Logo

Uměle vytvořená kázání nebo homilie?

Proč je důležité při kázání opravdu vyučovat z bible? O čem se spolu mohli bavit apoštolové Petr a Pavel, když se setkali v Jeruzalémě? K čemu někteří kazatelé používají bibli? Jak je možné dosáhnout společenského věhlasu na úkor vyhlašování pravdy Božího Slova? Nyní chci nastávajícím kazatelům dát slovo rady na cestu; vezmou-li si je k srdci, nebudou si tolik hledět uměle vytvořených kázání, ale mnohem více homilií (jednoduchých řečí), tj. budou se více snažit vykládat celé souvislé odstavce Písma a nebudou se při kázání se soustředit na jednotlivé verze. To, co potřebuje naše země, je podle mého přesvědčení Boží Slovo. Žádná kniha nedovede lidi přitahovat tak jako bible. Jistý profesor na universitě v Chicagu měl několik přednášek o knize Job, a hle: žádná budova v celém městě nebyla tak velká, aby pojala všechny jeho posluchače. Kdyby jen byla bibli dána příležitost, aby sama mluvila, pak by připoutala lidi. Zprotivili se mi moralizující řeči. Bylo by jich potřeba velké množství, aby bylo obráceno jediné pětileté dítě. Je sporné, když je církev chválena a milována za to, že se kazatel nedotýká ani politiky, ani náboženství, ale předčítá jen hezké články. Dejte lidu Boží Slovo.

Někteří kazatelé používají bible jen jako knihy textu. Vyhledávají si text a pak nechají bibli stranou, vystoupí jako v balóně k obloze, aby vznášejíce se, v nejvyšších sférách hovořili o astronomii, potom se opět spustí k zemi, ale jen proto, aby nás nakrmili několika drobty geologie. Následující neděli se opakuje táž hra a potom se divíme, že lidé nečtou bibli. Myslím, že Charles Haddon Spurgeon byl nejlepším kazatelem, kterého jsem slyšel; ale poslouchal jsem ho mnohem raději, když vykládal Písmo, než když kázal. Jak to přišlo, že dr. John Hall tak dlouho dovedl upoutávat své posluchače? Vykládal bibli.

Čím upoutával Andrew Bonarvé posluchače v Glasgow? Měj jen slabý hlas, takže mu bylo s námahou rozumět, a přece třináct set lidí proudilo do jeho kostela dvakrát každou neděli, a mnozí z nich si dělali poznámky, aby jeho kázání šířili po celém světě.

Zvykem Dr. Bonarse bylo, že uváděl své posluchače do bible a probíral s nimi knihu za knihou. V každé části bible uměl najít Krista; a když jsem kázal pět měsíců v Glasgow, nebyl bych mohl ve městě najít jediný kout, kde by se nebyl uplatnil vliv tohoto muže.

V roce 1884 jsem byl v Londýně a setkal jsem se tam s jedním právníkem, který přicházel z Edinburgu. Pravil, že při projížďce přes Glasgow, zdržel se tam přes neděli a měl to štěstí, že slyšel Andrew Bonara. Právě onu neděli probíral dr. Bohar úryvek z dopisu ke Galatským, ve kterém čteme, že se Pavel ubíral do Jeruzaléma, aby navštívil Petra:

“Potom po třech letech navrátil jsem se do Jeruzaléma, abych navštívil Petra a pobyl jsem u něho potnácte dní."

Vykladač ponechal pole své fantazii. Pravil, že si dokáže představit, jak jednoho dne byli velice zaměstnáni a unavili se: pojednou se Petr otázal Pavla: “Pavle, nevydáme se spolu na malou procházku?“ Pavel souhlasil a ruku v ruce šli ulicemi Jeruzaléma přes potok Cedron; náhle Petr tiše stanul a řekl: “Hle, Pavle, toto je ono místo, kde On zápasil a chvěl se a potil velké kapky krve. Zde je místo, kde Jan a Jakub usnuli, právě zde; a zde je místo, kde mne přemohl spánek. Myslím, že bych ho nebyl zapřel, kdybych nebyl usnul; ale byl jsem zmožen. Vzpomínám si ještě na poslední slova, jež jsem slyšel, než jsem usnul: “Otče můj, jest-li možné, nechť odejde kalich tento ode mne.“ Když jsem se probudil, stál anděl právě tu, kde ty stojíš a mluvil s ním; a já jsem viděl husté krvavé krůpěje, prýštící z jeho pórů a kanoucí z jeho tváře na zem. Bylo to krátce předtím, než přišel Jidáš, aby ho zradil. A já jsem ho slyšel, jak vlídně řekl Jidášovi: “Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ Potom ho svázali a odvedli odtud. Oné noci, když ho vyslýchali, jsem ho zapřel.“Tak líčil dr. Bohar celou scénu a pokračoval:

“Následujícího dne se Petr obrátil opět na Pavla: “Nepůjdeme dnes zase na procházku?“ a Pavel souhlasil. Toho dne šli na Golgatu, a když přišli na pohorek, pravil Petr: “Zde, Pavle, je to místo, kde za tebe a za mne zemřel. Vidíš tuto díru zde? Tu stál jeho kříž. Věřící lotr visel na této a nevěřící na oné straně. Marie Magdalena a Marie, jeho matka, stály tam a já jsem stál opodál za zástupem. V noci předtím, když jsem ho zapřel, pohlédl na mne tak láskyplně, že mi pukalo srdce, a nyní jsem se již nemohl přemoci, abych k němu přišel tak blízko, že by mne byl mohl uvidět. To byla nejtemnější hodina mého života. Doufal jsem, že Bůh zakročí a sejme ho z kříže. S napjatou pozorností jsem naslouchal, zdali neuslyším jeho hlas."
Řečník líčil takto celý výstup, jak trnovou korunu vrazili na jeho hlavu a vbodli kopí do jeho boku - vše, co se tu událo.

Následujícího dne se Petr opět tázal Pavla, nechce-li ještě na procházku. Pavel přisvědčil. Zase šli ulicemi Jeruzaléma, přes potok Cedron, na Olivetskou horu a do Betfage a potom na návrší u Betanie. Pojednou se Petr zastavil a pravil: “Zde, Pavle, je ono místo, kde jsem ho viděl naposled. Nikdy jsem ho neslyšel tak líbezně mluvit jako onoho dne. Zde to bylo, kde nám dával svůj poslední příkaz, a najednou jsem zpozoroval, že jeho nohy již nestojí na zemi. Stoupal k nebi a současně připlul oblak a skryl ho našim očím. Stál jsem zde na tomto místě a hleděl jsem upřeně k nebi, doufaje, že ho ještě jednou uvidím a že uslyším jeho hlas. Ale dva muži v bílém šatě sestoupili k nám a pravili: “Muži Galiještí, co stojíte, hledíce do nebe. Tento Ježíš, kterýž vzhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakož jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“

Přátelé, chtěl bych se vás otázat: "Pokládáte toto líčení za přehnané? Mohli byste si představit, že Petr, maje u sebe Pavla jako hosta, nebyl by ho zavedl do Getsemane, na Golgatu a na horu Olivetskou?“ Já jsem se mohl svého času zdržet v Jeruzalémě osm dní, ale každého rána mne to pudilo do zahrady, kde můj Spasitel potil krev. Každý den vystoupil jsem na horu Olivetskou a pohlížel jsem vzhůru k modré obloze, kterou vešel ke svému Otci. Nepochybuji o tom, že Petr vykonal tyto pouti s Pavlem.

Kdyby tam za mého pobytu byl někdo, kdo by mi mohl přesně ukázat místo, kde můj Pán proléval krvavý pot, myslíte, že bych ho nebyl uprosil, aby mne tam zavedl? Kdyby mi mohl udat místo, kde se noha mého Mistra naposled dotkla této hříchem obtížené země, aby potom byl pozdvižen, myslíte, že bych ho nebyl naléhavě žádal, aby mi je ukázal?

Vím, že je určitá třída lidí, kteří řeknou: “Tento způsob kázání není v naší zemi vhodný; lid chce slyšet něco oratorského." Ano, je nepochybně dost lidí, kteří si přejí slyšet orátorské kázání; žel však, že je ve čtyřiadvaceti hodinách opět zapomenou.

Je dobré, má-li kazatel pověst, že vodí své posluchače na dobrou pastvu. Kdosi udělal umělou včelu, která byla skutečné včele tak podobná, že mohl vyzvat svého přítele, aby udal rozdíl. Bzučela právě tak, jako živá včela a zrovna tak vypadala. Přítel pravil: “Posaď umělou a skutečnou včelu sem a já ti brzy ukážu mezi nimi rozdíl.“ Potom přinesl kapku medu a živá včela zaletěla na med. Tak je to s námi. Je spousta lidí, kteří vyznávají křesťanství, ale jsou jen umělými křesťany a nemají porozumění proto, když se jim podává med. Skutečné včely se dávají stále přitahovat medem. Vaše teorie a domněnky mohou lidé postrádat, avšak co máme zapotřebí, zní: "TAKTO PRAVÍ HOSPODIN."


D.L.Moody