Logo

Vyplněná proroctví

Nevím, co by mohlo rychleji napravit upřímného pochybovače, než vyplněná proroctví. Bohužel málo křesťanů pomýšlí na to, aby studovali tento předmět. Říká se, že proroctví jsou tak tajemná a že jejich vyplnění je otázkou. Nuže, bible neříká, že proroctví jsou temným územím, ze kterého se musíme vzdálit; daleko silněji zaznívá její rozkaz: „Máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích.“ Proroctví jsou nevyplněné dějiny a dějiny jsou vyplněná proroctví. Nejobtížnější prorocká kniha bible začíná těmito slovy:

„Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát. [On to]prostřednictvím svého anděla naznačil svému otroku Janovi. Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co uviděl. Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas [je] blízko. (Zjevení 1,1-3)

Ti, kteří zanedbávají proroctví, mají jen kusé nebo poloviční evangelium; neboť evangelium nejedná jen o utrpení Kristově, ale i o jeho nadcházející slávě; nejen o ukřižování, ale i o korunovaném Kristu; nejen o Kristu jako muži bolesti, ale i o něm jako o Králi všech králů a Pánu všech pánů; nejen o jeho prvním příchodu, ale i o jeho opětném příští. Takoví lidé ztrácejí mnoho z poučení, napomínání a z útěchy, kterou přisoudil Bůh svému lidu.

Když jsem byl ještě hoch, učili mne, že veškerá země za řekou Mississippi je velká americká poušť. Ale když se začalo kutat v Comstackské rudě a těžilo se za čtyři miliony marek stříbra, tu lidé poznali, že to poušť není. Dnes ono území - Nevada, Colorado, Utah a jiné západní státy - náleží k nejbohatším krajům, které máme. Představte si všechna rušná města a kvetoucí státy, jež vznikly mezi horami. Tak je tomu i u větší části bible: zůstává pro lidi neprobádanou zemí, protože jim stačí, že se obeznámili s některými verši nebo kapitolami - jako s obydlenou zemí. Zřídka slyšíme kázání o proroctvích, ačkoli největší část bible byla napsána proroky.

Pět až šest set proroctví Starého zákona, z nich dvě stě jednají o Ježíši Kristu, se zřejmě a doslovně naplnila. Ježíše nepotkalo nic z toho, co by nebylo bývalo předpověděno v době od sedmnácti set do čtyř set let před jeho narozením.

Pohleďte na čtyři velká města, která existovala v době, kdy byl psán Starý zákon, a shledáte, že proroctví o nich se doslova naplnila. Dovolte mi, abych upozornil jen na několik málo statí.

Nejdříve pokud se týká Babylona.

„ A Babylon – ozdoba království, okrasa vznešenosti Chajdejců – bude, jako když Bůh vyvrátil Sodomu a Gomoru. Nebude nikdy obydlen, nebude osídlen z generace na generaci; nerozbije tam stan Arab a pastýři [se stády] se tam neuloží. Budou tam uléhat divoká zvířata a jeho domy budou plné výrů, usídlí se tam pštrosi a budou tam skotačit běsi. V jeho pevnostech se budou ozývat divocí psi a v rozkošných palácích šakalové. Jeho čas je blízko – už přichází – jeho dny nebudou prodlouženy.“ (Izaiáš 13,19-22)

Slovo, kteréž mluvil Hospodin proti Babylonu a proti zemi Kaldejské skrze proroka Jeremiáše:

„Slovo, které mluvil Hospodin o Babylonu, o chaldejské zemi, prostřednictvím proroka Jeremjáše. Oznamte a rozhlaste [to] mezi národy, pozdvihněte korouhev; rozhlaste to a nezatajujte. Řekněte: Babylon je dobyt, Bél se stydí, Marduk se třese; jeho modlářské zpodobeniny jsou zahanbeny, jeho bůžkové se třesou. Protože ze severu proti němu vytáhl národ, který jeho zemi učiní děsivou [krajinou]. Nebudou v ní obyvatele, lidé i zvířata prchnou, utečou.(Jeremiáš 50,1-3)

„Kvůli Hospodinovu hněvu ne[bude] obydlen, bude zcela opuštěný, každý, kdo bude Babylonem procházet, se zhrozí a podíví se všem jeho ranám.“ (verš 13.)

„ Jak je rozbito a rozdrceno kladivo celé země! Jak se Babylon stal děsivou [věcí] mezi národy! Nastražil jsem na tebe past a byl jsi polapen, Babylone, ani jsi to nevěděl. Byl jsi dopaden a chycen, protože ses pustil do boje s Hospodinem.“ (verše 23 -24)

Sto let před nastoupením Nebukadnésara na trůn bylo před pověděno, že Babylón má být zničen; a tak se také stalo. Badatelé nám dosvědčují, že město leželo uprostřed rozsáhlé a úrodné roviny. Městské zdí obklopovaly plochu 480. polních čtverečních měr (t.j. asi 193 km). Na každé straně čtyřstranného města bylo dvacet bran z masivní mědi a na každém rohu byla pevná věž, která přečnívala zdi o deset stop. Samotné zdi byly tři sta padesát stop (asi 107m) vysoké a osmdesát sedm stop (asi 27m) široké. Tato čísla nám dávají jakési ponětí o významu Babylona. Dnes pouze zříceniny svědčí o bývalé velikosti tohoto města. Když ještě jako vládce země zářilo svým leskem, oznamovali mu proroci, že bude zničeno, a doslovně se to vyplnilo.

Jeden z mých přátel, který cestoval údolím Eufratu, se snažil přimět svého průvodce, aby si postavili stan poblíž zřícenin, ale nepodařilo se mu to. Žádný Arab si tam nepostaví stan, žádný pastevec si tam neodpočine.

Teď pohleďte na Ninive.

„Uvrhnu na tebe ohavnosti, budu s tebou jednat opovržlivě a proměním tě v podívanou. I stane se, [že] každý, kdo tě uvidí, od tebe uprchne a řekne: Ninive je zničeno, kdo nad ním bude naříkat? Odkud ti [mám] vyhledat utěšitele?“ (Nahum 3,6.7)

Jak mohlo být zasypáno celé město? Jak na ně mohlo být naházeno odporné bláto? A přece. Před dvěma tisíci pěti sty lety bylo město vypáleno a usadilo se na něm ošklivé bláto. Nyní jsou zříceniny vykopány a část jich byla přenesena do Paříže a do Londýna. V britském muzeu můžete vidět denně, mimo neděli, jak si lidé ze všech světadílů prohlížejí trosky. Tak to tedy přesně dopadlo, jak prorok předpověděl. Před dvěma tisíci pěti sty let bylo Ninive pohřbeno, avšak dnes již pochováno není.

Potom pohleďte na Týr.

„Proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, jsem proti tobě, Týre, a přivedu na tebe mnohé národy, jako moře přivádí své vlny. Tehdy zničí hradby Týru a zboří jeho věže. Pak z něj vymetu prach a proměním jej v holou skálu. Stane se místem k rozprostírání sítí uprostřed moře, protože já jsem promluvil, [je] výrok Hospodina. Bude za lup národům.“ (Ezechiel 26,3-5)

Coffin, dopisovatel Bostoner journalu za americké války, vykonal po ukončení války v roce 1868 cestu kolem světa. Jednou večer, právě před západem slunce, přišel na místo, kde stával starý Týr. Vyzval svého průvodce, aby postavil stan na holém kamení přímo proti zříceninám; potom vyňal z tašky bibli a četl, kde bylo psáno: „A proměním jej v holou skálu. Stane se místem k rozprostírání sítí uprostřed moře.“ Rybáři právě ukončili lov a napínali své sítě na kameny Týru - právě tak, jak to bylo před mnoha staletími předpověděno. Všimněte si: Když bylo o těchto městech prorokováno, stála ona města v plném květu své nádhery jako nyní Londýn, Paříž nebo New York. Avšak jejich sláva je ta tam.

Povšimněte si nyní proroctví o Jeruzalému.

„A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys [aspoň] v tento [svůj] den poznalo i ty, co je k [tvému] pokoji. Avšak nyní je to před tvýma očima skryto. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé oklopí náspem, obklíčí tě a sevřou ze všech stran.“ (Lukáš 19,41-43)

Neučinil tak Titus? Nevyplnilo se vše doslova římským dobyvatelem?

„Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“ (verš 44)

Četl jsem o dvou rabínech, kteří šli do Jeruzaléma a uviděli lišku, jak si hraje na městské zdi; jeden začal plakat, když uviděl zkázu Siónu. Druhý se usmíval a káral svého druha pro pláč, neboť tento pohled byl právě důkazem pravdivosti Božího Slova. Vždyť přece vyplnilo se proroctví: „Pro horu Sión, která je zpustošená, [takže] po ní chodí lišky." Právě tak bylo prorokováno, že Jeruzalém bude ležet jako zorané pole. Také toto proroctví se vyplnilo. Nynější město se omezuje na tak úzký prostor, že vně zdí, kde se rozprostíralo staré město, zemi brázdí pluh.

„Bude [to] nejponíženější z království a nebude se už povznášet nad národy. Umenším je, aby nepanovali mezi národy.“(Ezechiel 29,15)

Uvažujte: Egypt stál na výši své slávy, když to bylo prorokováno. Byl velkou a mocnou říší; ale od staletí je nejmenším mezi národy. Egypťané si nemohli udržet dědičného knížete ani vlastní vládu. Nynějším vladařem Egypta není Egypťan, nýbrž cizinec.

Dále si povšimněte proroctví, vztahujícího se na Egypt.

Rovněž proroctví Bileámovo o Židech se již větším dílem vyplnilo „Jak na něj hledím z vrcholu skal, pozoruji jej z návrší, hle, je to lid, [který] bude přebývat odděleně mezi národy nebude počítán. Kdo spočítá jákobův prach, [kdo] sečte čtvrtinu Izraele?“( Numeri 23,9.10)

Židé se neměli mísit s pohany. Ve vzezření a zvycích tohoto národa leží něco, co Bůh na nich do dnešního dne zachovává - podle mého přesvědčení jen proto, aby byli ve všech zemích svědectvím o pravdivosti bible.

Tento národ se po staletí odlučoval od jiných národů a zůstával nesmíšen. V Americe jsou zastoupeny všechny národnosti. Ir, Němec, Ital nebo Francouz po několika generacích zapomíná na svou národnost; naproti tomu Žid je dnes týž jako před sto lety, když vstoupil na americkou půdu. Hleďte, jak tento národ byl pronásledován; přesto Žid ovládá finance světa a nemůže být zdolán. Egypt, Edom, Asýrie, Babylon, Persie, Řím a všechny jiné mocné národy země se marně snažily potlačit tento národ. Bedřich Veliký o židech řekl: „Nedotýkejte se jich, neboť ještě nikomu se to s úspěchem nepovedlo.“ Národ je dnes týž, jako Za dnů faraónových, kdy se pokoušel zahubit všechny mužské děti. Proroctví se vyplnilo. Bůh učinil tento lid četným a jednotným. Blíží se doba, kdy Bůh opět uvede Izraele do jeho starého postavení.

„Neboť po mnoho dní budou synové Izraele pobývat bez krále, bez knížete, bez obětního hodu, bez posvátného sloupu, bez efódu a domácích bůžků“ (Ozeáš 3,4)

Nejsou-li národem bez země a zemí bez národa? Nejsou-li rozptýleni mezi všemi národy země jako oddělený a zvláštní lid? Neklanějí se modlám. Svého posledního krále ukřižovali a nikdy již jiného nedostanou, dokud ho nebudou uznávat. Byl to Ježíš Kristus, který měl na svém kříži napsáno: „Král židovský“.

Bylo prorokováno, že Eli má trpět. Byl zvláštním Božím veleknězem a nebylo nic jiného proti němu, než že neposlouchal věrně a poctivě Slovo Boží. Podobný mnoha lidem dneška, byl jedním z oněch dobráckých starých lidí, kteří nechtějí jiné rozladit tím, že jim řeknou nepříjemnost. Nechal vyrůstat své syny bez kázně a napomínání. Žel, že se mu podobají ještě dnes mnozí kazatelé. Kéž by každý kazatel pověděl pravdu, i kdyby měl být zbaven kazatelství. Dvacet let šlo vše dobře, ale potom se proroctví vyplnilo. Truhla smlouvy byla uloupena, vojsko izraelské Filištínskými potřeno. Ofni a Fínes, oba Eliho synové, byli usmrceni; a když o tom stařec uslyšel, upadl naznak se stolce, zlámal si vaz a zemřel.

Tak se také vedlo Achabovi, protože uposlechl hříšnou radu Jezábel. Když mu Nábot mu nechtěl prodat svůj pozemek, byl odstraněn z cesty. Ale po třech letech na voze lízali psi Achabovu krev, na tom místě, kde byla vrahovou rukou prolita krev Nábota.


D.L.Moody
biblické citáty převzaty z ČSP