Logo

Wilhelm Busch: Ježíš naše naděje

Když v noci 20. června 1966 konstatovali lékaři v nemocnici v Lübecku náhlou smrt evangelického pastora Wilhelma Busche, rozšířila se zpráva o jeho smrti po celé zemi jako oheň. Hned druhý den ji odvysílaly rádio i televize. Mnoho lidí tato zpráva doslova zdrtila. Kdo vlastně byl tento muž?

Pastor Wilhelm Busch patřil k těm několika málo lidem, kteří se po své smrti stávají rok od roku známějšími.

Když ještě žil, byl známý především v německy mluvících zemích. Dnes však jeho jméno znají lidé na Sibiři právě tak dobře jako v Jižní Americe nebo na mysu Dobré naděje.

Jeho knihy vycházely nákladem statisíců výtisků již za jeho života. Jedna z  knih, vydaná až po jeho smrti a mezitím přeložená do všech významných světových jazyků, dosáhla za posledních deset let dokonce nákladu několika milionů výtisků.

Všude na zemi dnes žijí lidé, kterým přečtení knihy s názvem „Ježíš – náš úděl“ naprosto změnilo životy. (Tuto knihu, kdysi přeloženou do češtiny, nelze dnes v České Republice koupit – pozn. překl.)

Co tomu předcházelo?

Wilhelm Busch pocházel z rodiny známého pastora, byl však ve svém mládí vše, jen ne zbožný člověk. Kdyby mu někdo jako mladému důstojníkovi sloužícímu v první světové válce řekl: „Jednou budeš kázat v kostele“, byl by se nahlas zasmál a odmítavým gestem dal najevo, že ho Bůh nezajímá.

To vše se však změnilo, když jednou za války, bylo to při postupu na Verdun, vyprávěl při přestávce v palbě svému kamarádovi oplzlý vtip. Kamarád se vtipu už nezasmál,  protože ho v té chvíli zasáhla střepina nepřátelského granátu přímo do srdce a on se skácel k zemi mrtvý.

„Ještě teď se vidím, jak tam stojím u toho příkopu, když  mnou projelo jakési pronikavé světlo, jasnější než záře atomového výbuchu:

,On teď stojí před svatým Bohem!´ A hned nato jsem si uvědomil: ,Kdybychom seděli obráceně, tak bych to koupil já a teď bych já stál před Bohem.´ Ležel tu můj mrtvý kamarád. Po dlouhých, dlouhých letech jsem poprvé opět sepjal ruce k modlitbě:

,Milý Bože, nedopusť, abych padl, dokud nebudu mít jistotu, že nepřijdu do pekla.´“ Za několik dnů po této události se ukryl s Novým zákonem v ruce na jednom zničeném francouzském statku, padl na kolena a modlil se:

„Pane Ježíši, v Bibli stojí napsáno, že jsi přišel od Boha, ,abys zachránil hříšníky´. A já jsem hříšník.

Do budoucna Ti nemohu vůbec nic slíbit, protože mám špatný charakter. Ale nechci se dostat do pekla, kdyby mě teď zastřelili. Proto se Ti teď, Pane Ježíši, odevzdávám od hlavy až k patě. Prosím, učiň se mnou, co Ty chceš.“

„Nezahřmělo, ani se nic nepohnulo, ale když jsem vyšel ven, věděl jsem, že jsem nalezl Pána. Pána, jemuž jsem nyní náležel.“

Wilhelm Busch zachoval tomuto Pánovi věrnost. Po válce se stal farářem. Nejprve v Bielefeldu a potom až do konce svého života v Essenu svědčil horníkům, a protože působil jako farář mládeže, pomohl také velkému množství mladých lidí nalézt cestu k Pánu Ježíši Kristu.

Když 24.června 1966 kráčelo veliké množství zarmoucených lidí za jeho rakví na hřbitov v Essenu, byl jsem i já jako dvacetiletý voják náhradní vojenské služby jedním z těch, kteří ho s pláčem doprovázeli. To proto, že jsme tomuto muži vděčili za to rozhodující v našich životech.

Při pohřební řeči se dr. Gustav Heinemann, pozdější spolkový prezident Německa, dotkl ve svém projevu tajemství tohoto muže: „Kdekoliv se objevil, tam se vždy něco dělo. Jeho hlavním rysem však bylo to, že byl důvěryhodným poslem svého Pána, že odbourával všechny předsudky.“

Jsou slova tohoto muže aktuální i dnes?

V knize „Ježíš – naše naděje!“ se dostává tento muž, z něhož bytostně vyzařovala radost z jeho Pána, ještě jednou ke slovu, a sice prostřednictvím svých přednášek na téma známého podobenství o „marnotratném synu“. Přednášel je v poválečných letech posluchačům, kteří byli rozčarováni z druhé světové války.

Ani po padesáti letech neztratily tyto projevy na své aktuálnosti, neboť blahobyt a materializmus posledních desetiletí neposkytl odpověď na otázky o smyslu a cíli života. Pán Ježíš je naší jedinou nadějí, jež není iluzí.

Přesvědčte se o tom sami.

 

                                                           
Wolfgang Bühne
Přeložila: Mgr. Milena Odvárková