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží? Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských. Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho (Mt 26:62-65) KR.
Přísedící po Ježíšovi začali plivat, mlátili jej do hlavy a vysmívali se mu. Učedníci se rozutekli, ale Jan a Petr byli poblíž, kde očekávali, co se bude dít. Petr naplnil to, co mu Mistr předpověděl. Třikrát jej zapřel. Když zakokrhal kohout, uvědomil si svoji vinu, a hořce zaplakal. Jidáš, když viděl, co se děje, vrátil pohodil třicet stříbrných mezi farizee, šel na pole a oběsil se.

Ráno Ježíše svázali a vedli k Pontskému Pilátu, který byl v té době správcem judské krajiny. Pilát se jej vyptával, zdali je král židovský a on odpověděl, že sám tak praví. Žalobci opět pronášeli nejrůznější nařčení, Ježíš však nic neodpověděl. Když se Pilát dozvěděl, že Ježíš pochází z Galilee, poslal jej k Herodesovi – správci Galilee, který byl právě v Jeruzalémě, protože jej nechtěl odsoudit. Naopak pravil, že na něm nenalézá žádnou vinu. Herodes, který dříve nechal zavraždit Jana Křtitele, očekával, že uvidí nějaký zázrak, ale On mu na nic neodpověděl. Herodes se mu tedy vysmál, oblékl jej v bílé roucho, a poslal jej zpět k Pilátovi. Pilát opět farizeům zdůraznil, že nenalézá, podobně jako Herodes, na něm žádné viny.

Bylo zvykem, že Pilát vždy ve svátek propouštěl jednoho vězně, kterého si lid vybral. Pilát se ptal lidu, zda chtějí, aby jim propustil Ježíše nebo Barabáše, který byl vrahem. Pilát opět mluvil tak, aby Ježíše mohl propustit. Oni však volali: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“. Pilát se lidu opět otázal, zdali má ukřižovat Nevinného. Oni však křičeli stále hlasitěji a křičeli, že nemají krále, jen císaře. Pilát, aby se zalíbil lidu, tedy vstal, umyl si ruce, nechal Ježíše zbičovat a vydal jej lidu, aby byl ukřižován. Oni pak křičeli: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ (Mt 27:25). Na hlavu Krista vložili trnovou korunu a vlekli jej na vrch, zvaný Golgota. Zde z něj vojáci strhli šaty a ukřižovali jej po boku zločinců. Kristus pravil: „Otče, odpusť jim, nebo nevědí co činí“. Vojáci pak o jeho oděv losovali.
„I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený“ (L 23:35) KR.
„A byl nápis viny jeho napsán těmi slovy: Král Židovský“ (Mk 15:26) NBK.
„Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení? Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil. I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji“ (L 23:39-43) KR.
„Od šesté hodiny pak nastala po celé zemi tma až do deváté hodiny. Kolem deváté hodiny pak Ježíš hlasitě vykřikl: "Eli, Eli, lama sabachtani?" to je: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" A když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: "Ten člověk volá Eliáše!" Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, a když ji naplnil octem, dal ji na větev a dával mu napít. Ale ostatní říkali: "Nech ho, uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho zachránil!" Ježíš pak opět hlasitě vykřikl a vypustil ducha. A hle, chrámová opona se roztrhla na dva kusy odshora až dolů a země se otřásla a skály popraskaly. Otevřely se hroby a vstala mnohá těla zesnulých svatých, kteří po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnoha lidem“ (Mt 27:45-53) NBK.

Učení NZ jasně vysvětluje, že Ježíš Kristus zemřel s ohledem na všechny hříšníky. To znamená, že každý může uvěřit a být ospravedlněn. Jeho smrtí byl definitivně poražen satan a s ním i smrt, která již dále nemá tak zničující charakter. Spasení, záchrana je pouze z víry, jak vidíme na příkladu zločince, který byl ukřižován po boku s Kristem.


20 (Za 11:11-12)

Příbuzné, související nebo podobné články

Rozhovor: 4 otázky pro věřícího, znovuzrozeného křesťana
Rozhovor: 4 otázky pro příslušníka nějaké církevnické organizace
Rozhovor: 4 otázky pro průměrného Čecha
Aktuálnost zvěsti evangelia v souvislosti s přicházejícím soudem
Křesťanství jako státní náboženství a mocenský nástroj
Odklon od Písem NZ - vznik církevnických organizací
Odpadnutí „křesťanstva“ - odklon od Písem NZ
Vznik Církve
Seslání Ducha svatého
Zmrtvýchvstání a nanebevstoupení
Nový seriál článků - Evangelium Boží milosti
Evangelium Boží milosti - část první
Evangelium Boží milosti - Člověk - vrchol Božího stvoření
Evangelium Boží milosti - Od Adama k Noemu
Evangelium Boží milosti - Veliký Babylon + Vyvolený národ
Evangelium Boží milosti - Mojžíš - Zákon a oběti
Evangelium Boží milosti - Některá SZ zaslíbení a proroctví
Proroctví o narození, utrpení a království Mesiáše
Hlas volajícího na poušti - Jan Křtitel a jeho poselství a svědectví
Veřejné působení Krista