Logo

Žid, kniha a zázrak.

Jak jsem se dopředu těšil na tu chvíli, když vstoupím na loď, která mne odnese do krásné a zvláštní Ameriky. Celé roky jsem svoji touhu upínal k té zemi, která oplývala mlékem a medem. Byl jsem rozhodnutý a žádná překážka nemohla být dost velká, aby mne odradila od mého cíle. Proto, když se mi konečně otevřela cesta, nadarmo mne rodiče přemlouvali, abych odstoupil od svého úmyslu, nadarmo se mě pokoušeli nalákat nejrůznějšími nabídkami. Nic mne nemohlo odstrašit. Stál jsem na prahu nového úspěšného života a nesměl jsem zanedbat vzácnou příležitost.

Ovzduší smutku dolehlo na náš domov, když matka a otec viděli zmařené svoje plány a naděje, na to že se stane jejich syn rabínem. Takto, ho už nikdy neuvidí. Rychle jsem dokončil přípravy na svůj odchod. Při vědomí, že své milé už nejspíš nikdy neuvidím, odběhl jsem navštívit prarodiče a cestou jsem zašel do Vídně, setkat se s bratrem. Byl tam výborným učitelem na židovské škole v obdivu svých krajanů a ve velké úctě širokého okruhu hlavního města. Přišel mi naproti na nádraží. Naše setkání po letech oddělení bylo radostné.

Neuniklo mi, že je jakýsi změněný. O ničem se nemluvilo, dokud jsme nepřišli do jeho domu. Když se dozvěděl, že se tam zdržím jen pár hodin, neztrácel čas a vyprávěl mi svou zkušenost. Před nedávnem se rozšířilo v této části města, že z Anglie přišel jakýsi člověk, který se ubytoval v hotelu. Byl to "mešumed" - odpadlík a měl u sebe hříšnou literaturu, kterou přišel svádět Židy. Celá skupina Židů se rozbouřila. Mnozí mladí muži se ptali: „Proč ho Jehova nezabije, když má v plánu zničit víru v Boha a svádět do bludu Boží lid?“ Otázka se zdála být samozřejmá a mnozí očekávali, kdy se tak stane. Rabíni varovali lid, že tento člověk má prý tajemnou sílu a moc, a že neštěstí stihne každého, kdo se mu přiblíží.

V synagoze byl cizinec a jeho ohavné dílo bylo hlavním předmětem rozhovorů. Rozhlašovaly se výstrahy a podniklo se vše možné, aby víra všech byla utvrzena. O cizinci a jeho knihách se šířily strašné věci. U mladých mužů to však budilo zájem, aby toho obávaného člověka viděli. Kéž by se jim alespoň jedna z jeho knížek dostala do ruky! Neodvážili se přiblížit k hotelu, kde tento svůdce žil.

O tomto tématu se bavili v restauracích a na ulicích, ale jen tehdy, když si byli jistí, že žádný ze starších není na blízku. Vždyť projevit jiný zájem než nenávist vůči odpadlému Židovi, by jim přineslo nelibost vůdců národa v náboženském i v existenčním životním ohledu.

Můj bratr sdílel samozřejmě zájmy druhých mladých. Usuzoval, že kdyby byly tyto knížky tak hrozné, jistě by nemohly ovlivňovat inteligentní lidi. A potom, proč ten člověk vyhazoval tolik peněz, když nemá naději, že je někdy dostane zpět? Bratr byl tím vším popletené a umínil si, že se o tom sám přesvědčí.

Jednou šel dolů ulicí, když se k němu někdo přiblížil. Podívali se sobě do očí a oba poznali, že se hledají. Ten druhý nabídl mému bratrovi knížku. Rozhlédl se na obě strany, jestli je nikdo nevidí, hbitě knížku uchopil a strčil ji do kabátu. Rychle se vrátil a spěchal do svého pokoje. Konečně dostal jednu z těch knížek!

Když byl doma, zamkl dveře a otevřel ji na první straně. Byl to Nový zákon v hebrejštině. Začal číst. Překvapilo ho, když tam viděl jména Abrahama, Izáka, Jákoba (když četl první stranu Matouše, kde je tak známý rodokmen Ježíše Krista).

List, který spadl na okno, ho polekal a vystrašil. Vrátil se ke knížce. Dříve než přečetl dvě strany, začal si srovnávat obsah se starozákonními proroctvími a zpozoroval, jak zázračně byly naplněné. Byl velmi zaujatý, takže ani nemohl odložit knihu.
Když přišel ke kázání na hoře, ptal se: „Jak jen mohli takovouto knihu prohlásit za hříšnou, které se nedá jednoduše nic vytknout, když obsahuje tak výborné učení, které převyšuje nejvyšší místa židovského učení? Jak mohla židovská tradice prohlásit Ježíše za takového lotra, když promlouval tato překrásná slova?“

Tyto myšlenky plnily jeho mysl, a když četl dále, jeho zájem rostl každou stránkou. Zdali ten Ježíš není tak zlý, jak nás učili věřit. Ze všeho nejvíc ho překvapovalo, že na stránkách Ježíšova učení bylo to samé, co v jeho Bibli.

Nebo když našel tvrzení: „Tak je napsané v prorocích“, bezprostředně hledal důkazy a zjistil, že souhlasí. Rabíni jim říkali, že křesťané jsou modláři, ale tato kniha neříká vůbec nic ve prospěch modlářství. Na jejich stránkách nebylo ani nejmenší zmínky o klanění se modlám. Bůh této knihy je našim Otcem, Jehova Izraele. Víra a důvěra v Něho znějí v každém projevu Ježíše v této knize.

Když prošel evangelia, začetl se do Skutků apoštolů. Jak divnou moc měl tento muž, kterou sdílel i druhým. Zbabělce měnil v hrdiny a z průměrných lidí činil obry, jen co přijali Jeho jako vůdce pro své životy. Došel k Pavlovu obrácení. Objevil, že Pavel byl mladý, horoucí a vzorně vychovaný Žid, tak jako on. Pavlovo usuzování o zákoně a jeho vztahu k životu uznával nejen za rozumné, ale i za správné. Četl „Žalm lásky“ v 1. Korintským 13. To bylo to nejhezčí, co kdy četl. Četl ho znovu a Saul z Tarzu se stal jeho životním ideálem.

Byl přímo uchvácený, když mi vyprávěl o podivuhodné známosti, kterou nacházel v knize a ani se nenadál, že četl celou noc. Tímto čtením, bez toho aniž by mu kdo říkal jediné slovo, byl nad jakoukoliv pochybnost přesvědčený, že Kristus Nového zákona a Mesiáš Starého zákona je jedna a ta samá osoba, že On je tím, o kterém psal Mojžíš a proroci v zákoně. A proto Ho hned přijal za svého Mesiáše a Spasitele.

Když mi to celé vyprávěl, zdálo se mi to jako sen. Myslel jsem si: Je možné, že můj bratr zabloudil tak daleko, že věří v „pověšeného“? Přece jsem však nemohl popřít, že se s ním stala zvláštní a podivná změna. Jeho tvář byla prozářena světlem, které sem předtím neviděl. Celá místnost byla naplněna duchovní přítomností, když podával zprávu o těchto neuvěřitelných věcech. Já jsem však byl odhodlaný nemít co dočinění s Ježíšem a řekl jsem bratrovi, že raději zemřu, než bych uvěřil v Ježíše.

Mezitím jsme šli na oběd. Když jsme se vrátili do bytu, shrnul můj bratr svoji zkušenost: Od té chvíle, jak byl přesvědčený, že Mesiáš Starého zákona je Ježíš Kristus Nového zákona, pocítil ve své duši úlevu. Měl jistotu toho, že to, co potkalo Saula z Tarsu, stalo se i jemu. Byl naplněný pokojem, mírem a svatým úžasem. Říkal, že rabíni ho udržovali v nevědomosti o nejvzácnější knize a o nejvzácnější osobnosti našeho národa. Byl ještě celý rozechvěný svojí novou zkušeností. Našel odpověď na všechny otázky staletí a každá pochybnost, která ho kdy mučila, pominula. Jeho zpověď mě na chvíli umlčela. Nevěděl jsem, co mu mám říct.

Nastal čas mého ochodu. Se zlomeným srdcem jsem se rozloučil s bratrem a vstoupil do vlaku směrem na Hamburg, odkud mne odvezla parní loď do země svobody. Opuštěné břehy Evropy rychle zmizely z dohledu. Rychle jsem na ně zapomněl. Když jsem se podíval na oceán, cítil jsem, že přicházím do nového světa. Sny mých let se mají brzy uskutečnit! Už jako bych viděl peníze nasypané vedle mé cesty, jen je posbírat. Když jsem přišel do Ameriky, přivítal mne strýc a jeho rodina jako krále. Strýc mne poučoval: je třeba pochopit dvě věci, aby člověk našel úspěch - naučit se řeč a nebát se tvrdé práce. Umínil jsem si neztratit ani minutu a bez váhání jsem se celou duší a tělem vrhl do této úlohy.

Navzdory tomu, že se zdálo, jakoby všechno šlo hladce, neměl jsem v duši pokoj. Byl jsem rozrušený, nešťastný a nejhorší bylo, že sem nevěděl proč. Každou myšlenku, že by můj bratr mohl mít pravdu ve svém náhledu, jsem okamžitě vypudil z mysli.

Tehdy jsem dostal první dopis zpoza moře. Byl od bratra. Od začátku až do konce obsahoval horlivou výzvu, aby sem hledal v Písmech, vzpomínal na náš rozhovor a přesvědčil se, že je to skutečně tak. Psal, že bohatství a sláva mi nepřinesou pokoj. Když jsem dočetl dopis, byl jsem tak rozhněvaný, že jsem ho roztrhal na kusy a umínil jsem si, že neodpovím. Ať už je jak chce, je přece mým bratrem. Ale ne jeho výzvu jsem ve svém dopise vůbec nepsal.

Šel čas a dostal jsem od něj druhý dopis. Tentokrát, nejen, že mne vyzýval, abych hledal v Písmu, přímo ho citoval. Nejdřív proroctví a potom jeho naplnění. I tento dopis jsem roztrhal na kusy. Pokoušel jsem se odstranit z mysli bratra i jeho dopisy, ale jakoby navzdory tomu povstávaly ve mně myšlenky, které mi připravily nepokojné dny a bezesné noci. Měl jsem svrchovanou důvěru v upřímost svého bratra a nemohl jsem útočit na jeho úmysly.

Jeho, který byl tak důkladně obeznámený s dějinami a víře svého národa, by sotva mohl svést nějaký lstivý člověk. Přišel snad o rozum? Ale ani to není možné, protože vše dokazovalo opak. Jaká zvláštní věc ho zaujala? Pro mě to bylo mučivé tajemství. První věta dalšího bratrova listu mne zbavila řeči. Musel jsem si to přečíst vícekrát, než jsem to pochopil. Oznámil mi své rozhodnutí, že přijede sem. To je jen šílenství, myslím si, takto zahodit svoji kariéru! Avšak jak jsem brzy poznal, chtěl zde vykonat určité poslání.

Po několika týdnech přijel. Tehdy jsem poznal, že jediným cílem jeho příchodu byla snaha získat mne pro Mesiáše Izraele. Neztrácel jsem ani chvíli času a poučil jsem ho, že za žádných okolností se nemíním vzdát židovství a postupně jsem ho přivedl k tomu, že slíbil, že se nikdy se mnou o tom nebude bavit. A on dodržel svůj slib.

Udělal však něco lepšího než kázat evangelium. Svědčil za něho jeho život. Zdálo se, že v něm vládne tichost a pokoj, který nemůže svět ani nabídnout ani vzít. Jeho proměněný život ve mě zvítězil nad předsudky a vedl mne, aby sem přijal Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. Takto Nový zákon proměnil život mého bratra a životy jiných, kterým byl tajně darován a také ho přinutil cestovat 8000 kilometrů, na druhý světadíl, aby mne získal pro Spasitele.

Hned co jsem byl přiveden k Pánovi, okamžitě sem pocítil rozhodné povolání, nést tuto zvěst svému lidu. Více než 20 let jsem pracoval v Americe. Snažil jsem se získat srdce věřících křesťanů, aby poznali svoji zodpovědnost vůči Izraeli a měl jsem radost, že jsem přivedl mnohé známe ze svého národa ke spasitelné známosti Pána Ježíše Krista.



Jakob Gartenhaus