Křesťanská mládež (web 2)   Poutnici.com Zprávy od jinud Nová smlouva On-line Free MP3
 
Čtvrtek 30. 10. 2014. Dnes má svátek Tadeáš, zítra Štěpánka.
Biblické kurzy poznej Bibli
Rubrika: 7 smrtelných hříchů

Závist

Závist a žárlivost může zničit lidem dobrou pověst, způsobit rozkol v církvích i podnítit vraždy. Závist může zúžit kruh našich přátel, zruinovat náš obchod a způsobit zakrnělost našich duší.

Závist a žárlivost může zničit lidem dobrou pověst, způsobit rozkol v církvích i podnítit vraždy. Závist může zúžit kruh našich přátel, zruinovat náš obchod a způsobit zakrnělost našich duší. Odkládavost může být zlodějem našeho času, ale závist je vražednicí duší. V knize Job 5,2 čteme, že rozhořčená závist zabíjí člověka (moderní psychiatrie to potvrzuje): „Blázna hubí rozhněvaní a závist (Kral.: „prchlivost“) zabíjí nemoudrého.“

Jedna řecká pověst vypráví o muži, který závistí zahubil sám sebe. Jeho spoluobčané postavili pomník jednomu ze svých spoluměšťanů, který slavně zvítězil na olympijských hrách. Ale tento muž – soupeř slavného přeborníka – byl tak naplněn závistí, že se zapřísáhl pomník zničit. Každé noci vycházel ven do tmy a poddával základy té sochy, aby se zřítila. Konečně se mu to podařilo. Socha se skutečně skácela – ale skácela se na něho. Ten člověk zemřel jako oběť své vlastní závisti.

Bible, jejíž rada je moudřejší nežli rada nejpřednějších psychiatrů, nám říká, abychom nezáviděli slavným a bohatým lidem. V Žalmu 49,17-18 čteme: „Neboj se, když by někdo zbohatl a když by se rozmnožila sláva domu jeho. Při smrti své zajisté ničeho nevezme, aniž sestoupí za ním sláva jeho.“ Jestliže závidíme lidem, kteří jsou úspěšnější nežli my, nepřidá to k našemu jmění ani jediný haléř, nýbrž přivede to pouze naší duši do mravního úpadku a na mizinu. Závistivý člověk jako by cítil, že štěstí jiných lidí je jeho neštěstí, že jejich úspěch je jeho nezdar a že záleží právě v tom, že si sám zaviňuje nevyhnutelně svou vlastní zkázu, neboť jeho život se opravdu počne utvářet podle představ jeho závistivé duše a mysli. Nikdy jsem ještě neviděl člověka, který by jakkoli prospěl sám sobě tím, že záviděl jiným lidem. Viděl jsem však stovky takových, kterým se závist stala opravdu kletbou.

Nemůžete vyrůst v osobnost všestranně rozvinutou a chovat přitom závist ve svém srdci. V Přísloví 14,30 se nám říká: „Život těla je srdce zdravé, ale hnis v kostech je závist.“ Závist není obranná zbraň; je to útočný nástroj, kterého užívá duchovní zákeřnost.
„Pověz mi,“ otázala se vrba trní, „proč tak závidíš šaty lidem, kteří jdou kolem tebe? Jaký máš z toho užitek?“

„Naprosto žádný,“ odpovědělo trní. „Já si jenom nepřeji, aby lidé ty šaty nosili – já jim je chci jenom roztrhat.“

Jak často se závistivec podobá tomuto trní. Snaží se jenom ničit druhé, aniž jakkoli prospějesám sobě.

Závist je jedním z nejohavnějších hříchů naší zkažené tělesné přirozenosti a zároveň i jedním z hříchů nejrozšířenějších. Moudří lidé všech věků jej přísně odsuzují a stejně přísně jej odsuzuje i Bůh.

Šalomoun říká v Přísloví 27,4: „Ukrutná věc je hněv a prudká je prchlivost, ale kdo obstojí před závistí?“

Pavel praví v Galatským 5,26: „Nebývejme marné chvály žádostiví, jedni druhých popouzejíce a jedni druhým závidíce.“

Jakub napsal ve své epištole 3,16: „Nebo kde je závist a svárlivost, tam je rozvrat a všechno možné zlo.“

Francis Bacon pověděl: „Nenajde mnoho podnětů k závisti ten, kdo si řádně hledí svých věcí. Neboť závist je toulavá vášeň, potuluje se po ulicích a nezůstává doma u vlastní práce.“

Horác řekl: „Sicilští lidé nevynalezli horšího mučení, nežli je závist.“ Jindy říká: „Závistivý muž hubne úspěchem jiného člověka.“
Samuel Johnson se vyjádřil o závisti takto: „Závist je jediná vášeň, která si nikdy nemůže pokojně poležet, neboť je stále podrážděná.“

Petronius prohlašuje: „Sup, který klove naše játra, drásá naše nejvnitřnější útroby a rve naše srdce i nervy, není ten pohádkový pták, o kterém zpívají básníci, nýbrž jsou to nemoci duše – závist a chlípná prostopášnost.“

Závist je podle Písma vrozená vlastnost naší porušené přirozenosti. Čteme u Jakuba 4,5: „Duch, který přebývá v nás, nakloňuje nás k závisti.“ Kain záviděl Abelovi, poněvadž Abel nalezl milost u Boha, - a zavraždil jej. Závist útočí na lidi bez jakékoli skutečné příčiny. Pro své útoky nepotřebuje žádného ospravedlnění. Ve většině případů nemá vůbec žádných důvodů pro svou existenci. Vyrůstá z neznovuzrozeného lidského srdce a bují v něm tak přirozeně jako plevel v květinové zahradě.

Synové Jákobovi záviděli svému bratru Josefovi a prodali jej do Egypta za otroka. Za svůj ohavný skutek zaplatili tím, že museli prožít dobu strašného hladu a nakonec je tvrdá skutečnost donutila uznat Josefovo prvenství. Závist zbídačila jejich vlastní život, ale Josefa nikdy nepostihlo zlo jimi zamýšlené. Závist je jako bumerang: je to zbraň, která ublíží více útočníkovi nežli napadanému.

Aman, který záviděl moudrému Mardocheovi, zapředl politické intiky, aby Mardochea odklidil z cesty. Byl tak vášnivě zaujat myšlenkou zničit předmět své závisti, že v přemíře horlivosti už napřed rozkázal postavit šibenici pro Mardochea. Tragický příběh Amanův končí těmito slovy: „Tedy oběsili Amana na té šibenici, kterouž byl připravil Mardocheovi.“ (Ester 7,10).

Jak mnozí z vás – obrazně řečeno – byli oběšeni na šibenici, kterou postavili pro někoho jiného. Už mnohý člověk zemřel na šibenici závisti, kterou připravil svému bližnímu. Jen se rozhlédněte kolem sebe! Přímo ve své vlastní církvi najdete lidi, kteří jsou bezdůvodně pomstychtiví vůči druhým, zesměšňují svým chováním Boha i náboženství nebo jsou hněvivě pobouřeni proti svým bližním, kteří jim ničím neublížili. Vybízím vás: ukažte mi jediného závistivého člověka, který by byl současně šťastným člověkem! Jakmile jen začne stavět šibenici závisti – v té chvíli se stává duchovně mrtvým.
Proč je závist tak velikým hříchem? Je to snad nějaký Boží rozmar, že ji odsuzuje? Zakázal ji snad jenom ze své libovůle, aby nás trápil? Jistě nikoli! Bůh si naopak přeje, abychom se plně a všestranně vyvíjeli. Ve 3.Janově 1,2 se nám říká: „Nejmilejší, žádám, aby ses ve všem dobře měl a zdráv byl, jako duše tvá dobře se má.“

Závist byla jedním z oněch hříchů Lucifera, jež předcházely jeho změnu v Satana. Závidět Bohu jeho moc a slávu a rozhodl se, že svrhne Boha z trůnu a že sám sebe povýší na Boží místo. Proto Bůh nenávidí závist a žárlivost. Jedním z hříchů, které způsobily Kristovu smrt, byla žárlivost, závist. Marek 15,10 říká: „Ze závisti jej vydali přední kněží.“

Farizeové a saduceové byli žárliví na pozornost, kterou Kristus získával. Záviděli mu, že velké zástupy lidí se shromažďovaly, aby jej slyšely, a že jej považovaly za mocného proroka. Závist hořela jako plameny ohně v jejich srdcích. Radili se společně, jak by jej vydali na smrt. Farizeové a saduceové nebyli spolu příliš dobří přátelé a v mnohých názorech a zásadách se rozházeli. Poněvadž však jejich závist byla tak veliká, spojili všechny své síly a prostředky, aby překazili Ježíšovu činnost. Zapomněli na své vlastní spory a roztržky a spojili se svorně proti Ježíšovi, neboť závist zcela ovládla jejich srdce. Závist se vyskytuje a projevuje v mnoha formách a způsobech, ale Bůh ji nenávidí v každé podobě. Závist je také v každé podobě a obměně vždy stejně zhoubná pro ty, kteří se tohoto hříchu dopouštějí. Závist se zakazuje také proto, že ničí duchovní zdraví. Závist je zhoubným příznakem toho, čemu se říká „prvotní (dědičný) hřích“, totiž hřích společný všem Adamovým potomkům. Nemyslete si, že hřích závisti je pouze ve vašem srdci . Každý člověk má v srdci závist, ať už ve větší nebo menší míře. Dokonce i apoštol Pavel, který tak důrazně varoval křesťany před závistí, byl kdysi plný tohoto hříchu. Byla to duchovní závist. Žárlil na novou sektu, jejíž příslušníci se jmenovali „křesťané“, a jeho závist vyšlehla plamenem prudkého hněvu. Chodil a všude pronásledoval a hubil křesťany. Ale tváří v tvář křesťanovi, který se jmenoval Štěpán, při jehož kamenování byl úředně přítomen, uzřel Pavel světlo, které nikdy předtím neviděl. Totéž světlo poznal na cestě do Damašku. Jeho závist se změnila ve vroucí lásku a v bezmeznou radost. Pavel – ukrutník, posmívač a závistník – se stal novým člověkem, když se odvrátil od své závisti a začal sloužit Spasiteli.

Kdybyste zjistili, že ve vašem těle začínají hlodat zárodky tuberkulózy, jistě byste nelitovali času, námahy ani peněz, jenom abyste se těch zhoubných zárodků zbavili. A hle, mnozí lidé jsou nakaženi smrtelnou, jedovatou závistí a nijak proti ní nebojují. V očích Božích je závist stejně ohavná a smrtelná jako zjevná nemravnost. Neboť závist je jedním ze sedmnácti hříchů těla (tj. porušené lidské přirozenosti), které apoštol Pavel vyjmenovává v listě ke Galatským. Pavel tam řadí závist vedle cizoložstva, smilstva, opilství a vraždy. Závist je dokonce zhoubnější než kterýkoli z těchto právě jmenovaných hříchů, přestože kazatelé velmi zřídka varují před ničivou mocí hříchu závisti. Ačkoli není výslovně zakázán Mojžíšovým zákonem, je kořenem mnohých hříchů, které zákon zakazuje, kupř. křivého svědectví, vraždy, zlodějství atd. Ostatně co jiného nežli závist je ona žádost cizích věcí, kterou zákon zakzuje? Proto Bůh tak přísně odsuzuje závist – neřest, která prosakuje celým moderním životem. Závist se projevuje i v sočení na druhé, v nenávisti a zášti. I před tím Písmo varuje. Říká se nám kupř. u Jakuba 5,9: „Nesočte (Kral.nevzdychejte) jedni proti druhým, bratři, abyste nebyli odsouzeni! Aj, Soudce přede dveřmi stojí.“

Závist se odsuzuje také proto, že nám odnímá radost, blaženost a spokojenost. Je zcela nemožné těšit se jasné pohodě ducha a spokojenosti, dokud hlodá v srdci závist, žárlivost, řevnivost. Viděl jsem mnoho lidí naplněných hořkou záští, krutostí, neústupností, otupělou bezcitností, zklamáním, zoufalstvím, rozvratem mysli a dokonce i tělesně nemocných: to vše jako přímý důsledek závisti. Závist odnímá lidem pracovní zdatnost a zcela určitě může také zmařit naši službu Bohu. Je příčinou rozličných poruch tělesného zdraví, způsobených nervovým napětím ze závisti.
Závist maří obecenství člověka s Bohem. Je zcela nemožné, aby někdo mohl být přijat do obecenství s Bohem, jestliže má ve svém srdci závist. Nejsi-li křesťanem a neodevzdali-li jsi nikdy své srdce a svůj život Kristu, pak je u tebe závist jedním z význačných příznaků základního hříchu nevěry, která je přehradou mezi tebou a tvým Bohem. Musíš s účinnou lítostí změnit svou mysl, vyznat svůj hřích Bohu a přijmout Krista jako Spasitele, abys mohl také přijmout nový život, novou přirozenost a vítězství nad závistí. Jestliže vyznáváš, že jsi křesťanem, ale máš ve svém srdci řevnivost, pak to znamená, že nežiješ v obecenství s Ježíšem Kristem, a že nemáš nadšení a tajemství vítězného života. Bůh má v ošklivosti závist a nenávidí ji a nemůže ti žehnat, dokud se jí nezbavíš.

Shakespeare byl blízek této pravdě, když řekl: „Ne, ani katova sekyra nemá polovic té břitkosti, kolik ji má tvá ostrá závist.“
Závist rozleptává a sehlcuje pevninu duše a vysazuje člověka jako trosečníka na pustý ostrov sobectví. V chemii ducha žádný hřích není tak zhoubný jako závist, žádný hřích nemaří tak rychle obecenství člověka s Bohem jako závist.

Závist odděluje také člověka od člověka. Člověk závistivý je odsouzen k životu v osamocení. Závist se stává nakonec malomocenstvím, které člověka izoluje od přátel i od obecenství s Bohem.

Lidé, kteří se proviňují tímto hříchem, jdou vstříc Božímu soudu. Bible nám dává vážnou výstrahu, že jednoho dne staneme před soudem Božím a vydáme počet také ze všech tajných myšlenek řevnivosti a závisti, které jsme chovali ve svém srdci.

Mnozí z vás se ptají: „Jak se zbavím tohoto zhoubného hříchu, který mě olupuje o duši, o zdraví těla i ducha, o blaženost?“
Za prvé: Vyznej, že ten hřích máš. Lékaři říkají, že správná diagnóza nemoci je už poloviční vyléčení. Přestaň obviňovat své bližní ze svých neúspěchů! Udělej si inventuru ve své vlastní duši! Poznej své vlastní hříchy a usiluj kladnou činností zbavit se všech hříchů, které tě tísní a dusí.

Za druhé: Vyznej svůj hřích Bohu s opravdovou lítostí! V 1.Janově 1,9 čteme: „Jestliže budeme vyznávat hříchy své, věrný je Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil (osvobodil) nás od všeliké nepravosti.“ A Jakub 5,16 praví: „Vyznejte se… z hříchů… abyste uzdraveni byli.“ Mnoho lidí započalo svou cestu k duchovnímu uzdravením tím, že Bohu otevřeně vyznali své hříchy. Vyznej hříchy své, lituj svých hříchů, čin z nich pokání!

Za třetí: otevři své srdce obrozující, živototvorné milosti Kristově. Závist nikdy nepřemůžeš vlastní silou. Pavel znal toto tajemství vítězného života, když řekl v listě k Filipenským 4,13: „Všechno mohu v Kristu, kterýž mě posiluje.“ Když se v tvém životě rozvine Kristova povaha, potom poznáš, že to staré hříšné dychtění závisti a řevnivosti lze v síle Kristově velmi snadno překonat. Potom pochopíš plný význam apoštolova slova: „Kteříž jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali s vášněmi a se žádostmi.“ (Galatským 5,24). Pochopíš také plně, že „ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, snášenlivost…“ (Galatským 5,22)

Za čtvrté: Pros, aby Duch svatý vstoupil do tvého srdce jako Duch moci a dával ti vítězství. Je totiž možné plně počítat vírou se skutečností, že „jste mrtví zajisté hříchu, ale živí Bohu v Kristu Ježíši“ (Římanům 6,11). Připomenuli jsme si, že ovoce Ducha je především láska. A kde přebývá láska, tam není místa pro závist a řevnivost.

Můžete mít plné a naprosté vítězství, jestliže se plně odevzdáte Kristu.


dr. Billy Graham

přeložil J.Kurz



Save this page to del.icio.us Digg This! Share on Google Share on Facebook Share on Reddit Linkuj si! Jaggni to Přidej na vybrali.sme.sk
Share on Slashdot Share on Stumble Upon Share on Technorati Share on Yahoo Bookmarks Share on Windows Live Share on Mixx Share on Furl Share on Mag.nolia
Přidal J.Kurz - dr. Billy Graham dne 07.09.2011 ( Čteno 1982 x | Tisk | Poslat )

Příbuzné, související nebo podobné články

K článku nebyly nalezeny žádné související články.
Login:
Heslo:
Televizní pořad pro mladé - Exit 316

  Anketa
BlueBoard.cz "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." Jan 3,36







Poutnici.com public


Rádio 7 - Rádio, které nemyslí za vás